Článek
K odvolání Marka Váchy již toho bylo řečeno tolik, že je přetěžké přijít s novou troškou do mediální mlýnice. Leč nedá mně to, neboť když jsem se v pondělí večer vracel vlakem z pracovní cesty, brouzdal jsem chvíli po internetu, kde bylo doslova a do písmene „převáchováno“. Z některých konzervativně-katolických komentářů k článkům jsem se dozvěděl, že Církev římskokatolická není věc veřejná. Proto se ti, co stojí mimo, nemají k záležitostem odehrávajícím se v této instituci vyjadřovat. Soudím, že v demokratickém systému se občan - nešíří-li vulgarity, výhružky či bludy typu „po očkování umřete“ - může vyjadřovat k čemukoli. RKC a její představitelé se přece také a poměrně často zaobírají záležitostmi, které jsou „mimo církev“ (např. politikou). Což je naprosto v pořádku, nic proti tomu. RKC a další církve však stále pobírají veřejné peníze ze státního rozpočtu, předpokládám, že v rámci kapitoly Ministerstva kultury, neboť tento resort vede rejstřík církví a náboženských společností. Nekritizuji to, nevadí mně to, avšak jsou to peníze nás všech a nejde o pár desítek tisíc. Např. jen pražská arcidiecéze obdržela od státu v roce 2023 příspěvek ve výš 72,5 mil Kč (viz str. 62 výroční zprávy).
Schválně jsem si výroční zprávu Arcidiecéze pražské (ADP) za rok 2023 vyhledal. Má 63 číslovaných stran. O jejím hospodaření se čtenář něco dozví, ale žádná velká sláva to není. Mě by třeba zajímala kompletní účetní závěrka, tj. rozvaha, výsledovka a příloha včetně zprávy auditora. Tyto dokumenty musí v Česku povinně zveřejňovat každá obchodní korporace s ročním obratem ≥ 80 mil. Kč, celkovými aktivy ≥ 40 mil. Kč a s počtem zaměstnanců ≥ 50. To samé platí pro spolky (Junák, Klub českých turistů, Česká obec sokolská…), pro nadace, nadační fondy, politické strany, ústavy… Každý poctivý „pidispolek“, pokud vybírá peníze od svých členů a sympatizantů, o svém hospodaření podrobně informuje, aby ukázal, jak se získanými penězi naložil. Jako bývalý pokladník dvou malých spolků mohu potvrdit. U ADP je to tak napůl. V sekci výroční zprávy s hlavičkou ODPOVĚDNÉ A UDRŽITELNÉ HOSPODAŘENÍ ARCIDIECÉZE je „výcuc“ z konsolidované výsledovky (ADP + 2 nadace + 1 veřejně prospěšný fond + 14 s.r.o.), ze kterého se dozvíme, že celkové výnosy skupiny za r. 2023 byly cca 1 411 mil. Kč a celkové náklady 1 393 mil. Kč ⇒ zisk 2023 cca 18 mil. Kč. O majetku a dluzích (což je výkaz rozvahy čili bilance) informace chybějí, individuální účetní závěrka arcibiskupství ve „výročce“ není rovněž. Bohužel, je to díra v zákonu o církvích (č. 3/2002 Sb.), takže je na konkrétních subjektech, jak chtějí být, pokud jde o finance a hospodaření, otevřené a průhledné. Některé církve, náboženské společnosti a jejich právnické osoby jsou sdílnější, jiné jsou v této oblasti otevřené méně. Zde jde o poznámku obecnou netýkající se pouze ADP. I tak jsem si zběžně prohlédl výroční zprávy diecézí a dvou arcidiecézí v Česku (Praha, Plzeň, České Budějovice, Hradec Králové, Litomeřice, Brno a Ostravsko-opavská). Pouze litoměřické biskupství má ve své zveřejněné výroční zprávě kompletní účetní závěrku. Jinde je součástí výroční zprávy jen „výcuc“ z výsledovky nebo výroční zpráva za rok 2023 zveřejněná není (např. Biskupství královéhradecké).
