Strach z vody nebo spontánní ejakulace, i to je vzteklina

Vzteklina je nebezpečná virová infekční nemoc, která postihuje savce, včetně lidí. Způsobuje ji virus zvaný lyssavirus (konkrétně RABV), který se přenáší na lidi prostřednictvím kousnutí nebo škrábance od infikovaného zvířete. Téměř ve všech celosvětových případech jde o přenos vztekliny ze psů. Virus způsobuje zánět mozku a míchy a výrazné neurologické příznaky jako jsou: úzkost, poruchy spánku, svalové křeče, ztráta svalové koordinace a poruchy vnímání.

Je to jedno z mála známých onemocnění, které je po nástupu klinických projevů téměř vždy smrtelné. Jinak řečeno, jakmile se projeví, je téměř 100% jisté, že umřete. Ročně způsobí vzteklina celosvětově více než 59 tisíc lidských úmrtí.

Naštěstí již existují účinné vakcíny, pro boj s touto zákeřnou nemocí, které lze podat i po nakažení (tzv. PEP-post expoziční profylaxe). Neexistuje však zatím žádná klinicky ověřená účinná léčba, pokud se příznaky nemoci již projeví. Podrobné mechanismy tohoto nebezpečného onemocnění jsou však dosud zahaleny rouškou tajemství. Lékaři často nemusí, i přes její typické klinické příznaky, vzteklinu včas rozpoznat, protože se ve vyspělých zemích tolik nevyskytuje. (nejvíce případů je hlášeno v Africe a Asii)

První zaznamenané případy vztekliny sahají až do starověku. Mezi historickými příklady lze uvést egyptské hieroglyfy z doby přibližně 2300 př. n. l., které popisují příznaky podobné vzteklině. V roce 1804 přišel francouzský chemik Louis Pasteur s experimentem, při kterém infikoval králíky kulturou vzteklinového viru, nechal je poté vyléčit a vypěstoval sérum, které sloužilo jako prevence pro lidi. Tím založil moderní výzkum vztekliny.

Virus vztekliny je velmi odolný vůči vnějším vlivům, jako jsou vysoké teploty, suché prostředí nebo účinky některých dezinfekčních látek. Virus způsobuje zánět mozku a míchy a postupně ničí nervovou soustavu. Virus má kulovitý tvar a je poměrně velký (délka cca 180 nm a průměr cca 75 nm). Samotný virus je obalen tukovou membránou, která mu umožňuje proniknout do buněk a rozmnožovat se.

To, jak se vzteklina projevuje, je způsobeno účinkem viru na náš centrální nervový systém. Nemoc má obvykle dvě fáze:

V této fázi se objevují nespecifické příznaky, které mohou trvat několik dní až týdnů. Mezi nejčastější příznaky této rané fáze patří:

V této fázi se virus již šíří do nervového systému a způsobuje charakteristické neurologické příznaky. Tyto příznaky mohou být různé u různých jedinců a závisí na tom, které části nervového systému jsou postiženy. Mezi nejčastější příznaky této pozdní fáze patří:

Je důležité si uvědomit, že symptomy a průběh nemoci se mohou lišit v závislosti na typu viru, který způsobuje infekci, a také na věku a celkovém zdravotním stavu jedince. Protože vzteklinu lze léčit jen do krátkého časového okna po infekci, je důležité, aby každý, kdo byl kousnut nebo škrábnut zvířetem, a není si jistý, že je zvíře proti vzteklině naočkované, okamžitě vyhledal lékařskou pomoc.

Existují dvě klinické formy vztekliny:

Tato forma je nejčastějším typem vztekliny u lidí. Zahrnuje řadu neurologických příznaků, které jsou spojené s poškozením mozku a nervového systému. Průběh této formy vztekliny se obvykle vyznačuje postupným zhoršováním stavu pacienta.

Mezi první příznaky encefalické formy vztekliny patří obvykle bolest hlavy, zvýšená citlivost na světlo, únava, nevolnost a ztráta chuti k jídlu. Tyto příznaky mohou trvat několik dní až týdnů, než se objeví další příznaky.

Další příznaky encefalické formy vztekliny se postupně, jak se virus množí a šíří v těle, projevují a mohou zahrnovat poruchy chování, jako je podrážděnost, zmatenost, agresivita nebo náhlé změny nálady. Tyto příznaky mohou být doprovázeny halucinacemi, ztrátou paměti a poruchami spánku.

Nejcharakterističtějším příznakem encefalické formy je hydrofobie (strach z vody). Postižení lidé se často bojí vody a nemohou ani polknout sliny, protože se snaží vyhnout se jakémukoliv kontaktu se slinami a vodou. Tento příznak je způsoben paralýzou hltanu a svalů ústní dutiny. Hydrofobie je jedním z příznaků vztekliny, který může nastat až v pokročilé fázi nemoci.

Název hydrofobie pochází z řeckého slova hydro, což znamená voda, a phobia, což znamená strach nebo úzkost. Je důležité poznamenat, že hydrofobie není výhradním příznakem vztekliny a může být spojena i s jinými neurologickými poruchami.

