Článek
Nerad plýtvám potravinami, a proto se je snažím před každým dalším nákupem maximálně zužitkovat. V krajním případě, když se zjeví plíseň, beru do ruky nůž a odřezávám to, co je již k odříznutí nevyhnutelně určeno. Odřezky putují na žížalí kompost, zbytek do mého břicha. Musím zaklepat, ještě nikdy se mi po těchto praktikách neudělalo špatně. Naopak. Nějaká ta bakteriální „možná že i“ probiotická kultura navíc střevu přece nemůže uškodit.
Zde si dovolím malou odbočku. Žížalí kompost je geniální věc, zvláště pak pokud bydlíte v bytě a nemáte přístup ke kompostu klasickému. Pokud se ho ale rozhodnete darovat kolegyni v práci ke třetím kulatým třicetinám a to včetně příslušenství zahrnujícího velkou sklenici přeplněnou tučnými žížalami, které s nadšením, láskou a něhou nasbíraly vaše děti, nejprve si dopředu zjistěte, zda v okolí oslavenkyně v poslední době nedošlo k úmrtí nějaké osoby.
Podobné incidenty mohou být totiž spojené s dlouhotrvajícím, velmi nepříjemným zápachem, který obvykle končí až s příjezdem kriminální služby. Takový zásah poté zahrnuje použití velkých černých pytlů. Tyto černé pytle se při špatné manipulaci mohou roztrhnout a z jejich útrob se pak na světlo může dostat „pár“ červíků, které si to následně zamíří k nohám vaší vytřeštěné kolegyně. Dárek v podobě vypasených žížal se poté nepotká s příliš velkým úspěchem.
Kontejnerová potraviny-spořící přelomová technika
Vytváření odřezků a pojídání zbytků bylo doposud mým největším vrcholem šetřivosti. Na vyšší úroveň potravinové spořivosti jsem se až donedávna neopovážil ani pomyslet. Vyšší úrovní mám na mysli lovení potencionálně konzumovatelného jídla z popelnic a kontejnerů. Aktivitu známou pod názvem dumpster diving. U nás známou spíše pod pojmem „potravinové bufeťáctví“. To, co je v USA, západní Evropě a v severských zemích běžnou činností především z řad bezdomovců ale i studentů nebo důchodců, je u nás poměrně neprobádanou, pro někoho možná odsuzovanou činností.
Starší žena praktikující tzv. „dumpster diving“. (Tomsk, Rusko, červen 2014)
V kontejnerech a popelnicích supermarketů často končí zdravotně nezávadné potraviny, které mají pouze poškozený obal nebo blížící se datum minimální spotřeby a je možné je bezpečně zkonzumovat. V Česku supermarkety „potápěčům“ příliš nepřejí a navíc své kontejnery často uzamykají. Existuje ale mapa, kde si uživatelé ty dobré (plné) kontejnery mohou označovat včetně časů vhodných k navštívení daného místa a informací na co si dát pozor.
Já mám to štěstí, že mám obří supermarket hned za humny. Jednou jsem si tam všiml z kontejneru vyčuhujících nohou. Po nějaké době se vynořil postarší pán, který pravidelně navštěvuje naši lékárnu. Usmál se na mě a ukázal mi svůj úlovek. Dvě uzené makrely. Kdybyste si ale mysleli, že se jedná o nějakého bezdomovce, chyba lávky. U léků na které v lékárně doplácel, nikdy neremcal a vždy mi nechal, za dobře odvedenou dispenzační práci, i nějakou tu korunu navíc. Nejedná se tedy o činnost čistě v režii nízkopříjmových pofidérních osob, ale může jí praktikovat prakticky kdokoli.
I duchem spořivé osoby jako pán s makrelou nebo…já?
Možná i díky němu se rozhodnu, že to „potápění“ vyzkouším také
Stejný kontejner, o pár týdnů později. Nikde ani živáčka. Kontejner je odemčený a nacpaný k prasknutí. Zaujmou mě například lehce nažloutlá avokáda nebo zavařený šunkový salám. Začnu si ládovat kapsy.
„Hej ty! Co tam děláš?“ naštvaný hlas.
Co? Prosím? To je na mě? Zvednu hlavu a bolestivě se praštím o víko kontejneru.
„Vypadni vocaď nebo někoho zavolám, ty špíno!“ naštvaný hlas přicházející kdesi od nakládací rampy.
„Já…já…já nejsem…špína, ale lékárník…“ vykoktám ze sebe a začnu se pomalu sunout od kontejneru. V jedné ruce držím avokáda, druhou si leštím bouli klubající se na hlavě.
„Ať už tě tu nevidim!“
Tak si to shrňme
„Mnoho lidí má pozitivní zkušenost s takzvaným lovením jídla v zahraničí. Například v Dánsku či Norsku. Podmínky na dumpsterování v Česku ale vhodné nejsou. Mnoho kontejnerů je tu zamčených nebo se jídlo znehodnocuje, aby si pro něj už nikdo nechodil,“ říká Anna Strejcová, ředitelka organizace Zachraň jídlo.
U nás se „potápění“ nedaří, protože se jídlo před vyhozením do kontejneru znehodnocuje i přesto, že by mohlo ještě posloužit svému účelu, případně se do kontejneru prostě nedostanete, protože je zamčený nebo umístěný v nějaké kleci. Pak tu máme samotnou legislativu, která této činnosti také není úplně nakloněna. Jakýkoli kontejner nebo popelnice je něčím majetkem a vy se při jeho vyprazdňovaní dopouštíte krádeže nehledě na to, že onen kontejner může být na soukromém pozemku.
Co kdyby se ale legislativa posunula tím správným produmpsteringovým směrem? Prvním krokem by byla legalizace „dumpster divingu“ na k tomu určených místech. Supermarkety by mohly mít např. povinnost vyřazené pomačkané zboží neznehodnocovat, kontejnery nezamykat a mít je umístěné na volně přístupných místech. I díky tomu by se možná zachránilo mnohem více uzených makrel, avokád, šunkových salámů a dalších potravin, které by někomu zasytily žaludek a naplnily ho dobrým pocitem, že neplýtvá a nemusí doma tolik odřezávat.
Zdroje: Kupi.cz
