Proč hodné ženy milují zlé muže

Sedím na pískovišti v družině základní školy. Vedle mě sedí Dan. Já Daniel a on Dan, jaký to prokletý žert. Po chvíli k nám přistupuje naše milovaná, vysněná Terezka a sděluje nám svůj verdikt.

„Tak jsem si to promyslela a budu chodit s Danem. Promiň, Dane.“ promluví klidně.

Chytne toho druhého Dana za ruku a vesele spolu odcházejí. Proboha, proč zrovna jeho? Ve třídě zlobí, šlape na křídy, střílí versatilkou do stropu, hází mokrou houbou a lepí žvýkačky tam, kam nemá. Abychom si dokázali odpovědět na tuto komplikovanou otázku, musíme se posunout o několik let dopředu.

Střední škola. Přestávka mezi vyučovacími hodinami. Lavička před školou.

„Nemáš cigáro?“ zeptá se mě spolužačka.

„Ne, promiň, já nekouřím,“ odpovím s nadějí v hlase na pokračování konverzace.

„Aha. Tak já jdu za Kubou. Tak čau.“ odsekne spolužačka.

A tím naše konverzace končí. S oním Kubou poté kromě sdílení cigaret začne sdílet i další věci, o jejichž sdílení se mi leda tak zdá. Nevzdávám to. Pravidelně usedám na lavičku. Přestávku, co přestávku. Kupuji si cigarety. Samozřejmě nekouřím, pouze cigarety rozdávám. Ovšem bez jakéhokoli kýženého výsledku. Ukazuje se, že moje cigarety si oblíbil především Kuba. Plnění role užitečného idiota mě po pár měsících přestává bavit, a tak měním pozici. Z lavičky se přesouvám do hakysákového kroužku intelektuálů. Je to rozhodně zábavnější, ovšem bez jakékoli šance na úspěch u opačného pohlaví.

Ještě mnohem později si ověřuji svou teorii, že ve vztazích platí zákony magnetismu. Opačné povahy se přitahují. Hodné, slušně vychované ženy vyhledávají zlé, nevychované muže. Jednoduše kvůli tomu, že jsou pro ně zajímaví, exotičtí. Nejsou prostě zvyklé, že by je někdo mohl počastovat nějakou nadávkou, nebo je dokonce přidrzle poplácat po zadku. Hledají ve svém životě konečně něco, co by je vytrhlo z toho nudného stereotypu. Zlí muži bývají také dost často vůdčími typy a rádi jsou středem pozornosti. To je přesně to, co ženy vzrušuje.

Ukazuje se, že jsem moc hodný a slušně vychovaný, a proto se ze mě musí stát dostatečně špatný a zlý hajzl, nebo si jen musím najít nějakou zlou ženu.

Naštěstí pro mě se ukazuje, že život není až taková bezcharakterní sketa. Na vysoké škole poznávám svou budoucí manželku, která se mé teorii naprosto vymyká. Inu, ne každá teorie vychází úplně na 100 procent.