Ukrajinské uklízečky spadly z nebes. Ty české za „almužnu“ odmítají uklízet

Liběně jsme odpustili, nebyla na tom poslední dobou zdravotně úplně nejlépe a navíc se musela postarat o vážně nemocného, cholerického manžela. Nicméně po jejím odchodu (i před ním) nás čekal několika měsíční kolotoč marného shánění nové uklízečky.

V našem případě se jednalo o úklid lékárny na pár hodin týdně, nikoli o práci na plný úvazek. I taková menší brigáda mohla být pro někoho ale příjemným přivýdělkem. Nechám si tajná esa v rukávu za přesčasy a práci o svátcích, ale řekněme, že se u nás hodinová sazba za úklid pohybovala kolem průměrné cifry v tomto oboru, tj. kolem nějakých 120 Kč/hod. Nic, co by urazilo ani nějak nadchnulo, ale pro takovou postarší důchodkyni či matku na mateřské to pořád byly…peníze. Když to pak porovnám se svou brigádou kdysi před lety v jednom nejmenovaném, v současnosti již neexistujícím diskontním řetězci, kde jsem za nuzných 50 Kč na hodinu přehazoval těžké přepravky s naředěným pivem a odřezával plíseň ze salámů, byla to odměna přímo božská. Koho by také nelákala práce v čistém prostředí v příjemném kolektivu inteligentních lékárníků a rozmanitých pacientů?

Obvykle, když někoho sháníte, ať už vymítače ďábla nebo uklízečku, zkusíte to nejprve přes blízké okolí a přes vaše známé. Sázíte tzv. na jistotu. Člověk by řekl, že takoví lidé bývají nejspolehlivější. Ne v našem případě. Paní Alfa (vezmeme to chronologicky a anonymně dle řecké abecedy) akceptovala výši výplaty, co neakceptovala byla pracovní doba a dochvilnost. Ze dvou hodin úklidu dokázala tvrdě makat ani ne první poločas a pravidelně bez ohlášení odcházela 15 minut před koncem pracovní doby. Jak by něco takového asi prošlo fotbalistům, kdyby v 70. minutě opustili hřiště, protože by měli pocit, že už toho nahráli dost? I když, v případě pražské Sparty, by si toho možná nikdo ani nevšimnul.

Alfa ke své práci nutně potřebovala ten nejmodernější mop na trhu Bimbas 3000 s rotujícím superždímacím bubnem o obsahu minimálně 12 litrů. Ten, co se umístí doprostřed místnosti, sám vytře a sám se i uklidí zpátky do kouta. Díky Alfě jsem si uvědomil, že dobré vodítko, o jak kvalitního uchazeče o práci uklízečky se jedná, je při přijímacím pohovoru otázka: „Víte, na co se používá hadr a koště?“ a také: „Co si myslíte o mopu?“

Když vám to nevyjde u známých, rozhodíte sítě (sociální) a čekáte, kdo se chytí. Téměř okamžitě jste zasypáni přehršlemi zájemců o vytírání, a to i přesto, že jim sdělíte výši nuzné odměny, kterou jim nabízíte. Zájemců je tolik, že je musíte roztřídit a některé dle různých kritérií rovnou vyřadit. Nazvěme je všechny třebas Beta množinou.

Země je placatá? Nejste očkovaná, protože čipy a Bill Gates? Zavedení eura až za tři roky? Posloucháte jen Country rádio? Eva je lepší než Vašek? Nevytíráte ani doma, ale u nás byste si to chtěla zkusit? Na Vánoce jedině lososa a hráškovou polévku? Sbohem!

Po usilovném třídění narazíte konečně na Betu všech Bet. Jako jediná vám pošle ucelený životopis, který dává smysl. Jako jediná vám pošle životopis. Jasně, co jste to za ignoranta, že požadujete po uklízečce životopis, řeknete si. Uvědomte si ale, že se tato osoba bude pohybovat v prostředí, kde panuje pořádek, systém a především čistota. Takový člověk to s koštětem musí zkrátka umět a zároveň u něho musíte mít jistotu, že když se k němu náhodou otočíte zády, tak se vám ze šuplete z čista jasna nevypaří půlka Lexaurinů a Neurolů (návykové látky).

