Článek
Přijmout euro? Téma, které v české společnosti, především v poslední době, vyvolává spoustu emocí a nemocí. Po vstupu Česka do Evropské unie (dále jen EU) se stala tato otázka nepříjemným politickým tématem, které si politici mezi sebou předhazovali jako horký brambor. V kombinaci s kolapsem řecké ekonomiky a váháním slabých politiků překročit pomyslnou červenou linii, se vytvořil u většiny obyvatel pocit, že je euro to nejhorší, co naši zemi může potkat, že jen česká koruna nás spasí a že se na ni v žádném případě nesahá. A už vůbec se nemění.
Ani rekordní zadlužování státu či nejvyšší míra inflace za posledních 30 let a naproti tomu nižší inflace zemí eurozóny s mírnějším stupněm zadlužení vůči HDP, s tímto názorem u většiny Čechů nehnuli. „Nesahejte nám na měnovou politiku, úrokové sazby a ČNB včele s guvernérem Michlem.“ Tak zní vůle většiny Čechů, kteří v roce 2003 souhlasili se vstupem do Evropské unie včetně zavedení eura. Proč tolika lidem nevadí, že český průmysl skomírá, zahraniční investice váznou a že musíme vynakládat nemalé peníze za transakční náklady?
Euru se nevěří, po euru je vyrážka
Debata o přijetí eura byla donedávna vnímána jako politická sebevražda. Něco, co je zakázané vyslovovat, natož, aby byl někdo takový blázen, aby euro zmiňoval v kombinaci s přijetím za českou měnu. Přestaňme se při zmínce o přijetí eura chovat, jako by šlo o nepříjemnou vyrážku. O Lorda Voldemorta politických plusových bludišťáků.
Teprve poslední dobou, když vládní strany zjistily, že klesly ve volebních preferencích hlouběji než Titanik a že níž to už nejde, onu otázku konce koruny české, s proevropským prezidentem v zádech, opět vynesly na povrch.
Přitom, už mohlo být dávno hotovo. Když se nad tím zamyslíme, jedná se jen o prachobyčejné plané neštovice, které jsme, k naší smůle, nedostali v dětství (v roce 2004 po vstupu do EU) a s napětím očekáváme, kdy to přijde a jak moc špatný průběh to bude mít a jestli se vůbec dočkáme.
Kdybychom totiž neštovice, chci říci euro, prodělali hned v úvodu našeho účinkování ve svazku evropském, měli bychom nyní stejnou imunitu jako podobně proexportně zaměřené Slovensko. Slovákům totiž podle posledních průzkumů z října 2023, navzdory proruské rétorice staronového mírotvůrce Fica, euro více než vyhovuje. 84 procent obyvatel Slovenska vnímá vliv eura pozitivně a neměnilo by. Snížený rating je pak připisován současné, ne příliš šťastné politické situaci - Ficovi, nikoli euru.
Proč vyvolává v českých občanech euro takovou pachuť?
Když někdo zmíní spojení měnová integrace s EU, okamžitě se objeví hlasy, že integrovat se nikdo rozhodně nechce. „To už tady bylo a jak to na západě dopadlo.“ Těžko pak někomu vysvětlíte, že v tomto případě se skutečně jedná o integraci čistě ekonomickou, že koruna je vůči EU a světu malá a slabá. Že se často vychyluje a její kurz může být nepředvídatelný. V eurozóně se to lépe táhne než být na všechno sám a riskovat, že nám ani sebeMichlejší guvernér ČNB nepomůže. Odhlasovali jsme si, že chceme být součástí EU se vším, co to obnáší. Při přechodu na euro přijdeme možná o jednu nezávislou ruku, nicméně další dvě proexportní nám narostou.
Populistické návrhy o novém referendu o přijetí eura jen zbytečně podněcují další spekulace, zda má přechod na jinou měnu cenu. Pokud se neshodnou ani vrcholní ekonomové, jaká je pro Česko nejzdravější varianta, musíme zvednout hlavu, rozhlédnout se kolem a jít těm neštovicím sami naproti.
Ukažme, že patříme na západ, a ne na východ. Chvilku se možná budeme drbat a mazat pudrem na hlavách, pak si to ale sedne a my budeme mít konečně prostor, řešit jiné neoblíbené strašáky. Export se nastartuje, investorsky se zatraktivníme, z Prahy zmizí otravné směnárny a „postávači“ nabízející běloruský rubl. A v neposlední řadě, v létě v Chorvatsku bude více času na moře a lignje na žaru, protože nebudeme muset řešit v jaké směnárně nebo bankomatu nás zase oberou.
Euro není vyrážka. Euro jsou neštovice. Nechme se nakazit.
