Článek
„Pane magistře, viděl jste, kolik už dneska chtějí ti vydřiduši v krámě za putr (zastarale máslo)?“ ptá se mě paní v lékárně. Nečeká na odpověď a plynule naváže: „80 korun! Já si ho ale doma dokážu uhníst za polovic! Hahaha, chechecheee…eh, eeeh!“ rozesměje se na celé kolo, až se z toho celá nezastavitelně rozkašle a já díky tomu zakončím směnu příprodejem kapek proti kašli.
Tento inspirativní okamžik je pro mě dostatečným impulsem pro to, abych si udělal test na Covid-19 a také se doma pokusil vyrobit si vlastní máslo a stal se tak putrově zcela nezávislým.
Proč je máslo drahé? Výrobci se vymlouvají na vzrůstající náklady a „unavené“ krávy. Exportujeme svoje poctivě vydojené mléko levně do Polska, abychom ho kvůli slabé koruně, ano přeji si co nejrychlejší zavedení eura, nakoupili ve formě drahého másla zpět, to nedává smysl. Vše pak dokonají prodejci, kteří se nebojí přirazit si na kostce másla bezmála 27 korun a my jejich ceny se sklopenýma ušima akceptujeme. Pokud ale nechceme péct voňavé vánoční cukroví či máslové sušenky bez másla, nebo nám nevoní levné rostlinné náhrady, máslo k životu potřebujeme. A čím je levnější, tím je lepší.
My Češi přeci máme nárok na levné máslo, my si ho zasloužíme. Každý druhý kravín je přecpaný kravami, až z toho bučení bolí uši, a levné máslo nikde. Kde je tedy chyba?
Kašlu na to.
Vyrobím si máslo sám
Je tady konec dobrovolných dotací nenažraných obchodníků, kteří už neví, o co by si ještě řekli. Já si máslo uhnětu doma jako paní s tuberkulózou. Když to dokáže ona, dokážu to přeci také. Domácí, voňavé a hlavně, levné máslo složené z minimálně 80 % mléčného tuku, vody a mléčné sušiny, uhnětené za pár minut. Kde může být háček? Proč všichni jen nadávají, když je to tak jednoduché?
Při výrobě másla si vystačíte jen s jednou ingrediencí: S 30 a více procentní smetanou. Tak je to jednoduché. Tak udává recept. Pokud nepatříte mezi ty šťastlivce, kteří mají doma krávu nebo kojící manželku, aby si mohli odstředit vlastní smetanu, budete si ji muset koupit. Smetanu, ne manželku. Udávaná vytíženost másla ze smetany je kolem 35 %. Záleží na několika faktorech. Čím hustší smetana, tím více másla získáme, ale roli hraje i dodržení správného postupu při výrobě.
Možná se teď pozastavíte nad tím, že zde čísla jaksi nevycházejí, protože sehnat dnes 200 ml smetany na šlehání pod 30 korun, je takřka nemožné. Ne, pokud víte, kam jít. A já vím, kam jít. Kam jinam než do obchůdku se slaninovými odřezky a dalšími poklady od rozmazlených německých sousedů.
Sehnat dnes 30% smetanu pod 20 korun není úplně nemožné.
Smetanu bychom měli, já sehnal 2 kelímky 30% smetany za 15,90/kus. 400ml máselného prekurzoru je nažhaveno stát se utlučeným máslem. Teď to jen doma uhnětat a můžeme začít prodávat. Přiznám se, krok pasterace a fyzikálního zrání smetany jsem přeskočil a obě smetany rovnou vykydnul do mísy. Máselnici doma nemám, tak jsem zvolil variantu se starým dobrým šlehačem. Jeden nevolník na hnětení a hurá do toho.
Zapneme šlehač a za necelých 15 minutek je ušleháno. Nejprve plný výkon šlehače, dokud se nám nevytvoří šlehačka. Poté, jakmile se nám objeví první žluté hrudky másla a začne se oddělovat podmáslí, musíme šlehání výrazně snížit, protože má podmáslí extrémní „cákací“ tendenci a bylo by všude. I tak je všude. Uklidíme kuchyň, vezmeme si síto a jdeme na hnětení.
Nevolník právě hněte máslo přes síto. Zbavuje se tím vzduchových bublin, které snižují trvanlivost másla, a zbytku podmáslí.
Máslo prohněteme nad sítem, pro příště zvolíme raději cedník, možná proto ten nízký výtěžek - většina másla zůstala zaklíněná v sítu, a poté dáme máslo do mísy s ledovou vodou, kde se nám oddělí zbytek podmáslí. Misku s vodou několikrát vyměníme, dokud není voda čirá a máme hotovo.
Hotový produkt. Domácí voňavé máslo - al dente.
Vyplatí se domácí máslo?
Máme naváženo, zaokrouhlených 100 ušmudlaných gramů. Nemusíme to dávat ani do trojčlenky, aby nám vyšlo, že jsme ze smetany získali 25 % másla. Jsme 10 % pod průměrem, ale podezřívám hnětače, že většina másla trčí ve skulinách síta a na jeho utěrce/tričku. Příště zkusíme spíše cedník, případně si máslo uhnětu sám, ale to mi asi neprojde.
Nyní si to spočítáme. Za 32 korun jsme uhnětli 100 g másla, tj. přepočteno na čtvrtkilovou kostku másla se dostáváme na 80 Kč a vyrovnáváme tak cifru, kterou jsme chtěli tak urputně pokořit. Pokud bychom byli s nevolníkem pečlivější, uhnětli másla o 10 % více (140 g) a dostali se tak na průměrný výtěžek, byli bychom na 250 g kostce másla o ceně 57 Kč. Jasně, máme k tomu nějaké to podmáslí do bábovky navíc, ale tady jde čistě o máslo.
Abychom se dostali na polovic ceny jako paní, musela by naše 200 ml 30% smetana stát 11 korun. Z toho lze jednoduše vydedukovat, že nám paní s kašlem buď lhala, dnes se s pokořováním různých rekordů vytahuje, kde jaký Baron Prášil, nebo má doma krávu. My s nevolníkem se ale jen tak nevzdáme. V příštím pokusu to zkusíme i s pasterací a fyzikálním zráním, s cedníkem a s větším odhodláním. Ať žije máslo za polovic!