Beta tohle všechno měla. Sympatická usměvavá blondýnka, co se nebojí práce a koštěte. Nečetla ale inzerát, poslala ji kamarádka, které jsem bůhví proč neodpověděl, a až nyní zjistila výši směšného honoráře a to ani nemluví o započteném „dépéháčku“. Beta žije v jiném světě, uklízí po bohatých domácnostech a inkasuje prý minimálně přes 200 Kč na hodinu. Tomu nemohu konkurovat. Po chvíli si začínám myslet, že tam nejenom uklízí, ale nabízí zřejmě i další služby. Rozloučíme se v dobrém. Beru do ruky koště a jdu vytírat.

Následuje delší časový úsek bez uklízečky, na který bych raději rychle zapomněl a přešel k části, kdy vylepím reklamu s nabídkou zaměstnání do venkovní výlohy.

Netrvá to příliš dlouho a máme tu dalšího zájemce. Že by do třetice všeho dobrého? Gama vypadá více než nadějně. Celý život uklízela. Vypadá to, že uklízí snad i ve spánku. Zkušeností na rozdávání. Může začít klidně hned. Plácneme si.

Chodí včas, a když chce odejít ze šichty dřív, tak se alespoň slušně zeptá. Vytírá sice mopem, ale jakou rychlostí! Pak tu jsou ale drobné detaily, kterých si nejde nevšimnout a které vadí čím dál tím více. Nekonečné chvíle se zapnutým luxem v zavřené šatně. Tlachání s každým druhým pacientem a obecné tlachání s kýmkoli i sama se sebou. Úklid prostor před lékárnou, zabírající delší časový úsek než úklid prostor v lékárně. Neustálé vysedávání a telefonování. Po určité době docházíte k naivnímu závěru, že by snad mohla existovat paralela mezi vysedáváním na židli a mírou vytření. Naprostá nesystematičnost v jejím uklízení završená vytřením podlahy a následným smetením veškerého prachu z horních totálně zaprášených polic prachovkou v domnění, že tak je to správně a že se prach k mokré podlaze nepřilepí - ano, přilepí, je poslední kapkou Gamy.

Už jsme se začali vzdávat všech nadějí, když se to stalo. Olga. Sestoupila k nám do lékárny jako anděl spásy z nebes. Olga z Charkova, Ukrajiny. Neumí moc česky, ale po zkušenostech s Gamou je to její největší výhoda. Neuklízí mopem, ale používá koště a hadr! Na nic se neptá, nezůstávají po ní šmouhy, poctivě ždímá a ve svém úklidu má systém. S luxem se nezavírá do kumbálu, vytírá i uvnitř lékárny, a co je nejdůležitější, prachovku nepoužívá a nevadí jí ani to zpropadené „dépéháčko“. Je ráda za to, že si u nás může něco přivydělat a mé kolegyně jsou rády, že se už před nimi nemusím ztrapňovat při zápolení s koštětem a že se mohu věnovat raději pacientům.

Děkujeme, Olgo, za to, že jsi a za to, že tě tu u nás máme. I když bychom byli mnohem raději, vzhledem k okolnostem, kdybychom tě tu neměli a kdybys mohla uklízet ve svém rodném Charkově. Kdybys tam mohla normálně žít. Já pevně věřím, že se tak v blízké době stane a že se tam budeš moci brzy vrátit, že tam budeš moci vytírat a ždímat beze strachu, že na tebe nebo tvé blízké něco spadne (tuto pro někoho trapnou nostalgii jsem si nemohl odpustit). I kdyby to mělo znamenat, že se vrátím zpátky k Bimbasu 3000. Díky, Olgo.