Článek
Pryč je doba kabelová. Stejně jako byl parní pohon nahrazen pohonem spalovacím, nahrazují nepohodlné překážející kabely baterie (dále aku) všech možných druhů a velikostí. Dá se říci, že to, co v dnešní době ještě nemá svoji aku variantu, jako by to zaspalo dobu a není to hodné své další zbytečné existence. Je ale z těchto aku zázraků vůbec něco použitelného?
Na prvním místě elektromobily!
Doufám, že jste na to neskočili. Na prvním místě praktičnosti a použitelnosti je dle mého názoru jednoznačně aku vrtačka. Věc, do které se naprosto zamilujete. Je málo věcí, které by nezvládla. Nový šatník pro manželku z IKEA? Není problém. Větší kurník na slepice? Není problém! S tímhle mazlíčkem to všechno sešroubujete během pár minut. I bez návodu. Pokud se máte rádi koupíte si aku vrtačku se světýlkem. Pokud se máte ještě radši, tak i s příklepem. Věřte tomu, že kvalitní aku vrtačka dokáže vyvrtat solidní díru nejen ve dřevě. Pozor na riziko vzniku vrtací závislosti.
„Miláčku nechceš vyvrtat ještě nějakou dírku?“
Elektrokolo jako slabý odvar elektrokolečka
Elektrokola. Fenomén poslední doby. První řádně zdokumentované elektrokolo ale sestrojil Ogden Bolton kupodivu již v roce 1895. Těm dnešním bylo ještě hodně vzdálené, ale i tak šlo o poměrně sofistikovaný vynález. V současné době, možná i díky proběhlé pandemii, zažívají elektrokola nevídaný boom. V Evropě se předpokládá, že do roku 2030 vzroste prodej elektrokol z 3,7 milionu na 17 milionů kusů za rok. Zároveň se předpokládá, že v tomto roce se zvýší prodej všech jízdních kol na více než dvojnásobek počtu osobních automobilů. A proč jsou elektrokola tak oblíbená? I přes různé druhy typu pohonu mají elektrokola jedno společné - všechny ulehčují šlapání.
Proč jezdit na obyčejném kole, když můžete drandit na elektrokole? To, že se z vás stane líný lempl je naprosto vedlejší. Ta slast z euforického pocitu nekonečného přívalu energie, když si myslíte, že to je zásluha jen a jen vaší dobré fyzičky a namakaných svalů, že vyjely až na vrchol Králického Sněžníku! Metrové kameny na trase pro chodce? Žádný problém! Stačí zařadit dvojku a letíte kupředu doslova vzduchem, turista neturista, balvan nebalvan.
Trapný humor stranou, pro starší populaci a jedince, kterých se nedrží zrovna to nejpevnější zdraví, je to výborná alternativa a přijatelné východisko od nadměrného fyzického úsilí. Elektrokola dokáží také zachraňovat vztahy a vyrovnávat rozdíly mezi věčně čekajícími manželi a věčně pomalými manželkami. Nebo naopak.
„Kam pojedeme miláčku tentokrát? Nebude ti vadit menší výšlap na Alpe d´Huez?“
„Ale vůbec ne manželi! Já tam na tebe počkám. Taky tě miluju!“
Po nějaké době vás to prohánění po nejrůznějších vrcholech a Passech Tonalech ale přestane bavit.
Co tu tedy máme dál?
Na elektromobil si normální člověk nikdy nevydělá (pokud nejste obec nebo neziskovka) a pokud ano, tak ho stejně nikde nedobijete. Přišel tedy čas elektrokoloběžky? V žádném případě. Ta je jen pro zahraniční turisty. Navíc se na ní nedá zamaskovat, že se jen vezete a nic neděláte. Pokud byste se jí rozhodli jen vyzkoušet, musíte se pro ní potopit na dno Vltavské kaskády.
Příklad elektrobot. Člen týmu si právě zkouší aktivní elektro-exoskeleton, 1972. Bělehrad
Seznam aku věcí, které ale nejsou aku vrtačka
- Kartáček na zuby - Než ztratíte nabíječku, čistí zuby. Sonickým efektem s aktivním uhlím
- Parní čistič - Vráceno. Fakt to nefungovalo
- Rázový utahovák - Vráceno. Má podobný ráz jako ručička hodin bez baterie
- Kompresor - Nafouknete tím fotbalový míč. Už za 10 minut. Pokud tím chcete nafouknout pneumatiku vyčleňte si alespoň hodinu času na jednu
- Placatý fotbalový míč - Je placatý. Vznáší se. Vydrží jen pár kopnutí, než se rozlomí na kusy, ale možná jsme ho neměli brát ven. Pes ho taky chvíli nosil v hubě...
- Motorová pila - Výdrž baterie je na přeříznutí malého prkénka. Ne na stoletou kůrovcem rozežranou jedli
Už máte svoje elektrokolečko?
Přišel čas se zavděčit tchánovi. Prý potřebuje píchnout na chalupě se záhonem. Na místě zjišťuji, že se nejedná o záhon, ale o vyrovnání terénu velikosti fotbalového hřiště. Konkrétně jde o převoz několika tun zeminy z místa A do místa B. Nasazuji pracovní rukavice. Do ruky beru po několika letech pauzy opět lopatu. Nafukuji a přistavuji kolečko. Jde se na to. Naložit. Odvézt. Vysypat. Přivézt. Opakovat. Milionkrát.
Svah je stále stejný, záhon zatím příliš malý, ale tchán má pocit, že jsme s tím dneska opravdu pohnuli. Příští víkend další kolo. Jsem opravdu mizerný kopáč. Na těle nenacházím místo, které by mne nebolelo. Cestou k domovu mě však zaujme reklamní cedule vybízející k nákupu nejnovějšího výtvoru lidstva. Elektrokolečka. Ještě toho večera ho objednávám.
Dar z nebes přichází o pár dní později. Těsně před nevolnickou řeholí, ale přece. Návod přečíst nestihnu, ale čert to vem, kdo čte návody. Hlavně, že to přišlo. Den H (jako hlína) je tady. Tchán se zpočátku lehce pozastaví nad mojí inovací. Prý kolik jsem za to dal. Odpověď, že ne o moc víc než on za klasické kolečko (ale pozlacené a osázené diamanty) ho příliš nepřesvědčí, ale nejsou to jeho peníze. Jdeme na to. Funguje to výborně. Nakládám dvojnásobek toho, co minule. Mohl bych naložit i tchána a pořád bych to uvezl. Jediná nevýhoda je nutnost manuální nakládky a absence elektrolopaty.
Po prvním okruhu se elektrokolečko vybíjí. Prý se mělo asi nabít před prvním použitím. Nesmím na sobě dát znát zoufalství a beznaděj, a tak dělám, jakoby nic, vozím a nakládám vesele dál. Bez pohonu. Nevýhodou elektrokolečka bez elektropohonu (stejně jako elektrokol) je to, že je asi 2krát těžší než běžné kolečko. Mnou zakoupená nejlevnější varianta 3krát. Šalamounsky, když se nikdo nedívá, propíchnu pneumatiku a poprosím tchána o jeho kolečko.
