Článek
Jenda vstal ještě před rozbřeskem. Do svého starého, rezavého Favorita naložil ještě starší, rezavější kolečko, několik prázdných kýblů a česáček (hřeben) na borůvky. S prvním ranním zakokrháním již parkoval v lese a sklízel. Čtete dobře. Parkoval v lese a sklízel. Tolik borůvek, jako tento rok, se dlouho neurodilo. Modrými bobulemi obsypané borůvčí se letos zbláznilo. Je ho tolik, že sběrači nestíhají sbírat. Jenda nestíhá sbírat. Hřebenem nemilosrdně češe všechno v jeho dosahu a listím, borůvkami i borůvčím vrchovatě plní své kýble.
Jenda a jemu podobní se neřadí mezi příležitostné, šetrné sběrače borůvek jako např. moje maličkost nebo vy, ale mezi neukázněné nájezdníky a „znásilňovače“ lesů. Tato sorta lidí sbírá v lese všechno, co se dá zpeněžit, přes maliny, ostružiny, bezinky, houby a v současné době borůvky. Bodejť by nesbírali. Pro kousek klestí nebo útržek sekvoje může dneska do lesa u nás každý, na lesního strážce, který by kontroloval čestnost sběračů a dodržování lesního zákona jsem za celý svůj život v lese nenarazil. V lese je toho k sesbírání za 7,9 miliardy a ceny se jen u borůvek letos pohybují v řádu 100 až 200 Kč za litr. Šikovný sběrač dokáže za hodinu s pomocí tzv. hřebenu nasbírat i 10 litrů borůvek (a listí). Zanechává za sebou, ale obvykle podupané a poničené borůvčí.
My Jendu potkáváme ve chvíli, kdy se i s plným kolečkem vrací ke svému automobilu. Nápis na zadním nárazníku: „UHNI (vztyčený prostředníček), JEDE JENDA“ a také fakt, že se svým vozidlem vjel téměř až na lesní mýtinu, což je v jasném rozporu se zákonem i selským rozumem, nejde přehlédnout.
„Tati, co to ten pán veze?“ ptá se mě synek ve chvíli, kdy nás Jenda spolu s naloženým kolečkem míjí, resp. uskakuje před mým synem do bahnitého výmolu.
Jeden z kýblů vyletí z kolečka a jeho obsah se vysype i s přiloženým hřebenem do zapáchajícího bahna.
„Hernajs! Hlídejte si ho! Vždyť to není možný tohle!“ nadává Jenda.
„Borůvky, hodně borůvek,“ odpovídám synkovi a také Jendovi: „Vy si hlídejte, kde parkujete. Tohle není D1! Že vám není hanba!“
„A nedal by nám trošku?“ ptá se mě synek, pozorujíc přitom zoufalého Jendu, který už mezitím vzdal veškeré snahy o záchranu alespoň části drahocenných borůvek, naložil si prázdný kýbl spolu s hřebenem zpátky na kolečko a spěšně vyrazil k autu. Zřejmě se zalekl, že bych mohl být lesním strážcem.
„Myslím, že nedal Edo. Pojď, nasbíráme si vlastní,“ pravím synkovi a zamíříme k lesní, na borůvky vyhlášené, mýtině. Už z dálky je vidět, že tento rok je na borůvky skutečně vydařený.
Kdyby byl svět spravedlivý, dostane Jenda doma na borůvky chuť. Předtím, než je sní, je nezapomene posypat moučkovým cukrem i přesto, že je cukrovkář a rozhodí mu to glykémii. Zapomene je ale opláchnout vodou a kvůli tomu onemocní echinokokózou neboli chorobou nemytých bobulí (souvisí se zvířecím trusem a tasemnicí). Každý přece ví, že se lesní borůvky musí před konzumací či uskladněním řádně očistit. Ale fuj, jak mě něco takového mohlo vůbec napadnout?
Jendo, hřebenem se češou vlasy, ne borůvčí
Podle lesního zákona (paragraf 19 a 20) můžeme v lese sbírat lesní plody pro vlastní potřebu, nesmíme je ale sbírat způsobem, který les poškozuje. Nesmíme je také sbírat pro komerční účely bez souhlasu vlastníka lesa. Jinak řečeno, použití hřebene na sběr borůvek není v zákoně vysloveně zakázáno, ale jeho nešetrné použití prokazatelně ničí borůvčí a pokud ho u nás lesník nebo jiná oprávněná osoba najde, můžeme vyfasovat pokutu, až do výše 5 tisíc korun. A navíc nám zabaví i ten hřeben.
Borůvky jsou nízkokalorický, bohatý zdroj živin, vitamínu C, vitamínu K a manganu. Patří mezi největší přírodní zdroje antioxidantů. Podporují obranyschopnost organismu, napomáhají udržovat správnou funkci močových cest a fungují jako prevence infekcí a srdečních chorob. Prokazatelně zlepšují funkci cév, kdy se po jejich každodenní konzumaci (1 šálek borůvek denně) snižuje riziko kardiovaskulárních onemocnění o 12-15%.
Lesní borůvky mají oproti kanadským, které běžně seženete v krámu, méně vody (proto jsou menší), vyšší nutriční hodnotu, obsahují více antioxidantů a naopak mají méně cukru. Jsou ničím nenahraditelné a rostou, jak už název napovídá, pouze v lese. Abychom na ně mohli chodit každý rok, měli bychom je sbírat rukama, nikoli je sklízet hřebenem. Mám nepříjemný pocit, že les je živý, propojený organismus, který si neurvalé zásahy, které mu ubližují pamatuje a příště nám to sečte tím, že bude borůvek zase jen poskrovnu a nám zbydou jen ty hnusné, kanadské.
Zdroje:
Osobní návštěva borůvčí v Orlických horách
