Článek
Při podobných debatách emoce prýští na všechny strany. Létaly by i židle, pokud by nebyly všechny obsazené. Obvykle na nich totiž trčí zadnice přihlížejících pacientů, kteří z různých důvodů zapomněli odejít a kteří zde kvůli zajímavému sporu ve frontě zůstali. S pusou dokořán chroupají zbylými zuby popcorn a napjatě zírají, kam až jednotlivé konflikty mohou vyústit, nebo jen právě prodělávají infarkt.
Bude po hádce následovat facka? Uvidíme zaříznuté „tangáče“ či snad, nedej bože, dojde k hanlivému označení matky diskutující osoby? Kam se hrabe Moravcův anglický čajový salónek, teprve tady, na tomto zdánlivě apolitickém místě, probíhají ty pravé kohoutí zápasy. A také zde může dojít k nečekanému odkrytí pravé Ježíškovy identity.
Současným trendem sporů je tzv. Babišova kalkulačka
„Vy jste o tom ještě neslyšel?“ pošťuchuje se naše stálá zákaznice, rázná odpůrkyně komunistů a také vnučka, nyní již zesnulé, buď jí země lehká, signatářky Charty 77, s naším věrným štamgastem, milým, leč bývalým komunistickým pohlavárem. Vnučka se ho právě usilovně snaží zasvětit do tajů nejnovějšího hněv-rozsévajícího Babišova díla.
Dle ní jde o „velkolepý“ nástroj z dílen Babišových marketérů, který vám dokáže s přesností na tisíce korun odhadnout výši důchodu, o který jste byli Fialovou vládou, po více než nutné změně pravidel valorizace důchodů, okradeni. Účelový produkt vytvořený čistě s vidinou získání několika dalších hlasů u voleb navíc, míní zarputile vnučka.
Kalkulačka si nevšímá faktu, že se odkazuje na protiústavnost zkrácené valorizace, kde ale sám Ústavní soud vše posvětil a sdělil, že jde o zájem státu, aby se nám tu celý důchodový systém nezhroutil. Tento model je zároveň skvělým indikátorem toho, o kolik naši důchodci, díky své skromnosti, snížili státní dluh našim vnoučatům.
„To nemyslíte vážně, tyhle žvásty?“ reaguje pohlavár. Vnučka chartistky pokračuje:
„Vám z toho nejde mráz po zádech? Jen za minulý rok jste svým vnoučatům a pravnoučatům daroval 19 miliard. Je to možná jen kapka v moři, když pohlédneme na bobtnající státní dluh, který jen k březnu tohoto roku činil 3,2 bilionu Kč, ale je to dobrý začátek.“
Vida, pomyslná meta 300 tisíc Kč státního dluhu na jednoho obyvatele Česka bude s velkou pravděpodobností ještě letos překonána, pomyslím si.
Pohlavár se nebezpečně natáhne k vnučce s více než jistým záměrem ji přiškrtit. Sáček s popcornem nejednomu sedícímu divákovi spadne v tu chvíli na podlahu. Mentolové bonbóny nabídnuté zcela zdarma z mé pravicové dlaně, ale zklidní situaci. Vnučka odchází, pohlavár zůstává.
Potenciální volič Andreje Babiše
„Vy volíte určitě Fialu, že jo?“ osočí mě ve chvíli, kdy se dostane na řadu, během mé zlodějské snahy obrat ho o „nehorázně vysoký“ doplatek za jeho léky.
Jak na to přišel? Že by to bylo tou vyvěšenou vlajkou Evropské unie za mými zády? Cukala mi při výdeji léků až příliš pravá ruka? Je snad na vině zapomenutý zbytek lískooříškové pomazánky v koutku mých úst z dnešní snídaně? Závidí mi, že můj plat je stejný jako plat německého lékárníka? Nebo je to tím, že vypadám jako až příliš slušný člověk, na kterém si může každý vylít svoji zlost? Pán netuší, že mi právě nahrál na smeč. Jsem totiž připraven.
„Jsem potenciální volič Andreje Babiše,“ přichází moje nečekaná, ale pravdivá odpověď.
