Těžký život hovnivála. Starostlivý brouk, který je lidem ale prospěšný

Stalo se vám už někdy, že jste šli např. na Sněžku a náhle jste museli prudce zastavit, protože přímo před vámi si to přes cestu štrádoval jakýsi barevný brouk, válející po zemi kouli? Nebo jste ho kdesi v lese na houbách omylem rozšlápli a tím nejspíše odsoudili k trýznivé bolestivé smrti jeho miminka (larvy)? Nic si nevyčítejte. Je jasné, že jste to nechtěli udělat schválně. S největší pravděpodobností se však jednalo o hovnivála.

Hovnivály (složitě koprofágní brouky) můžeme rozdělit do 3 základních skupin: [1]

Kteří se dále dělí na dalších zhruba 6650 druhů požírajících exkrementy. Nejprve si pojďme trochu přiblížit, co je pro hovnivály (někdy i lidi) tak zajímavé na exkrementech.

Výkaly obsahují značné množství nestrávené potravy, zejména u býložravců, kvůli neúčinnosti jejich trávicího systému. Hovniválové se pak živí především tekutou složkou tohoto trusu bohatou na mikroorganismy.

Savčí trus obsahuje dvě hlavní složky:

Malé částečky jsou velmi bohaté na dusík. Díky tomu má trus mnohem menší poměr vápníku k dusíku než rostlinná hmota nebo třeba humus. Právě tyto částečky hovniválové konzumují, i díky jejich speciálním ústům, která jsou připravena na filtraci malých částic z vlhkého trusu. Naopak jejich larvy mají tvrdé kousací ústní ústrojí a živí se trusem většinou již suchým. [1]

O hovniválech je známo, že investují značné množství času do svého potomstva. Stejně jako lidé, kteří zajišťují svým dětem dostatek potravy a útulný domov, kde mohou bezpečně bivakovat. Hovniválové shánějí pro své potomky dostatek výživného trusu, které mohou jejich larvy konzumovat, a také pro ně staví rozsáhlá podzemní hnízda a štoly, za které by se nestyděl ani ten nejzkušenější karvinský horník. Tyto štoly mívají nejrůznější podoby. Bývají ve tvaru vajec, hrušky nebo párku.

Po umístění exkrementu a nakladení vajíček, se konečně narodí vytoužená miminka. Larvy hovniválů si ve svém útvaru vykousnou svou komůrku, v níž pak žijí. Vývoj hovniválů probíhá nesmírně rychle, trvá nejvýše jeden rok.[2]

Jelikož se trus savců vyskytuje obvykle na jiném místě než hnízda hovniválů (nad zemí), je nutné ho přemístit tam, kde se hnízda stavějí. Tímto přesunem brouci jednak zajistí potřebnou potravu pro larvy, ale i ho jemně vysuší, protože vysoká vlhkost čerstvého trusu je pro jejich larvy letální. Ale pozor ne všechny druhy hovniválů exkrementy přemisťují!

Podle metody přesunu exkrementu se hovniválové dělí na 3 skupiny:[1][3]

Váleči vytvoří z exkrementu sférický objekt a odvalí ho pryč. Válení často iniciuje samec, aby přilákal potenciální partnerku, která se pak na utvořené kouli veze.

U některých druhů naopak při válení spolupracují obě pohlaví. O hotovou kouli bývá často sveden urputný boj.

Jak je patrné, brouci neodmítnou cizí, ani ručně vytvořenou kouli, pouze si ji upraví do dokonale kulatého tvaru. Koule váží vždy několikanásobek hmotnosti brouka. V jisté vzdálenosti brouci svou kouli zahrabou a spáří se. Samec následně vznikající hnízdo opustí.

Do této skupiny se řadí např. Výkalník vrubounovitý nebo Vruboun posvátný.

Hloubí chodby a stavějí hnízda přímo pod exkrementem. Štolařům se také vyvinuli zbraně-rohy, které využívají při přetlačování v chodbách. Někteří je pak používají k hrabání bočních chodeb. Díky tomu se dokážou dostat k zabraným samičkám, které hlídají v hlavní chodbě jejich nic netušící partneři. Tito „záškodníci“ pak samičku oplodní a stejnou chodbou opět mizí. Taktika hlídajícího samce je pak naprosto neúčinná a vzácná. Jde tady o obdobu strategie hlídající samec/plíživý znásilňovač.

U nás se mezi štolaře řadí např. Výkalník pečlivý.

Tato skupina hovniválů trus nepřemisťuje, ale staví hnízda přímo v exkrementu, nebo v něm jejich larvy volně žijí. Využívají trus starý a suchý (nevhodný pro přemístění), navíc často hnízdí v období, kdy se nevyskytují ostatní brouci.

Existují brouci, kterým zvířecí exkrementy nestačí a vyhledávají místa v lidských zadcích. Vyvolávají tím onemocnění zvané skarabiáza. Skarabiáza je stav, kdy brouci dočasně napadají gastrointestinální trakt lidí, ale nenapadají samotnou sliznici. Je pozorován nejčastěji u dětí žijících v tropických zemích. Její výskyt je však hlášen jen velmi zřídka.

V září 2020 byla na pediatrické oddělení nemocnice v Rikillagaskadě přivezena 3letá dívka z Deltoty v okrese Kandy s historií průchodu živých brouků konečníkem. Rodiče si všimli, že brouci vylétají z řitního otvoru dítěte v době defekace jednou za dva dny po dobu asi 6 týdnů. Během tohoto období její matka uvedla, že počet brouků se zvýšil ze 2-3 na 10 brouků a zvětšila se také velikost brouků. Dítě mělo křeče v břiše, trpělo nevolností a špatnou chutí k jídlu. Dívka byla odeslána na kliniku parazitologie Lékařské fakulty University of Peradeniya se vzorkem živého brouka. Brouk byl identifikován jako Onthophagus. Dívka byla léčena metronidazolem, laktulózovým sirupem a rodičům byla doporučena hygienická opatření. Žádné další epizody procházejících brouků nebyly poté u dívky pozorovány. [4][5][6][7][8]

Hovniválové jsou lidem, ač se to nezdá na první pohled, nepostradatelně užiteční. Jde především o jejich schopnost odstraňovat trus. Díky tomu výrazně snižují počty nejrůznějších much a komárů, kteří se v něm vyvíjejí. Kdysi dávno v Austrálii dostali místní obyvatelé chuť na dobré mlíčko a masíčko z evropských krav. Nebyl ale nikdo, kdo by pak jejich exkrementy v Austrálii přirozeně odstraňoval. Jak se trus hromadil a nebylo už k hnutí, někoho napadlo, že by Australany mohl spasit právě evropský hovnivál. A tak se stalo. Od té doby nežijí již Australané v hovnech.