Článek
Typický příklad z lékárny. Tři lidé ve frontě. Paní, kterou obsluhuji, trpí těžkým astmatem, zároveň chce něco na vlhký kašel. V tomto případě je ideální volbou dát něco na odkašlání, na uvolnění dýchacích cest. Než se však dostanu k nějakému vhodnému přípravku, ozve se zpoza fronty: „Mě zabírá jedině kodein. Kupte si kodein milá paní, všechno ostatní jsou jen vyhozené peníze!“ Moudrý zdravotník (já) ví, že takové doporučení postrádá u těžkého astmatika s vlhkým kašlem jakoukoli logiku. Nehledě na to, že je kodein návyková látka a je u nás vázaný pouze na lékařský předpis.
Nicméně pán ve frontě, říkejme mu třeba „pan kodein“, je velmi neodbytný a stojí si za svým. Nezdolnými argumenty vychválí kodein do takových výšin, že si paní s vlhkým kašlem ode mě nic nevezme. Zamíří raději na ORL, aby tam následně strávila několik hodin v čekárně a pak za mnou později znovu přišla s receptem na Erdomed (lék na vykašlávání). Pan kodein je však nadmíru spokojený, protože dosáhl svého. Pan kodein se řadí mezi tzv. našeptávače, širokou skupinu pacientů, jež pobrali veškeré moudro lidstva a dokážou vám poradit s jakýmkoli, nejenom zdravotním problémem.
Dlouhou dobu jsem našeptávače ignoroval. Jen ať se vypovídají. Doporučují si své babské rady. Já proti nim postavím ty moje, odborné a necháme to pak pěkně všechno na pacientovi, jak se definitivně rozhodne. To trvalo pouze do doby, než jsem byl svědkem incidentu s kousancem.
Incident s kousancem
Paní Jana (40 let, dále jen Jana) navštěvuje naši lékárnu již řadu let. Jana se řadí mezi typické našeptávače. Zároveň miluje kočky. Jednoho dne ji při odčervování jedna z nich bolestivě hryzne do ruky. Jana nechá kousanec kousancem, nicméně ten se po čase zanítí a vznikne z něj ošklivá, mokvavá, zapáchající rána. Jana k nám po nějaké době zavítá do lékárny a ránu nám ukáže. Vypadá opravdu ošklivě, rána nikoli Jana. Poradíme Janě ránu řádně vyčistit dezinfekcí a aplikovat rozvažovaný zásyp na rány - Dermatol. Pokud by se rána do dvou dnů nezlepšila, doporučíme jí, ať si to nechá raději řádně ošetřit na chirurgii.
Pokud by nás Jana poslechla, mohli bychom zde náš příběh uzavřít. Jana se ale řadí mezi ezoterické veganské „biobytosti“. Důvěřuje pouze přírodě a jednoho dne by s ní ráda spolu se svými kočkami splynula. I proto naše doporučení odmítne s tím, že si doma ránu ošetří raději řepíkovým zábalem.
Další den přichází šok
Do lékárny vlétne Jany manžel s tím, že je hospitalizovaná v nemocnici a že o pokousanou ruku možná přijde. Za všechno prý můžeme my a naše špatné doporučení. A ať se připravíme, protože nás to vyjde draho. Nemůžeme to pochopit. Vždyť si od nás nenechala poradit a zvolila si vlastní řepíkovou cestu. Proč tedy ta zloba a žaloba?
Janě řepíkový zábal nepomohl. Ba naopak. Rána na ruce ji začala v noci intenzivně bolet. Nenapadlo ji proto nic lepšího, než prozkoumat staré zásoby v lékárničce. Nalezla krabičku s práškem v domnění, že se jedná o námi doporučovaný zásyp na rány.
Jana si ránu zasypala, ale práškem černošedé barvy tzv. hypermanganem v domnění, že se jedná o Dermatol, který je však žlutý. Máme tu tedy vysoce bolestivou, téměř hnilobnou ránu, kterou si Jana zasype vysoce dráždivou, až leptavou látkou, zalepí si jí igelitem a zaváže obvazem tak, aby se jí přes noc pěkně zahojila. Netrvá to dlouho a výsledek se dostaví. Extrémní bolest rozežírané rány. Řev. Strhnutí obvazu. Marné a bezvýsledné omývání vodou. Vše pak vrcholí příjezdem záchranky a příchodem manžela následujícího dne k nám.
Nebuďte jako Jana, neposlouchejte našeptávače a řiďte se vlastním rozumem. A už vůbec nebuďte jako její manžel, i když ten se nám nakonec po pár dnech omluvil. A Jana? Kupodivu ruka jí zůstala. Jen má nyní ošklivou jizvu a doma méně koček.