Poděbrady - pozvánka na výstavu malíře Františka Kavána

„V Poděbradech má výstavu Kaván. Ve středu se tam chystám,“ řekl mně nedávno kamarád Jindřich. „Tak to musím určitě vidět!“ byla moje reakce. „Ve středu pracuju, pojedu v sobotu.“ Do Google jsem si zároveň zadal heslo „Poděbrady - slavné stavby“. Zámek a havířský kostelík Nanebevzetí Panny Marie mne tentokráte nechaly v klidu, zajímala mě architektura novější. Konec 19. století a prvních 30-40 let století 20. Moderních odkazů bylo pět: Nádraží, vila Kouřimka, Obereignerova vila, Hydroelektrárna s lávkoua Radiotelegrafní vysílací stanicezvaná Rádionka. Každá z těchto pěti realizací má na Wikipedii samostatné heslo. Malíř František Kaván samozřejmě také.

Výstava František Kaván - čtvero ročních dob, Galerie Ludvíka Kuby. Někteří kunsthistorici Františka Kavána (1866-1941) největšího českého krajináře. Narodil se ve v r. 1866 vsi Víchovská Lhota, dnes část obce Víchová nad Jizerou v okrese Semily. Západní podhůří Krkonoš, město Jilemnice je asi 10 km na jih. Krakonošův kraj. V dětství ho ovlivnila zvláště babička, která Frantíka naučila číst a vyprávěla mu pohádky. Tatínek David byl horal, hospodář, všeuměl a venkovský písmák. Maminka chtěla, aby její nejstarší syn študýroval na panáčka čili na kněze. Pohorská krajina, se kterou se František dnes a denněs a denně setkával, na něj hluboce působila a stala se mu jeho základní inspirací. Protože se budoucí krajinář dobře učil, odešel na hradecké gymnasium s tím, že poté bude následovat kněžský seminář. V Hradci zkoušel při malířských toulkách kolem Labe své první kresby a obrazy. Maloval i doma o prázdninách.

Vojenskou službu absolvoval v Praze a zde se seznámil s Juliem Mařákem (1832-1899). Ten si mladého Kavána oblíbil a na Akademii byl přijat dokonce bez zkoušky. Stačilo, když ukázal některé ze svých raných obrazů. Rodiče kumštem jako životní profesí nadšeni nebyli, ale když jim sám Mařák napsal osobní dopis, v němž poukázal na výjimečné nadání mladého muže, dali se přesvědčit. V r. 1896, kdy František svá studia v Mařákově ateliéru ukončil, se oženil s Helenou Váňovou. Usazuje se na Chrudimsku, u Týniště nad Orlicí a nakonec mu učarovala romantická krajina Českého ráje. A maluje. Jeho krajiny měly úspěch a i když nikdy nebyl multimilionář, k slušné obživě to stačilo. Byl nesmělý, uzavřený, stále o svém díle pochyboval. Za války pomáhal v hospodářství rodičů, resp. mladšího bratra Karla, který narukoval. Po válce Kaván pobývá na Vysočině, kde jeho manželka Helena v r. 1926 umírá.

Po druhé se oženil v r. 1930 s Pavlou, jejíž manžel malíř a grafik Jan Šír zemřel. Paní Pavla byla rázné a praktické povahy, a tak František konečně vstoupil do Jednoty umělců výtvarných a 19. května 1931 byl zvolen řádným členem České akademie věd a umění. Roku 1931 díky úsilí manželky a přátel prof. V. V. Štecha a M. Švabinského proběhla v pražském Rubešově salonu souborná výstava k malířovým 65. narozeninám. 56 obrazů Pražany doslova uchvátilo. Nesmělý a ne moc praktický malíř se stává celebritou. Žije v Libuni u Rovenska pod Troskami, kde si koupil vilku. Protože jeho obrazy krajin byly velmi žádané, objevují se zcela logicky i falsa. Kavánovi to vadilo jen proto, že se občas setkal s napálenými kupci a bylo mu jich líto. Ve 30. letech se uskutečnilo několik výstav, po okupaci v březnu 1939 mají Kavánovy obrazy podobný vlastenecky protestní účinek, jako třeba představení Libuše nebo Mé vlasti. Umírá v Libuni v úterý 16. 12. 1941.

Snad ještě, kam bychom Františka Kavána zařadili. Krajinářský realismus s nádechem impresionismu a symbolismu. Vytvořil zhruba 4 tisíce děl. Když jsem se AI zeptal, zda maloval i portréty, odpověď byla, že zcela výjimečně (autoportréty a portréty blízkých osob). Rovněž zátiší maloval zřídka. V odborných textech píší, že nejlepší jsou Kavánovy obrazy zimní krajiny, mne však uchvátil jeho podzim.

