Článek
Rozbolel mě zub. V dnešní době téměř neřešitelná zdravotní indispozice. Spolknul jsem růžovou tabletku, ale bolest neustala. Naopak, byla čím dál tím více nesnesitelnější. Následovala jiná tabletka, která byla stejně zbytečná jako ta první, a poté zoufalý telefonát a škemrání o nějaký „včera bylo pozdě“ termín u zubaře. Stal se zázrak, nebesa se nade mnou smilovala a já za pár týdnů seděl s hubou rozevřenou dokořán v záři reflektorů.
„Pane magistře, odumřel vám zub…čištění kanálků…6 tisíc,“ slyším mlhavě ve své hlavě zubařku.
„Hohik? Ho hád hé!?“ hodpovídám.
„…váček pod tou plombou. Kdy jste byl naposled u zubaře?“ ptá se mě má nová zubařka.
„Haghi hegh hehehi hehy, hohelo ho haho hiň!“
Proč mají zubaři tendenci se s vámi nejvíce vybavovat, když se vám zrovna šťourají dlátem v ústech? To opravdu čekají, že jim dokážete nějak srozumitelně odpovědět? K záludné otázce: Kdy jsem byl naposled u zubaře? Nějaký ten pátek už to bude. Možná deset let. Vím, odstrašující případ a nic, na co by měl být člověk pyšný. Ukázka toho, jak by to nemělo vypadat, ale tenkrát jsem zažil takovou bolest, jakou nezažila ani moje manželka při porodu. Od té doby se zubařům vyhýbám jako čert kříže.
Bylo pro mě zvykem přijít k zubaři na dobu nezbytně nutnou, ale kratší než kdokoli stihne říct zub, přijmout gratulace a slova chvály za dokonalý chrup bez kazů a komplimenty typu:
„Vaše zuby bych chtěla mít!“
„Jako vždycky bez kazu, no to je nádhera! To se jen tak nevidí. Tak zase za rok!“
A bleskurychle odejít. Tehdy ale přišel šok, verdikt zněl nekompromisně:
„Je tam kaz, to musíme rozvrtat!“ (přísahal bych, že jsem slyšel slovo rozvrtat)
A tak se stalo. Moje neuvěřitelná série zubních preventivních prohlídek bez jakéhokoli zásahu byla u konce. Moje bývalá (zubařka) se onoho dne rozhodla provrtat díru v mém zubu, bez jakéhokoli bolesti zbavujícího se opichu skrz můj mozek až do Austrálie. Představte si, že nad vámi stojí masochista bez zábran, jednou rukou drží váš citlivý nerv ve tvaru dlouhého provázku a ve druhé ruce má tupé nůžky, kterými ho pomalu, ale opravdu velmi pomalu, postupně zastřihává. Vy cítíte všechno. Nemůžete dělat vůbec nic. Pouze zoufale třeštíte oči a vydáváte podivné, bublavé zvuky. Vydržím hodně, ale tehdy jsem omdlel.
Dobrý den, jmenuji se paradentóza a už se mě nezbavíte
Po vyčištění kanálků jsem namísto lízátka, jako odměnu za statečnost, vyfasoval od mé nové zubařky exkluzivní návštěvu dentální hygienistky. A tam teprve přišel šok. Celý život si čistím zuby špatně, ale prý nemám být smutný, má to takhle každý druhý.
„Jak si čistíte zuby?“ ptá se mě dentální hygienistka.
„Takhle,“ odpovím sebejistě. Jednou rukou naznačím svůj lety propracovaný čistící um - sem a tam, což ji dle vytřeštěného výrazu ve tváři evidentně neuspokojí. Do pusy mi nasype jakýsi nafialovělý prášek a moje již tak nahlodané sebevědomí následně zcela zašlape do země příkazem, ať se podívám do zrcadla a zazubím se. Není to hezký pohled. Následně mi na plastovém králíčkovi (atrapu pro dospělé kamsi zašantročila) ukáže, jak je to s tím čištěním zubů správně.
Zuby bychom si měli čistit dvakrát denně. Ústa je nejlepší rozdělit si na 4 kvartály. Každý „úsek“ čistit krouživým pohybem kartáčku s fluoridovou zubní pastou pod úhlem 45° k dásni po dobu 30 vteřin. Nemělo by se zapomínat ani na jazyk a mezizubní prostory čistit pomocí zubní nitě či mezizubním kartáčkem alespoň 1× denně. Obtížně dostupná místa pak kartáčkem jednosvazkovým. Takhle jednoduché to je, proč mi to ale nikdo neřekl už před dvaceti lety? Moje bývalá předdůchodová sadistická zubařko? Mohlo se tak předejít mé počínající paradentóze.
Onemocnění, které v různých formách postihuje téměř 30% populace nad 30 let. V kategorii nad 65 let pak touto chorobou trpí více než 60% lidí. Jde o chronický zánětlivý stav, při kterém dochází k destrukci podpůrných tkání kolem zubů a k úbytku kostní hmoty. Škodlivým vlivem bakterií, které přebývají v nevyčištěném zubním plaku, může vzniknout tzv. parodontální kapsa, abnormální prohloubení mezi tkáněmi dásní a povrchem zubu, ve kterém bakterie produkují specifické toxiny a celý stav ještě zhoršují. Neléčená parodontóza pak může zhoršit i další chronická onemocnění, jako je např. cukrovka. Není proto radno toto onemocnění jakkoli podceňovat.
Stává se pravidlem, že jakmile nás začnou jen trochu pobolívat zuby, je pro nás růžová tabletka proti bolesti jedinou možnou záchranou, protože k zubaři se normální člověk prostě nedostane. Ostatně, samotná propagace těchto přípravků na bolest, které vidíme dennodenně v televizi, nám říká, že na bolest zubů zabírají výborně, proč by člověk měl problém se svými zuby řešit jinak? Například pravidelnou preventivní prohlídkou u zubaře, kterého stejně nesežene, či důkladnější zubní hygienou?
Jestli mohu něco doporučit, nesnažte se vyřešit bolesti zubů polykáním nic neřešících tabletek, ale spíše se zamyslete nad tím, kdy jste byli naposledy u zubaře a zda si čistíte zuby, tak, jak máte. Pro někoho jsou dvě minuty čištění zubů příliš dlouho na to, aby tím zbytečně ztrácel svůj čas. Pokud se ale chcete vyvarovat nevyhnutelným budoucím zubním problémům a nechcete dopadnout jako já, ale chcete mít zoubky bílé jako králíček, stojí ten čas za to.
