Článek
České lékárenství si prochází nelehkým obdobím a není veřejným tajemstvím, že z pohledu lékárníků nevzkvétá. Může za to především fakt, že je lékárna čím dál tím častěji vnímána jako obchod, ve kterém se neřeší nic jiného než výše doplatků, slev a druhy slevových kupónů. Z pohledu veřejnosti je ale obvykle všechno v pořádku. Vždyť, co může být lepšího, než si všechno objednat za cenu nižší než je nejnižší a to rovnou až ke dveřím? Nemuset k doktorovi a už vůbec ne do lékárny? O síle zdravé konkurence, kterou to přináší, ani nemluvě.
Celé této situaci napomáhají i dennodenní celoplošné reklamy a marketingové lapače velkých lékárenských řetězců a e-shopů, které vídáme nejenom v televizi. Pozadu není ale ani stát samotný, který je slevovým praktikám více než nakloněn viz. zákon o veřejném zdravotním pojištění (konkrétně paragraf 32).
Akceptovat lékárnu jako zdravotnické zařízení, kde je poskytována kvalitní farmaceutická péče a odborné poradenství, je proto pro někoho v dnešní době problém. Možná i z tohoto důvodu se stalo studium na farmaceutických fakultách v ČR neatraktivní záležitostí.
Příliš obtížné studium vs. nejistá odměna
Děkan farmaceutické fakulty v Hradci Králové doc. PharmDr. Jaroslav Roh, Ph.D. na konferenci Mladých lékárníků, která se konala tuto sobotu v Hradci Králové, uvedl, že se v roce 2022 snížil počet studentů ve srovnání s rokem 2014 o bezmála tři stovky. Zároveň vzrostl i podíl studentů, kteří studium nedokončili. Samotný výhled do budoucna na zlepšení situace příliš pozitivně také nevidí.
Jak se to ale stalo, že o kdysi vážené povolání na úrovni lékaře není již takový zájem a někteří občané si lékárnu dokonce zaškatulkovali jako prachobyčejný obchod bez přidané hodnoty?
V Česku může vlastnit lékárnu na rozdíl od jiných zemí prakticky kdokoli a zároveň s tím se lékárna může provozovat kdekoli, například hned ve vedlejším vchodu jiné lékárny. K lékárnám se tak po revoluci dostaly právnické osoby, které s lékárenstvím mnohdy neměly nic společného a pro které se lékárna stala pouze dobrým zdrojem příjmu.
Začaly se objevovat neojedinělé, často zrealizované nabídky typu: Prodej! Nebo si otevřeme vlastní lékárnu hned vedle tebe a zruinujeme tě!
Protože lékárna žije, na rozdíl od lékařů, tzv. z marže, je k úspěšnému provozování lékárny nutné znát alespoň základní ekonomické principy. Právě to byl možná důvod/problém některých lékárníků, kteří své lékárny řetězcům nakonec prodali, ať už pod nátlakem či nikoli. Bylo pro ně jednodušší nechat se raději zaměstnat nebo lékárenství pověsit úplně na hřebík než vést nějakou cenovou válku. Ostatně, tento přístup se netýká jenom lékárenství, ale platí i v jiných oborech a kupříkladu i v politice. Nechat za sebe někoho rozhodovat, popř. nechat se někde zaměstnat je mnohdy jednodušší než si všechno muset řešit po své vlastní ose a rozhodovat si o svém osudu sám se všemi z toho plynoucími následky.
Pomyslný hřebík do rakve pak přinesl v tomto směru slavný poplatek 30 Kč za recept/položku na receptu z dob mistra Ratha, respektive jeho nevybírání a poskytování zpět pacientovi ve formě bonusu. A v poslední řadě i výše zmíněná sleva z doplatku na léky na předpis. (konkrétně paragraf 32)
Nebudeme se ale zbytečně rýpat v historii, kterou již stejně nezměníme. Místo toho se zaměříme na budoucnost lékárenství.
Potřebujeme lékárníky? Ano potřebujeme!
Kdybychom si úplně odmysleli obchodní stránku lékárny, která je pro její fungování bohužel v současnosti zásadní, a zaměřili bychom se jen na stránku odbornou, zjistíme, že lékárníci slouží jako nenahraditelná spojka a zároveň poslední kontrola mezi lékařem a pacientem. Nacházejí se v tzv. „nárazníkové zóně“, ve které dennodenně řeší, jak mají pacienti se svými léky nakládat. Vysvětlují, vydávají, ale i poskytují bez úplaty pacientům cenné rady a informace o tom, jak mají léky užívat, aby bylo jejich užívání bezpečné a účinné.
Zjistíme, že je nerozhodí dotazy typu: „Máte inzulín bez doplatku?“ - „Ne, nemáme, ale snížil jsem Vám ho na 20 korun. Mám na tom 1 symbolické procento přirážky. Slovy jedno.“ - „Ne, tak to jdu jinam!“. Že se nad to již dokáží povznést a tuší, že onen pacient brzy stejně přijde, aby vám sdělil, že onen inzulín nikde nemají, protože je výpadek, a že si ho teda vezme. Vydřiduchu!