Co mně na výstavě chybělo? Snad jen katalog nebo nějaký leták, neboť objemnou publikaci Ivana Exnera a Michaela Zachaře z roku 2018 (SVU Mánes) s cenou přes 2 tis. Kč si pořídí jen opravdový fajnšmekr. Expozici však lze jen a jen doporučit. Paní v muzejní pokladně mně sdělila, že s Poděbrady Kaván nic společného neměl a že naposledy si lze vše prohlédnout v neděli 1. 3. 2026.

Nádraží. Architektonický funkcionalismus 20. a 30. let minulého století klade důraz zvláště na účel a funkci. Z nich má vycházet celkové uspořádání stavby. Upřednostňuje se jednoduchost, přehlednost, nedekorativnost a nové, progresivní materiály (sklo, ocel, beton). Budova poděbradského nádraží otevřená dne 29. 7. 1931 těmto požadavkům do slova a do písmene odpovídá. Cihly, železobeton a sklo. Navrhl ji architekt Vojtěch Krch (1892 - 1966), který se na drážní objekty specializoval (Česká Třebová, Roudnice nad Labem, Hněvice…). Zřejmě nejslavnějším funkcionalistou je Charles-Édouard Jeanneret zvaný Le Corbusier (1887-1965). V létě jsem obdivoval jeho vilu Savoye v Poissy u Paříže. Když navštívil Československo (1929, 1935), měl prý po shlédnutí Zlína, Všeobecného penzijního ústavu a budovy Pražských vzorkových veletrhů pronést výroky, při kterých se jako Čech tetelím blahem: „Brno je skutečnou laboratoří moderní architektury.“ Nebo: „V Československu jsem našel architekturu, která má disciplínu, odvahu a sociální vědomí.“ A do třetice: „Zlín je zářivým fenoménem.“

Vila Kouřimka. Tuto historicky secesní vilu navrhl Josef Fanta (1856-1954). Známý architekt, rodák ze Sudoměřic u Tábora. Při dostavbě Národního divadla po požáru asistoval Josefu Zítkovi. Začal historismem (zvl. novorenesance), poté se oddal secesi, za první republiky navrhl noblesní barokně neoklasicistní budovu Ministerstva průmyslu a obchodu v Praze Na Františku, která diváka upoutá svojí prosklenou kupolí. Navrhoval rovněž sgrafita, chrámové vybavení, nábytek a byl profesorem na ČVUT. Nejznámější Fantovou stavbou je budova Hlavního nádraží v Praze (1901-9), která vystřídala již nedostačující novorenesanční budovu architektů Ulmanna a Barvitia.

Stavitelkou poděbradské vily byla paní Františka Geisselreiterová, která zde provozovala penzion pro lázeňské hosty. Protože manžel paní Františky pocházel z Kouřimi, původní označení Charitas se změnilo na Kouřimka. Neomítané zdivo z šedé opuky, k tomu červené cihly. Hlavní průčelí domu směřuje k lázeňskému parku. Prolamované, stupňovité štíty, arkýře, tepané mříže, zahrada… Vila působí velmi romanticky a mohla by sloužit jako exteriér pro natáčení detektivek se Sherlockem Holmesem. Wikipedie uvádí, že se zde natáčel seriál Ordinace v růžové zahradě. V jednom z mnoha odkazů na internetu jsem se dočetl, že jde o nejlepší Fantovu vilu. Na mříži směrem k parku pověsili ceduli „Na prodej“.

Obereignerova vila. Projektoval ji rovněž Fanta. Zajímavé však je, jaký povyk se kolem ní ve městě strhl. Stavebník Vojtěch Obereigner (1853-1928) vystudoval na pražské technice zeměměřičství a v Poděbradech si otevřel kancelář s nabídkou geometrických a zeměměřičských prací. Podílel se např. na městském regulačním plánu. I přes své německé příjmení byl zapáleným vlastencem. Při odhalení známého jezdeckého pomníku Jiřího z Poděbrad zpodobnil ve slavnostním průvodu samotného krále. S Fantou se znal, byl jeho spolužákem. Jedno až dvoupodlažní vila s pěknými štíty je přestavbou původně barokní stodoly. Neomítané zdivo z opuky, renesanční historismus s nádechem secese, to vše citlivě zasazené do okolní zástavby. V medailonech od Milana Havlíčka (místní sochař) jsou zachyceny např. sv. Prokop, Madona s dítětem, Mistr Jan Hus…

