Článek
Kdo je to politik? Z naivního úhlu pohledu jde o kultivovaného zástupce lidu, který nosí svatozář, čpí pozitivitou, nikdy nelže a snaží se nést tíhu myšlenek a názorů podobně smýšlející, hodnotově zaměřené části veřejnosti, která ho do této funkce s čistým svědomím, svobodně a bez nátlaku zvolila a kterou po volbách musí, s maximálním vypětím všech sil, řádně zastupovat.
Jaké hodnoty udržují ale politici, kteří vnáší do naší společnosti jen nekončící negativismus a faleš? Politici, kteří nedokáží naslouchat nikomu jinému než sami sobě a k tomu trpí nutkavou potřebou, aby jim bylo nasloucháno? Politici, jejichž největším nepřítelem je pravda v čele s novináři, kteří se k ní snaží dopídit?
Chroničtí „rozeštvávači“ rozdělující společnost. Prospěchářská individua využívající mimořádných situací vnášející do nás pouze čistou zlobu, lež a chaos. Osoby, které zásadním způsobem mění pravidla politické hry. Jestliže byl dříve politik v horším slova smyslu synonymem letargie, nudy, žvanění a v tom nejhorším symbolem korupce, nyní se stal vyvoleným kazatelem, který může bez okolků, pod rouškou imunity, nedotknutelně lhát, krást, nadávat, házet špínu na ostatní, přivlastňovat si cizí zásluhy, být agresivní, vzbuzovat v lidech strach, a také jim dávat falešné naděje a slibovat nesplnitelné sliby. Drobná korupce se stala bezvýznamnou veličinou v porovnání s tím, co za špatnosti se děje v současné době.
Tento dnešní politicky-zvrácený standard se z politiků přenesl na nás, na obyčejný lid. Klaus, Zeman, Babiš, Okamura, Konečná, Rajchl, Fico a další mají jedno společné, všichni do jednoho si myslí, že jen oni dělají všechno dobře, že jsou to jedině oni, kdo nás dokáže provést těmi nejtíživějšími problémy současnosti a kdo má patent na rozum. V kůlně mají zázračného oslíčka, který se „bezschodkově“ zatřese a sníží tím věk odchodu do důchodu a Alenku, která žije v říši míru a zajistí ho i pro nás. Míra asertivity mezi vládnoucími stranami a opozicí je na hodnotě absolutní nuly, zato míra negativity mezi politiky exponenciálně atakuje historické tabulky. Je nabíledni, že tolerance takto zkažené politické kultury se nám Čechům z dlouhodobého hlediska vymstí. Slovensko budiž toho příkladem.
Kdo seje vítr, sklidí bouři
Přísloví, které platí jen občas a jen pro někoho. V případě slovenského premiéra Roberta Fica se naplnilo způsobem, který nikdo z nás nečekal. Robert Fico by si možná za své chování v posledních letech zasloužil facku, ale určitě ne pokus o atentát. Barbarská snaha o jeho odpravení ze světa, které se dopustil Juraj C., který si spletl demokraticky zvoleného politika s gaunerem, chci říci guvernérem z Divokého západu, je mimo jiné následkem negativisticky založené politiky Roberta Fica posledních let.
Rolemodel, to nemohu říct. 🤦🏼♀️ Za mě osobne, ať už si můžeme myslet o Petru Fialovi cokoliv, že je suchar, působí v projevech povýšeně, mluví pro běžné lidi moc odborně a nevím co. Ale má prostě úroveň. Neumím si představit, že se premiér bude chovat jako toto sprosté prase. pic.twitter.com/pxy8ZMhWR6
— Lucie Amálka 🌸 (@LucieAmalka) April 12, 2024
Protože jsem bohužel také negativistickou politikou posledních let poznamenán, problesklo mně v souvislosti s atentátem na Fica okamžitě hlavou:
„Vidíš, a máš to Robe, tak dlouho jsi dráždil svým chováním lid, až to dopadlo, jak to dopadlo.“
Robert Fico útočí na nepohodlné novináře. Útočí na prezidentku Čaputovou, útočí na všechny, kteří mu nevyjadřují bezmezné sympatie a kteří mu jsou vyloženě nesympatičtí. Je symbolem negativismu a rozdmýchávání nenávisti ve společnosti. Stejně jako v Česku Babiš, nedokáže odejít do politického důchodu a uklidnit tak rozbouřené společenské vody. Místo toho mu jeho ego nařizuje neustále se vracet. Vracet se k moci a dál proti sobě štvát davy. Jako by pro něj byla moc návyková droga a možnost šířit nenávist mezi odpůrce jeho životní poslání.
Ačkoli dostali zástupci strany Směr po atentátu na Fica prostor urovnat napětí ve společnosti, dopadlo to tak jako vždycky, ničím nepodloženým obviněním opozice a vnesením další nenávisti do již tak rozeštvané slovenské společnosti. Já ale nechci žít v negativismu. Chci žít v pozitivismu. Přál bych Ficovi, aby se naplno uzdravil, a to jak po fyzické stránce, tak po té duševní. Aby se začal chovat tak, jak se má chovat správný politik. Aby opět začal spojovat lid a přestal ho štvát proti sobě a pokud by zjistil, že je to nad jeho síly, tak, aby dobrovolně odešel už navždy. Stačilo by jen do toho politického důchodu. A to bych přál i všem našim českým politikům, aby se probudili. Aby přestali mezi sebou a do nás rozsévat zlo a zkázu a začali se chovat tak, jak mají. Normálně. Pozitivně.
