Článek
Vezměte si typický příklad. Jednoho dne vám zavolá kamarád, že byste spolu mohli jít někam na výšlap, třeba na pivo do hospody. Na jedno. Nebo rovnou na dvě, když už tam budete. To je výborný nápad řeknete si, ale pro jistotu si to ještě musíte ověřit u své milované polovičky, zda si myslí to samé co vy. Po delší pauze vám přijde odpověď.
Dělej, jak chceš
Skvělé. Neuvěřitelné. Jste na stejné vlně. Synchronizace 110 %. Vše funguje tak, jak v dobře fungujícím vztahu má. A prý, že ideální ženy neexistují! Schváleno. Černé na bílém. Vy tak odpoledne s klidem v srdci odcestujete směr hospoda.
Vracíte se až pozdě nad ránem. Notně přiopilí, ale ve výborné náladě. Přitulíte se ke svému miláčkovi v posteli v domnění, že by to jen u tulení nemuselo skončit. Ten se však nečekaně ožene a vy dostanete ránu loktem přímo na solar. Až vám to vyrazí dech. Nu což, na druhé straně postele je také krásně. Vypadá to, že je už opravdu pozdě na romantickou chvilku. Ranní sprcha situaci určitě zachrání.
Ráno se vyškrábete z postele. Protože je vám značně nevolno, vyprázdníte si nejprve žaludek. Vyčistíte si zoubky. Vydrhnete se ve sprše a navoníte levandulí. Přijdete celý natěšený k posteli plný očekávání, co nastane a tam…nikdo. Vaše milovaná polovička se už v posteli totiž nenachází. Kdepak jenom je ta potvůrka?
Pak to ucítíte. Líbivou vůni smažených vajíček vycházející z kuchyně. Že by vám z nedočkavosti chystala snídani? Žaludek máte trochu nahnutý, ale pár vajíček nemůže přece uškodit, jen co je pravda. Ach. Jak vás má vždycky tak přečteného. Vždy o krok napřed. Česnečka by pro tentokrát možná byla lepší, ale smažená vajíčka nejsou také vůbec k zahození. Přijdete tedy do kuchyně. Manželka sedí u stolu a pochutnává si na křupavém toustu s vajíčky. Kde je ale váš talířek? Vaše zasloužená porce? Talíř zeje prázdnotou.
„A kde jsou moje vajíčka? Já nemám miláčku?“ otázka.
„Nemáš!“ odpověď.
Pak vám to dojde. Žádná vajíčka pro vás nebudou. Je na vás totiž „dost“ naštvaná. Je vytočená do absolutní nepříčetnosti. A to takovým způsobem, že vám vajíčka odmítá udělat ještě dalších 14 dnů. A nejenom vajíčka. O tulení se vám může nyní leda tak zdát. Ale proč? Je to snad z onoho výletu, který vám předtím sama schválila? Respektive vám sama sdělila, že se máte rozhodnout podle svého nejlepšího vědomí a svědomí?
Dělej, jak chceš
Musela ale dopředu tušit, co chcete dělat. Jaké vědomí a svědomí se vám v tomto případě asi může honit hlavou. Být s ní doma, objímat jí a koukat se společně na Sex ve městě nebo jít do hospody okusit několik nealkoholických, možná i pár alkoholických nápojů a zažít tu nejlepší akci všech dob? A nevrátit se dřív než se znovu rozední? To si snad myslela, že do oné hospody jít nechcete? Proč ta rána do zad? Nikým nezasloužená podpásovka?
Proč rovnou nenapíše:
Dělej, jak chci já. A já nechci
Po měsíci žehlení, a to doslova, se mi konečně podaří manželku uchlácholit a přesvědčit, aby mě vzala na milost. Dobrá. Chápu. Špatně jsem jí odhadl. Chybami se člověk učí. Z logiky věcí se nabízí myšlenka - funguje to ale i obráceně? Proč by ono privilegium - něco říct/napsat a myslet tím přitom něco zhola jiného, například úplný zákaz činnosti, mělo patřit pouze ženám? Musím to vyzkoušet hned další měsíc.
Žehlení je to, co odděluje muže od chlapců. V případě bavlny nebo polyesteru se před žehlením ujistěte, že je tkanina mírně vlhká. Díky tomu bude odstranění záhybů mnohem jednodušší. V případě potřeby můžete přidat trochu vlhkosti pomocí parní žehličky.
„Miláčku můžu si jet dneska s kamarádkou něco koupit na Chodov? Potřebuju nutně podzimní sukni.“ upřímný neodolatelný úsměv.
„Dělej, jak chceš,“ moje neúprosná dvojsmyslná odpověď.
„Výborně. Děkuju. A beru si tvojí kreditku. Ju? Pusinku ještě. Jo a koukni na tu hromadu v ložnici moc prosím. Nestíhám!“
Hromada? Jo jasně. Beru si do ruky žehličku a pokouším se zapnout napařovací cyklus. Ne obráceně to opravdu nefunguje.
Co si o tom všem myslí Joyce Fetterol? Slavná to spisovatelka a pseudoumělkyně
Nepřímost žen (to že něco řeknou, ale není jasné co) je dána tradicí. Až do nedávna tak byly ženy vychovávány (ještě ve 20. století). Přímost byla vnímána jako mužská a agresivní vlastnost. Ženy neměly hned přijít a říct, co chtějí. Měly jen naznačovat, činit neurčité narážky a muž měl posbírat stopy a poskytnout ženám to, co chtějí. Nepřímost žen je jejich způsob, jak zvýraznit nutnost mužské ochrany nad nimi a jejich snahu zůstat bezmocné a potřebné takové ochraně.
Jinak řečeno. Cokoli žena řekne, nemusí být nutně pravda. Cokoli však řekne muž, pravda být musí, jinak je zle!