Zjistíme, že si dokáží poradit i s výpadky nejrůznějších léků, a pokud vám zrovna nedokáží vytelefonovat s lékařem vhodnou alternativu, dovedou vám velmi často vyrobit jeho náhradu ve formě IPLP.
O čem se příliš nepíše, je také fakt, že díky přímému kontaktu s pacienty lékárníci velmi často odhalují i lékové chyby a dokáží je rychle napravit. Nejčastěji se jedná o chybně předepsanou lékovou formu, chybné dávkování, nesprávné užívání léků nebo nesprávně předepsanou sílu léčivého přípravku. Podle průzkumu pořádaným Českou lékárnickou komorou z roku 2021 více než 99 % lékárníků narazí na lékovou chybu 1× za měsíc. 2/3 lékárníků pak odhalí lékovou chybu 1× za týden. Odhalování takovýchto chyb pak šetří peněženku nejen pacientů, ale i veřejných financí z hlediska budoucích komplikací a efektivnosti zdravotní péče.
Z vlastní lékárnické praxe mohu potvrdit, jak důležitý je osobní kontakt s pacientem. Některé lékové chyby jsou viditelné na první pohled, například pokud je na receptu evidentně chybně předepsaná léková forma. Ale je mnoho lékových chyb, které lékárník odhalí až díky citlivému rozhovoru s pacientem. Například to, že pacient užívá lék jinak, než by měl. A díky tomu třeba není lék tak účinný, nebo může negativně ovlivňovat jiné užívané léčivo. Správný výdej léčivého přípravku lékárníkem je o individuálním přístupu ke každému pacientovi, k jeho dotazům k léčbě, a ke každému receptu, který vám od lékaře předává
V České republice máme k dnešku 2 663 lékáren. Z těch veřejných tu máme zhruba 1/3 řetězcových lékáren, 1/3 nezávislých lékáren a 1/3 lékáren umístěných ve virtuálním řetězci. Jinak řečeno, je z čeho vybírat. I v lékárnách řetězcových pracují lékárníci, kteří svému řemeslu velmi dobře rozumí, a automaticky to hned neznamená, že zde musí být poskytovaná horší lékárnická péče nebo že se zde lékárníci zaměřují pouze na výši svého bonusu za to, co vydají z pozitivních seznamů než v lékárnách neřetězcových.
Mám osobní zkušenosti, že to tak opravdu není. A naopak. Ve většině neřetězcových lékáren jsou ceny léčivých přípravků a doplňků stravy často v obdobné výši jako v těch řetězcových. U položek, které nemají řetězce zrovna v akci, můžou být i v lecčems levnější. Trh se ustálil a lékárenská síť je tak hustá, že by se dala krájet (až na malé výjimky).
Budoucí studente farmacie, slyš!
My mladí, ale ani staří lékárníci neházíme flintu do žita!
Farmacie je pestrý obor s dobrou perspektivou a uplatněním, který má v naší republice své nezastupitelné místo a který bude vždy potřeba. Pracují v něm lidé, kterým není jedno, jak se toto odvětví bude nadále vyvíjet. Lidé, které naplňuje to, co vystudovali a nedělají to v naprosté většině případů pro peníze, ale protože je to prostě baví a váží si toho, že mohou přispět ke zlepšení kvality veřejného zdraví. Baví je farmacie a farmaceutická péče. Baví je celoživotně se vzdělávat a pečovat o zdraví a blaho svých pacientů.
Děláme svou práci dobře a chceme, aby se dostal tento obor zpátky na výsluní, tam kam patří. A pokud by se ti nezachtělo pracovat zrovna ve veřejné lékárně, je tu spoustu dalších příležitostí, kde se může absolvent farmaceutické fakulty uplatnit. V nemocničním lékárenství, ve výzkumu, ve výrobě, ve farmakovigilanci, v kontrole a analýze léčiv a spoustě dalších oborů…
PS: A za každou cenu zabráníme, aby kdy prošel zásilkový výdej léčiv na předpis, protože to by byl konec lékárenství tak, jak jej známe. Znamenalo by to úplné vynechání článku lékárny jako toho nejdůležitějšího kontrolního bodu ve výdeji léčiv. Znamenalo by to konec lékárníků. Konec farmaceutických fakult. Protože když je lékárenská síť tak hustá, že by se dala krájet, a když nežijeme v Norsku, kde se nachází jeden obézní cukrovkář na jeden fjord, ale jsme tu namačkaní pěkně na sobě, je takový nesmysl pro většinu Čechů (kromě několika lobujících majitelů e-shopů) úplně zbytečný.
PSS: Tak se neboj! A podej přihlášku. Brzy tě čeká zbrusu nový kampus v Hradci Králové s luxusním trenažérem popř. ještě lákavější kampus v Brně s výrobnou léčiv, kde se bude ve velkém vyrábět i penicilín a do lékáren jej bude prý na svém elektrokole již během pár let osobně distribuovat samotný ministr Válek. (vtip)