Spontánní ejakulace, zvýšené libido a priapismus (permanentní erekce) jsou dalšími příznaky encefalické formy vztekliny, které se vyskytují u mužů. Tyto příznaky jsou způsobeny poškozením centrálního nervového systému a poruchou regulace sexuálních funkcí.

Spontánní ejakulace se může vyskytovat bez jakéhokoliv sexuálního podnětu a může být také spojena s bolestivým záchvatem, který se projevuje jako křeč. Zvýšené libido může vést k neustálému myšlení na sex a sexuálním fantaziím. Priapismus je stav, při kterém dochází k přetrvávající erekci penisu, která trvá déle než 4 hodiny.

Je důležité si uvědomit, že tyto příznaky jsou výsledkem závažného poškození mozku a nervového systému a mohou být velmi nebezpečné pro postiženého člověka i pro okolí.

Paralytická forma vztekliny je vzácnější a zahrnuje příznaky spojené s poškozením periferního nervového systému, což způsobuje ochrnutí postiženého místa těla. Tato forma se obvykle projevuje slabostí a paralýzou na místě, kde došlo k nákaze. Například u kousnutí na ruku může dojít k paralýze celé paže nebo i na obou stranách těla.

Je důležité si uvědomit, že obě formy vztekliny jsou závažné a mohou vést k smrti, pokud nejsou včas rozpoznány a léčeny.

Diagnostika vztekliny je založena na klinických příznacích a potvrzení viru vztekliny v biologickém materiálu (např. slinách, mozkomíšním moku, kůži). Diagnostika musí být prováděna v laboratoři s bezpečnostními opatřeními, které zabraňují šíření viru. Pokud se podezření na vzteklinu potvrdí, je nutné okamžitě zahájit léčbu.

Léčba vztekliny je zaměřena na prevenci vzniku klinických příznaků. Pokud se objeví příznaky vztekliny, je nemoc většinou fatální. Léčba vztekliny zahrnuje aplikaci vakcíny a lidského imunoglobulinu proti vzteklině (HRIG). Tento imunoglobulin obsahuje protilátky proti viru vztekliny a pomáhá zastavit šíření viru v těle pacienta, zatímco vakcína poskytuje trvalou imunitu proti nákaze.

Očkování proti vzteklině se obvykle provádí v několika dávkách a v závislosti na výsledcích laboratorních testů může být doplněno o aplikaci HRIG. Pokud se podává včas, může tato kombinace očkování a HRIG zabránit vzniku onemocnění po kontaktu s infikovaným zvířetem.

Léčba vztekliny je obvykle symptomatická, zaměřuje se na zmírnění bolesti a dalších příznaků. Proto je velmi důležité se co nejdříve po kontaktu s možným zdrojem infekce obrátit na lékaře a podstoupit adekvátní léčbu.

V poslední době se zkoumají nové přístupy k léčbě vztekliny, včetně použití tzv. siRNA a aptamerů.

siRNA (small interfering RNA) je krátký dvouřetězcový nukleový kyselinový řetězec, který se může specificky navázat na mRNA viru a zablokovat tak jeho překlad na protein. Tento přístup by mohl potenciálně být použit k léčbě vztekliny tím, že by potlačil tvorbu viru a pomohl tělu bojovat proti infekci. Nicméně, zatímco siRNA se ukázala jako slibná pro léčbu mnoha onemocnění v laboratorních podmínkách, v klinických studiích se dosud neprokázala jako účinná léčba vztekliny.

Aptamery jsou krátké RNA nebo DNA řetězce, které mají schopnost vázat se specificky na cílovou molekulu, jako je například bílkovina na povrchu viru. Tyto molekuly mohou být použity jako terapeutika, protože mohou reagovat s funkcí viru a pomoci imunitnímu systému se s virem vypořádat. V současné době jsou aptamery zkoumány jako možný terapeutický přístup k léčbě vztekliny, ale výzkum v této oblasti zatím pokračuje a zůstává mnoho nevyřešených otázek ohledně jejich účinnosti a bezpečnosti.

Vzteklinu lze považovat za závažné a smrtelné onemocnění, které může být však v mnoha případech prevencí a správnou léčbou zvládnuto. Má-li být dosaženo cíle úplného vymýcení lidské vztekliny zprostředkované psy do roku 2030, musí být účinné masové očkování psů doplněno také účinnou profylaxí osob vystavených vzteklině.

K prevenci onemocnění je klíčové včasně vyhledat lékařskou pomoc v případě kontaktu s potenciálně infikovaným zvířetem a dodržovat hygienická opatření. V případě nákazy vzteklinou jsou k dispozici různé formy léčby, včetně aktivní i pasivní imunizace a symptomatické terapie. Vzhledem k vážnosti onemocnění je důležité, aby byla prevence a léčba vztekliny řádně propagována a zabezpečena na celosvětové úrovni.

Autor si je vědom, že ačkoli se maximálně snaží všechny informace uvedené v článku řádně ozdrojovat a ověřit, tak se v textu mohou vyskytnout věcné či faktické chyby. Předem proto děkuje, na jejich upozornění v komentářích, aby je následně mohl opravit.