Stříbrný, renesanční a uranový Jáchymov

„Avšak tytéž ruce, jež nám nasazovaly pouta, napínají k nám teď smířlivé dlaně: „Co bylo, bylo! Nač se hrabat v minulosti?! … Kdo na minulé vzpomíná, o oko přijde!“ Přísloví však pokračuje: „Ale kdo zapomíná, o obě přijde!“ Alexandr Isajevič Solženicin (1918 - 2008): Souostroví Gulag.

V úterý 20. 5. 2025 jsem na stránkách Médium.cz publikoval článek „Nacionální a internacionální socialismus. Obou není žádná škoda.“ Byl polemikou s tímto přinejmenším zvláštním názorem Václava Klause (sdělil jej dne 4. 5. 2025 nakladateli Pečenkovi v diskusi k 80. výročí ukončení Druhé světové války):

Klaus: „Takto jednoznačně spojovat Sovětský svaz s nacistickým Německem, jak se stalo dnešní progresivistickou módou neokonů celého světa v čele s panem Jochem, to je pro mě nepřijatelná věc, to já nemůžu vůbec vydýchat.“

Má reakce byla, že já spojování hitlerovského nacionálního socialismu a stalinského internacionálního socialismu vydýchat mohu. Že jde o dvě strany jedné a téže mince. Rasová teorie versus teorie třídního boje. Praktickými důsledky obou pomatených doktrín tvářících se přísně vědecky byly milióny vězněných a zavražděných, desítky miliónů různě poničených a pokřivených lidských osudů včetně toho mého, koncentrační tábory a tábory zvané GULAGY nebo tábory nucené práce.

Ve svém názoru jsem se znovu utvrdil při sobotním výletu (12. 7. 2025) na Horní Hrad zvaný též Hauenštejn v karlovarském okrese. Začínali jsme v Jáchymově, a protože zde času moc nebylo, rozhodl jsem se k samostatnému následnému výletu do tohoto krušnohorského lázeňského a horního města, a to v neděli 20. 7. 2025. Důvody k opětovné návštěvě Jáchymova byly dva. Chtěl jsem si prohlédnout a vyfotit renesanční portály domů ze 16. století na náměstí Republiky, které se dochovaly v nebývale velikém počtu. A důvod druhý? Projít si naučnou stezku Jáchymovské peklo.

Ve druhém desetiletí 16. století po Evropě (zvláště po té střední) bylo slyšet volání „Ins Thal, Ins Thal!“ A také „Vezmi starou, vezmi děcko, do Údolí běží všecko!“. Důvodem hlasitého pokřiku byl prvek s atomovým číslem 47 a s chemickou značkou Ag. Argentum čili stříbro. Panství ostrovské náleželo hraběcí rodině Šliků a město Sankt Jochimsthal čili dnešní Jáchymov založil a s kutáním stříbrné rudy začal hrabě Štěpán Šlik z Holíče a Pasounu (1487 - 1526, padl spolu s českým králem Ludvíkem Jagelonským v bitvě s Turky u Moháče).

Otec národa František Palacký ve svých „Dějinách“ (díl 5.): „Na panství ostrovském v Loketsku, na pozemcích někdy vesnice Konradsgrün zvané, odkryty byly stříbrné doly tak hojné, že v krátké době bohatství jejich zastínilo starožitnou slávu Hor Kutných a pozor všeobecný obrátil se k nim v míře napnuté. Roku 1516. počala se tam tvořiti nová osada, které dáno jméno Údolí svatého Jáchyma neboli Sankt Joachimsthal, a již sněm svatováclavský v roce následujícím pojal tu věc do své agendy, ačkoli neustanovil o ní ještě nic konečného. Již roku 1518. vydal hrabě Štěpán Šlik tiskem v Lipsku zvláštní řád horní pro tyto doly.“

Svoji starou a svá děcka popadli zvláště nezaměstnaní horníci ze sousedního Saska. Během několika měsíců už v Jáchymově stálo 400 domů, pravda, především ze dřeva. V r. 1535 mělo město 18 000 obyvatel a stalo se druhým nejlidnatějším v Českém království. Malých dolů, resp. šachet bylo několik set. Pan hrabě Šlik začal razit pověstné jáchymovské stříbrné tolary. A protože Jáchymov leží v údolí (německy das Tal), mincím se říkalo „dólské“ nebo po německu „thalery“. Odtud je již malý krůček k tolarům („…a topůrko za tolar“) a k samozřejmě, k dolarům. A právě z první půle 16. století pochází dochovaný ojedinělý soubor portálů patricijských domů a kostela sv. Jáchyma na náměstí Republiky. Jde o unikát, který má dokonce samostatné heslo na Wikipedii. Na kamenných portálech se mísí saská pozdní gotika a renesance.

Kostel sv. Jáchyma a sv. Anny v horní části náměstí Republiky je rovněž z konce první poloviny 16. stol. Původně byl luteránský (první v Čechách), od r. 1624 patří Církvi římskokatolické. Trojlodní chrám s presbytářem - opět směs gotiky a renesance (portály) - byl výrazně přestavěn, zařízen a vybaven po velkém požáru v r. 1873.

