Přetrvávající postsocialistická kocovina v našich prarodičích se nám vymstí

Proč ale?

Jsou to právě převážně lidé staršího věku a občané s nižším formálním vzděláním, kteří nejbouřlivěji reagují na jakékoli zásahy do své rozpočtové bubliny. Vy jste si dovolili snížit exponenciální růst našich důchodů a dávek? Co na tom, že jsme v důchodech desátí nejlepší na světě a dávky stát rozhazuje kudy přijde. Okamžitě natruc vběhneme do náruče prvnímu zachránci, který nám slíbí, že jakmile bude u moci, všechny rozpočet zachraňující snahy okamžitě zruší, i navzdory Ústavnímu soudu, a ještě nám přidá. Do falešné náruče, která umí přebarvit šedivou realitu na růžovo a k tomu nasadit všem jejím voličům slepecké brýle.

Proč ale tak zúžený úhel pohledu? Že by se téměř poloviny obyvatel ČR státní rozpočet a s ním spojený dluh netýkal? Jako by jim byla budoucnost jejich vnoučat ukradená. Před sebou vidí jen svůj vlastní píseček a zkorumpovanou vládu, která je dře z kůže a na co sáhne, to udělá špatně. Pak přijde jejich mesiáš se svými poskoky a s receptem na rozum. Naslibuje jim hory doly, světový mír, méně pravice, méně levice, více populistických nesplnitelných slibů. A hlavně, více mesiáše, více spasitele.

Nabízí se otázka: Proč na plané, nereálné sliby slyší především starší část obyvatelstva? Odpověď zní:

Žijeme v iluzi, že za všechny naše činy je zodpovědný někdo jiný než my sami. Že nás musí někdo neustále vodit za ručičku. Proto všechno svádíme na Nečase, na Sobotku nebo teď na Fialu. Žijeme v chybné iluzi, která pramení z naší temné socialistické minulosti. Problém není v kapitalismu/demokracii jako takové, ale v tom, že mnoho z nás dlouhou dobu jen poslouchalo, mlčelo a nemělo vlastní názor. Nikdo z nás si nedovolil, až na pár výjimek, cokoli proti socialistickému aparátu říct, natož napsat.

Teď svůj názor mají všichni. Nikdo za své neextrémistické názory není perzekuován a zavírán do kriminálu.

Copak by si někdo před 40 lety stěžoval na Ústřední výbor, že se mu jeho důchod zvyšuje o příliš nízkou částku a že to dá k Ústavnímu soudu, který stejně neexistoval?

Proto jsou populisté (Fico, Orbán, Babiš) v bývalých postsocialistických zemích tak úspěšní. Využívají „díry na trhu“. Nabízejí vysvobození a stávají se pro mnoho lidí lídry. Těmi, co jim určují cestu. Podávají pomocnou ruku, o kterou po revoluci někteří z nás přišli a která jim říká, co je špatně a že jenom s nimi bude dobře. To, že jim už nikdo nedokáže vysvětlit, jak k tomu dobru reálně dojdou a jaké to má dopady pro stát jako celek, to už je tolik netrápí. Na to byli zvyklí.

Je tohle ta země, ve které chceme žít? Kterou jsme si tak tvrdě vybojovali? Země, kam se nebojíme znovu pustit k moci osoby, jimž nemůže být slovo svoboda vzdálenější? Země, kde nechutně pomlouváme mladou generaci, jejíž názory pro nás nemají žádnou váhu?

Nejsme spokojeni s pětikoalicí? To je v pořádku. Nikdo po nás nechce, abychom byli. Nenaskakujme ale na lep manipulátorům, populistům a extrémistům. Poslouchejme mladou generaci, která je naší budoucností.

Socialistická kocovina skončila. Neopíjejme se znovu. Mluvme se svými rodiči a prarodiči o tom, co je správné a co už správné není. Vysvětlujme jim, jak moc je důležité si ověřovat plané populistické výroky a sliby. Jak moc je důležité se spoléhat především sami na sebe, a ne si naivně myslet, že když nám někdo tvrdí, že se o nás postará a že jen s ním bude líp, že to tak skutečně bude.