Nedlouho poté se dostavuje i požadovaný doplatek od pána. Tomu se po mé odpovědi konečně zlepšila nálada.
Nelhal jsem. Jsem potenciálním voličem Babiše. Můj hlas by mohl dostat ve chvíli, kdy by se mi při příštích volbách zamotala hlava. Já bych se spletl a dal do obálky jeho hnutí a pak, než by mi to došlo a já stihl napravit svou chybu, tak bych zakopl o, z německého platu vydřenou, zlatou cihlu, která mi vypadla při usilovném kroužkování z kapsy. Obálka by mi vyletěla z rukou a zapadla i s jeho hlasem do volební urny. Případně, kdyby Babiš vymyslel zázračnou kalkulačku na snížení státního dluhu, která reálně funguje, pak by můj hlas možná také dostal. Určitá šance tu je.
„To jsem rád. To se spolu můžeme rozumně bavit. Tak si budeme za pár měsíců držet u voleb palce, uvidíte, že se budeme mít zase dobře, mějte se,“ loučí se pán.
„Počkejte, co se vám na Babišovi nejvíce líbí?“ zeptám se ještě pána, než mi uteče.
Neváhá s odpovědí příliš dlouho:
Ve zkratce. Nenávidí Fialu. Okradl ho o důchod. Sebral mu radost ze života. Nahnal sem uprchlíky. Zdražuje potraviny a léky. Už, aby byl pryč. Má Babiše rád hlavně proto, že jediný ví, jak to tady dát do pořádku, jak srovnat všechny do latě. Je to prostě takový hodný rozumbrada, je to takový Ježíšek. Když se ho nakonec ještě zeptám, jak to Babiš všechno po volbách hodlá udělat, neví, ale krást jako ostatní zkorumpovaní politici už prý nepotřebuje. Už má vyděláno. S tím se rozloučíme. S tím odchází a vyjasňuje se, že se nic nikdy nevyjasní.
Je Andrej Babiš Ježíšek?
Upřímně, z výkonu současné vlády jsem jako jejich volič zklamaný. Volil jsem je s nadějí, že dojde k rázné konsolidaci veřejných financí. Když jsem v roce 2022 pozoroval Petra Fialu v neprůstřelné vestě na jeho odvážné cestě do Kyjeva, říkal jsem si, že jsem zvolil opravdu dobře. Ten má pro strach uděláno. Ten se nebude bát razantně říznout do důchodů, do počtu státních zaměstnanců, do daní a dalších nepopulárních kroků. Čekal jsem zkrátka mnohem víc než nám koalice ve výsledku nabídla.
Pardon? Jak nám pomůže od totálního bankrotu téměř nulová položka, jako je zrušení kolkových známek? Celé to pak završíme prohlášením o vyrovnání platů s Němci, abychom spadli do stejného populistického pytle, a je mezi voliči, i těmi nejvěrnějšími, vymalováno.
Ať už Ježíšek existuje, nebo ne, pokud je Ježíšek švorc, ve stodole nemá zaparkovaného kouzelného oslíka Otřes se a nemá tak peníze na dárky typu: zrušení zkrácené valorizace důchodů, snížení věkové hranice pro odchod do důchodu, nekonečné zvyšování počtu a platu státních zaměstnanců a snížení daní, a náš stát nemá peníze, protože je až po uši v dluzích, neměl by je nikomu slibovat a už vůbec by neměl vymýšlet ptákoviny jako je výše zmíněná kalkulačka.
Takže ne, pane pohlaváre, Andrej Babiš není Ježíšek. Je to populista, kterému je stav veřejných financí ukradený, myslí jen na svoje dobro a na to, aby mu to u voleb konečně „cinklo“ nad těch 40 procent a byl klid. Byl jen Babiš. Ne, já si radši počkám na toho pravého Ježíška (promiň, Toničko). Na Ježíška, který rozdává dárky jenom tehdy, když na to má. A když na to nemá, tak šetří. To znamená, že u příštích voleb opravdu netuším, komu to do urny hodím, rozhodně to ale budu házet pravicí a pro štěstí si sebou vezmu i svou poctivě vydělanou zlatou cihlu.