Také jsem přemýšlel, co by na mši v hospodě říkala moje babička. Nevím. Katolička byla, tradiční, ale nikoli bigotní. Třeba rozvody a potraty nezatracovala, byť sama byla s dědou v moc hezkém manželství až do jeho smrti. A tak si myslím, že by sice žádnou petici proti Váchovi nepodepsala, ale hospodská bohoslužba by se jí příliš nepozdávala. Přece jen, u mše podle katolického ritu má každý pohyb, každé gesto, každá proprieta svůj význam (odvozený často z tradice a nikoli pouze z Nového zákona). Pořád však nechápu, proč na arcibiskupství někdo nezvedl telefon nebo neotevřel notebook a Váchovi nezavolal, nenapsal, že s ním Graubner potřebuje mluvit. Když Napoleon v r. 1804 nechal popravit vévodu d´Enghien z rodu Bourbon - Condé, geniální, byť charakterově velmi problematický ministr police Joseph Fouché to komentoval známým výrokem „Sire, bylo to horší než zločin, byla to chyba.“
Ano, Vácha stal se celebritou a nelze vyloučit, že si to tak trochu „užívá“ (na You Tube je videí s ním „neurekom“, dává rozhovory, sepsal i několik knih). Celebrity holt ke svobodné společnosti patří. Jeho odborné kvality molekulárního biologa posoudit neumím, s biolgií jsem se setkal naposledy na základce. Orco byl u Salvátora oblíbený, na jeho mše chodilo mnoho lidí, některé jeho homilie se mně líbily, čili Vácha byl a stále je celebritou katolické církve v Česku. Podobně jako jsou jejími celebritami P. Halík, sestra Angelika Pintířová nebo karmelitky v Drastech. Ty jsme dokonce mohli vidět, jak v řeholních hábitech při budování Karmelu sv. Josefa řídí bagr nebo buldozer a ohánějí se lopatou. Takže i Graubnerovi by měl někdo sdělit, že odvoláním Váchy, které samozřejmě ve věku sociálních sítí a internetu žádnou tragédií není (kázat může dál), udělal velkou chybu. Do rakve RKC, jejíž pověst v Česku není v kdovíjak dobrém stavu, zatloukl další hřebík.
Mimochodem! Mše svatá může být někdy i velké povyražení. Já, jako v Boha věřící leč nepraktikující, jsem pevně přesvědčen, že „On“ musí mít velký smysl pro humor a nadsázku. Napadl mně třeba Haškův popis mše, kterou sloužil polní kurát Katz s dobrým vojákem Švejkem („…ale vodu mně nelejte. Raději si hned do té druhé konvičky nalejte také víno.)“
Já si ale na internetu dohledal známou pasáž z románu Zvonokosy (Gabriel Chevallier, 1934, překlad J. Zaorálka je mistrovský): „A teď najednou, roku 1923, měl farář Calaba improvizovat, aby mohl do svého kázání vsunouti několik zmínek o tom zpropadeném záchodku. … Již dvakrát vytáhl farář Calaba nenápadně hodinky a jeho výmluvnost zabíhala čím dále tím hlouběji do labyrintu vět, takže se z něho již ani vymotat nemohla. Musela se vracet s četnými hm… a s častými „předrahými bratry“, neboť tím se dalo získat trochu času. Ale marná sláva: jednou přece skončit musel. Vzýval nebesa: „Pane na nebi, dodej mi odvahy! Pomoz mi!“ a potom se do toho odhodlaně vrhl: „A když vyháněl ty, kteří zatarasovali chrám, Ježíš řekl: Dům můj dům modlitby jest a vy jste z něho učinili peleš lotrovskou. Nuže, bratři moji milí, vezmeme si příklad z ráznosti Kristovy. My také, zvonokoští křesťané, dovedeme, bude-li třeba, vyhnat ty, kteří vnesli nečistotu do sousedství našeho drahého kostela! Vbodneme do toho bohaprázdného, do toho potupného kamení krumpáč vysvobození. Předrazí bratři, budeme bourat!“ Vzrušující ticho následovalo po tomto prohlášení tak neobvyklém u zvonokoského faráře. A tu se odněkud z pozadí kostela ozval do toho ticha pijácký hlas: „No jo, jen si jděte bourat! To uvidíte, jak budete mazat zpátky! Chcát přece nezakázal ten váš milý Pánbůh!“ Ferda Čupr splnil, oč se vsadil.“ (román je volně dostupný např. na https://pdfknihy.maxzone.eu/page47.html).
A propos! Moje milovaná babička, dej jí Pánbůh věčnou slávu, si na mši nosila v kapse sáček s hašlerkami, lesněnkami nebo s mentolkami, které v kostele občas konzumovala. Teď přemýšlím, jaký odstavec toho či onoho článku Kodexu kononického práva či mešního pořádku při slavení mše svaté porušila. 😊