V době jáchymovské stříbrné horečky přichází do údolního města saský Němec Georgius Agricola (1494 - 1555), lékař a učenec zvaný také „pater mineralogiae“. Právě v Jáchymově začal sbírat podklady pro své stěžejní dílo „De re metalica libri XII“ („Dvanáct knih o hornictví“, vydáno 1556), v češtině reprint naposledy v r. 2007. Základní učebnice pro horníky používaná ještě počátkem století páry.

V prvních létech 17. století „Silberfieber“ pominula, hlavní zásoby bílého kovu byly vytěženy, avšak s dolováním se zcela neskončilo. Z Jáchymova se stalo horské horní město s převážně německým obyvatelstvem. Začaly se těžit i jiné rudy, jako např. nikl a bizmut. Ve druhé půli 19. století pak přišel na řadu pověstný smolinec, čili uraninit, pro chemiky oxid uraničitý (UO2).

A samozřejmě, je zde paní Marie Skłodowska-Curie (1867 - 1934), nositelka Nobelovy ceny za fyziku (1903) a chemii (1911), objevitelka prvků polonia (Po, protonové č. 84) a radia (Ra, protonové č. 88). Byl to právě jáchymovský smolinec, z něhož Madame Curie izolovala v roce 1898 první gram těchto dvou radioaktivních prvků. Jáchymov navštívila devět let před svou smrtí, a to v roce 1925. Zvláště radium se začalo využívat v lékařství, radonové lázně - první a zřejmě jediné svého druhu na světě - byly založeny v r. 1908. Úspěchy se dostavily zvláště při léčbě pohybového aparátu. Názvy lázeňských domů jsou příznačné: Agricola, Radium Palace (1912, vídeňský architekt Gustav Flesch-Brunningen), Akademik Běhounek (1975), Currie (1992)…

Jakmile Albert Einstein publikoval svoji slavnou rovnici E = mc2, lidé, a to zvláště z vojenské branže, začínali přemýšlet, jak hmotu proměnit v energii prakticky. A jsme u jaderných zbraní. K tomu jen tolik, odborník nejsem, že jedna z mnoha kosmologických či futurologických teorií je, že civilizace - jakmile objeví princip štěpné řetězové reakce (zvl. prvků uran-235 a plutonium-239), dříve či později sama sebe zničí.

A tak se o jáchymovská ložiska uranu začali zajímat vojenští páni. Město Sankt Joachimsthal s cca 9 000 obyvateli připadlo po 30. 9. 1938 Velkoněmecké říši. Až do ukončení války v květnu 1945 měla zdejší doly v nájmu Joachimsthaler Bergbau GmbH (JBG). Ta vznikla v březnu 1939 a zakladateli byly tři německé firmy, které se již před válkou zajímaly o nákup zdejších uranových rud. Byly to obchodní společnosti Auergesellschaft - Berlin, Chininfabrik Buchler - Braunschweig a Treibacher Chemische Werke. Ihned po skončení války, tj. v květnu 1945, počalo kolem jáchymovských dolů vojenské a diplomatické rojení.

Bývalý ředitel jáchymovského muzea PhDr. Jan Urban (+2003) popsal poválečné události takto: „Brzy po skončení války začali západní diplomaté akreditovaní v Praze projevovat o Jáchymov podezřelý zájem. Anglický velvyslanec několikráte navštívil jáchymovské lázně, na podzim 1945 přijeli dva angličtí žurnalisté přímo na doly. Po osvobození Jáchymova byly proto na doly dosazeny ruské vojenské hlídky, které však byly 19. června odvolány. Ale již 12. září dosadilo sovětské vojenské velitelství v Karlových Varech na doly hlídky znovu. Zaměstnancům byla do jejich průkazek zanesena klausule opravňující je ke vstupu do prostorů dolů. 20. září byla tato opatření ještě zpřísněna po inspekci sovětského generála, který nařídil zřídit signální zvonky, postavit strážní budky a hlídky rozmnožit“.

Bohužel, generál Patton došel 7. 5. 1945 do Rokycan a dál už si netroufl. Stěžejní proto byla „Dohoda mezi vládou SSSR a ČSR o rozšíření těžby rud a koncentrátů v Československu, obsahujících radium a jiné radioaktivní prvky, jakož i o jejich dodávkách do SSSR“ z 23. 11. 1945. Tu vláda Národní fronty jednomyslně schválila, za ČSR ji podepsal ministr Hubert Ripka (národní socialista), za Sovětský Svaz náměstek ministra zahraničního obchodu Ivan Bakunin. SSSR hradil veškeré náklady na těžbu (vč. investičních) a na geologický průzkum. Ale jinak? Československo se vzdalo kontroly velmi významné a strategické části svého nerostného bohatství, neboť těžbu uranové rudy řídila sovětsko-československá komise za přítomnosti sovětských poradců. K dohodě je připojený protokol, platební podmínky jsou velmi vágní… Příznačné je, že substantivum „uran“ ve stručném textu o rozsahu tří stran (na „netu“ jsem dohodu bez problémů dohledal) nenajdeme.