Vše tehdy vcelku obvyklé, jenže nikoli ve městě krále Jiřího v r. 1898, kdy byla stavba dokončena. Poděbrady byly ještě tak trochu poláčkovským maloměstem, lázně vznikly až o 10 let později. Obyvatelstvo bylo konzervativní a stavbu, která by v Praze nebo v Brně pozdvižení nevyvolala, místní vyhodnotili jako ohavnou. Především kvůli velkým oknům a glazovaným prejzům. Probošt poděbradské kapituly Leopold Mazač ji dokonce znectil ve své homilii čili v kázání. Vilu označil za nestoudnou, nemravnou, zvláště jej popudila velká přízemní okna, která - jaký to hnus a opovážlivost - vedla přímo do ložnice. Už jen chybělo, aby - podobně jako farář Calaba ze Zvonokos - v neděli zvolal: „My také, poděbradští křesťané, dovedeme, bude-li třeba, vyhnat ty, kteří vnesli nečistotu do sousedství našeho drahého kostela! Vbodneme do toho bohaprázdného, do toho potupného kamení krumpáč vysvobození. Předrazí bratři, budeme bourat!“ Pan probošt hřímal jinak. Umístění reliéfu sv. Prokopa na fasádu domu vyhodnotil jako urážku posázavského světce. A tak, jsa rozpálen do běla, zvolal: „…aby ten Prokop tu vilu prokop!“ Stavebník reagoval po svém. Na dům dal umístit nápis „Komu se nelíbí za moje na mým, ať sobě vystaví lépěji na svým.“ Za první republiky se u pana Obereignera potkávali čeští umělci (zvl. malíři, herci a spisovatelé). Milada Obereignerová - Žáčková (stavebníkova dcera, 1891-1955?) totiž byla malířkou. Její nikoli špatné obrazy květin a zátiší jsou dostupné třeba na Aukru. Svá díla ovšem signovala jako Vladislav Rašík.

Zdymadlo a hydroelektrárna s lávkou.Stavba z let 1914-1923. Návrh je od poděbradského rodáka Antonína Engela (1879-1958), který je znám třeba jako architekt velké vodárny v pražském Podolí. Stavěl rovněž vysokoškolské a vojenské budovy v Dejvicích a právě od něj pochází návrh kruhového Vítězného náměstí, kterému však v Praze skoro každý říká „Kulaťák“. Styl poděbradské vodní elektrárny a zdymadla bychom mohli označit za neoklasicismus s kubistickými prvky. Jde o jednu ze stěžejních technických památek ve středních Čechách, vláda ČR ji v r. 1917 prohlásila za národní kulturní památku. Čtyři Francisovy turbíny jsou stále v provozu. Osmiboká věžička s kruhovými okny reaguje na kulatou věž poděbradského zámku na protějším, pravém břehu Labe.

Radiotelegrafní vysílací stanice. Kulturní památka ČR, kvalitní a hodnotný příklad rondokubismu. Stavbu navrhl a provedl v r. 1922-23 známý český architekt a malíř, resp. kreslíř Bohumír Kozák (1885-1978). Ve své knihovně mám jeho knížky kreseb pražské architektury (Praha - kamenný sen, Poklady pražské architektury). Kozák byl dlouholetým předsedou Klubu za starou Prahu (1963-1976) a vděčíme mu o záchranu mnoha památek. Neuspěl však u Nádraží Těšnov. Vedoucí tajemník Městského výboru KSČ Antonín Kapek měl údajně prohlásit, že si klidně sám sedne do buldozeru a nádraží zbourá. Možná to neřekl, leč jeho naturelu to odpovídá.

Než zpět k Radionce. Rondokubismus je vlastně nonsens, nesmysl. Jak by mohl být kubismus kulatý? Někdy se proto mluví o obloučkovém kubismu nebo o národním dekorativismu. Zkrátka a dobře po vzniku republiky se hledal národní styl a tak vznikla tato zvláštní a malebná odnož kubismu či stylu art deco. Oblé, kruhové tvary, bohatá ornamentika, využívání slovanských motivů a národních barev, plasticita, sochařské doplňky… Sloh užívaný zvláště při stavbách bank, úřadů atd. Ikonou rondokubismu je Gočárova Legiobanka v ulici Na Poříčí v Praze 1. Dále třeba Pardubické krematorium (Pavel Janák), Machoňova pasáž v Pardubicích (Ladislav Machoň), Agrobanka v Pardubicích (Josef Gočár), pražský Radiopalác (Alois Dryák). A také poděbradská Radionka. V r. 1923 se odtud poprvé uskutečnilo radiotelegrafické spojení se zahraničím. V dobách studené války se právě odtud rušily západní stanice.

Dnes by měl objekt sloužit golfovému klubu, zajímavý exteriér i bohatě zdobený interiér (vstupní hala). Vlastníkem by měl být pan Louda z Poděbrad. Dovnitř jsem se v sobotní mírně ledový den nedostal.

Závěrem vzpomínka z dětství. Prarodiče z matčiny strany žili ve Vysokém Mýtě. Naším Trabantem 601 jsme za nimi jezdili po „staré Hradecké“. Taťka si cestu dělil na třetiny: Praha - Poděbrady, Poděbrady - Hradec Králové - Hradec Králové - Vysoké Mýto. Před Poděbrady (záleželo, zda se jelo od Prahy nebo od Hradce) byly velké reklamní poutače. První „Na srdce jsou Poděbrady“ a druhý „Poděbrady léčí srdce“.

Zdroje