Článek
Podle internetu k události došlo dne 28. 1. 1782. Francouzský král Ludvík XVI. (1754 - 1793) se v zámku ve Versailles setkal s vyslancem mladinkých Spojených států amerických, Benjaminem Franklinem (1706 - 1790). Ten se k audienci u dvora dostavil ve svém obvyklém, prostém oděvu a bez napudrované paruky. Což v době pozdního rokoka a vyumělkované versailleské etikety působilo jako bomba, jako nebetyčný faux-pas. Jenže Franklin, pokud by se nasoukal do předepsaného dvorského úboru, by se zpronevěřil myšlenkám, na nichž byl nový stát na západní polokouli založen a které byly vtěleny do Deklarace nezávislosti Spojených států amerických. Lion Feuchtwanger (1884 - 1958) popisuje Franklinovo přijetí francouzským panovníkem v románu „Lišky na vinici“ (1948). V závěrečné kapitole knihy jeden z Ludvíkových dvořanů Franklinův oděv komentuje takto: „Je oblečen tak, jak to na něm lidé mají rádi.“
Na platformě You Tube si lze jednoduše vyhledat jako nedlouhý „reel“ známou scénu, kdy pruský král Fridrich II. Veliký (1712 - 1786) přijímá v květnu 1747 na svém postupimském zámku Sanssouci Johana Sebastiana Bacha (1685 - 1750). Zadává mu slavné téma, které Bach později zpracoval ve své Hudební obětině (BWv 1079). Stačí napsat „Bach trifft Friedrich II.“ Skladatel se uklání a omlouvá svůj špatný oděv, protože neměl čas se po dlouhé cestě převléknout. Fridrich mu odpovídá: „Ale já chci poznat velikého muže a ne jeho černý kabát.“
A do třetice: Ve stále vydávaných Starých pověstech pražských Adolf Wenig (1874 - 1940) vypravuje o bohatém hraběti, který žil na Starém Městě a vážně onemocněl. Protože lékaři mu nepomohli, komorník panu hraběti doporučil pozvat slavného a legendami opředeného léčitele z Jizerských hor doktora Jana Josefa Antonína Eleazara Kittela (1704 - 1783). Ten se do paláce dostavil v ošuntělém kabátu. Majordomus jej donutil, aby si oblékl frak s nákrčníkem a vzal si třírohý klobouk. Kittel tak učinil a předstoupil před hraběte ležícího v posteli. Nemocný mu vypověděl své trápení a čekal, co na to doktor. Ten mlčel. Když už ticho trvalo několik minut, hrabě se otázal, proč nic neříká. „Jasnosti, odpovědět musí můj kabát, do kterého mně oblékl váš sluha. Ten frak tedy bude důležitější, než já sám.“ Nemocný se usmál a poručil donést doktorův starý plášť. Kittel předepsal správnou léčbu a pan hrabě se uzdravil.
V Bílém domě jsem včera samozřejmě nebyl. Nevím, jak jednání „tête-à-tête“ v oválné pracovně probíhala. Leč nemohu se zbavit dojmu, že Donald Trump si pro schůzku vymyslel formát „venkovský rychtář je nakomandován na zámek, kde mu pan direktor milostivě sdělí, že vrchnost je zde od Pánaboha a že je třeba ji poslouchati. A pokud tomu náhodou rychtář nechce rozumět, je tu zámecké vězení, drábové a lavice s lískovkou. Místo toho se dostavil sebevědomý představitel zatím stále samostatného a neporaženého státu, který jednat chtěl. Ovšem za výchozí situace „já pán, ty pán.“ Vypadá to, že americký prezident může být člověkem s hitlerovsko-stalinskými manýry. Přečetl jsem, jsa milovník historie, řadu knih od renomovaných dějepisců a tak vím, jak probíhala jednání Hitler - rakouský kancléř Schusnigg (únor 1938), Hitler - Hácha po atentátu (červen 1942) nebo Molotov - ministři zahraničí pobaltských republik po skončení Sovětsko-finské války (1939 - 40), resp. po podpisu paktu Molotov - Riebbentrop (srpen 1939). Agresorův dlouhý monolog bez možnosti oponovat, útočný tón a výhružky typu „je mým nezměnitelným rozhodnutím…“, „musíte si uvědomit, že vaše země…“.
Volodymir Zelenskij, jako každý člověk, není bez chyb a o Ukrajině si velké iluze nedělám. Jde o zemi, kterou po staletí ovládali jiní. Namátkou třeba Polsko-litevská unie, Ruská říše a Sovětský Svaz. Zkušenosti se správou země a s demokracií jsou v této těžce zkoušené republice logicky minimální. Ukrajinská mafie, ukrajinští oligarchové, korupce, vor v zakoně, to přece nejsou vymyšlené pojmy. Zmiňuji je proto, že mnohá naše média tyto skutečnosti, a to ku škodě Ukrajiny samotné a také ku škodě její další podpory, přecházejí povětšinou mlčením. Avšak Ukrajina - země se dvěma strašlivými dějinnými traumaty zvanými „Hladomor“ a „Říšský komisariát Ukrajina“ - se již po tři roky statečně brání proti mnohem silnějšímu východnímu agresorovi. Mimochodem! Stalinův „golodmor“ z let 1932 - 33 je zločin zcela srovnatelný s holokaustem, což bychom si měli neustále připomínat.
Dovolím si ale zakončit svoji úvahu veseleji. V souvislosti se Zelenského mikinou se zmiňuje Winston Churchill a jeho overal. V jedné z monografií věnované vztahům mezi Spojenci za Druhé světové války autor s velkým gustem popisoval, že onen zvláštní mundúr si britský premiér navrhl sám, a to pro případný dlouhý pobyt v leteckém krytu. Nahlas jsem se smál, neboť historik kombinézu přirovnal k obřím dětským dupačkám. Když byl Churchill návštěvou u Stalina v Moskvě (zřejmě v srpnu 1942), v něčem se s „vožděm“ nepohodl. Snad šlo o otázku druhé fronty, již nevím. Leč dostal vztek a postavil si hlavu, že na slavnostní recepci v Kremlu půjde na just ve svých prapodivných dupačkách. Poradci museli vyvinout veliké úsilí, aby Winstona od tohoto úmyslu odradili.
Zdroje:
Vlastní úvaha
Vědomosti získané četbou
https://founders.archives.gov/documents/Franklin/01-36-02-0341
https://www.kitl.cz/doktor-kittel/?srsltid=AfmBOopElRr4XMGXe7S2_4ckoLpw56Iht9njG3XFC7UEwboU2FHwvcDw
https://m.youtube.com/watch?v=yQZ4Qlw29OE&pp=ygUVYmFjaCB0cmlmZnQgZnJpZWRyaWNo