Myslím, že lze konstatovat toto: Kdyby Československo mohlo uzavřít dohodu o těžbě svobodně a za tržních podmínek s kterýmkoli státem bez nutnosti ohlížet se v první řadě na spouštějící se železnou oponu, lze předpokládat, že z Jáchymova by se stalo jedno z nejkrásnějších měst republiky, neboť obec by inkasovala část zisku z těžby. Místo toho šlikovské město Sankt Joachimsthal začalo pomalu a pěkně po komunisticku pustnout a chátrat. Důsledky odsunu a vyhnání Němců a socialistického hospodaření v pohraničí jsou, jako mnohde jinde na severu a západě republiky, viditelné dodnes. Bouračky, proluky ze zbořených domů, prostranství zarostlá plevelem, otlučené fasády, rum a suť, vybydlené vily, některé ze vzácných renesančních či barokních domů jsou stále ruinami… Předpokládám, že po roce 1989 se v Jáchymově objevily různé pochybné existence, jejichž výskyt byl zvláště při velké privatizaci zřejmě nutným doprovodným jevem. Avšak v posledních letech se domy postupně opravují a město tak pozvolna vstává z popela.

Prezident Beneš byl - rád se tím chlubil - vystudovaný sociolog. Sociologie se zabývá zkoumáním života a chováním jednotlivců, skupin a společností. Mohl tedy předvídat, jaké důsledky bude pro pohraniční regiony mít fakt, že lidé (bylo jich přes dva miliony), kteří zde žili po staletí, budou přinuceni odejít. Měl potlačit svoji mstivost a mnichovský komplex a nahradit obé pragmatickým uvažováním. Koneckonců Sudetoněmecká strana, ať se nám to líbí nebo ne, byla za první republiky legálním politickým uskupením a pokud její kandidáty v r. 1935 kdokoli volil, o trestný čin se nejednalo. Rovněž nemá cenu zastírat, že československá vláda se po r. 1918 dopustila v národnostní politice řady chyb a nepředložeností. Ty sice nebyly zásadní, ale bylo jich dost a i Němci mají úsloví o oslu a stokrát nic: „Viele Säcke sind des Esels Tod“. Zcela náhodou jsem na You Tube objevil Vávrův velkofilm „Dny zrady“ (1973)“. Je poplatný době svého vzniku a nasáklý ideologií, postava Hitlera se příliš nevyvedla… Ale já zrovna klikl na scénu, kde lord Walter Runciman sděluje výsledky své zprostředkovatelské cesty po českých a moravských zámcích v létě 1938, která trvala 44 dnů. Lord ministerskému předsedovi Chamberlainovi - všichni jsou pěkně po anglicku usazeni v kožených klubovkách u krbu a pijí čaj - říká: „Byla to kuriózní mise…Podle mého mínění nemůže být sporu o tom, že vinu na tom, že všechna jednání ztroskotala i vinu na překotném vývoji situace nesou Henlein a Frank … a mocnost, která stojí za nimi v pozadí. Československá vláda sice za posledních 20 let nikoho aktivně neutiskovala, ale prokázala … takový nedostatek taktu ve vztazích k německému obyvatelstvu, že je možné pochopit jeho rozhořčení.“ Pokud použiji diplomatický komentář, pak nelze tvrdit, že by jeho lordstvo popsalo situaci vysloveně nepravdivě.

Když jsem si nafotil domovní portály a nahlédl do kostela, ve kterém zrovna probíhala nedělní hrubá čili velká mše, zašel jsem do muzea - Mincovny Jáchymov. Jde o místní pobočku příspěvkové organizace Muzeum Karlovy Vary. Expozice je velmi bohatá a sálů mnoho. Přízemí je věnováno historii města, nerostnému bohatství okolní krajiny a mincovnictví. Zde snad jen tolik, že neuvěřitelná pestrost nerostů a hornin nacházejících se v regionu byla jedním z důvodů, proč na seznam světového dědictví UNESCO bylo zapsáno česko-německé Krušnohoří a jeho přebohatá hornická minulost.

Závěrem ještě vysvětlení, které jsem si musel dohledat: Nerost neboli minerál je krystalická látka, která vznikla jako výsledek geologických procesů, tj. bez zásahu člověka. Má svůj chemický vzorec. Příklad? Křemen, korund, český granát… Hornina je přírodnina složená z více minerálů. Příkladem budiž břidlice, pískovec, žula nebo vápenec.

První patro muzea je věnováno jáchymovskému peklu. Zdejším táborům nucených prací neboli táborům koncentračním. Této matérii se budu věnovat v samostatném článku. Čtenář tak porozumí, proč jsem si v úvodu vybral Solženicinův úryvek ze Souostroví Gulag.

Zdroje