Článek
Dokud jsme nevyhráli hokejové Pragano.
Přetahují se v obchodě traktorista, proruský dezolát a hokejový Fanoušek o poslední českou vlajku, kterou zde mají skladem. Traktorista si chce českou vlajkou oblepit svůj mnohamilionový traktor značky Zeto…John Deere a zajet s ním pak na protestní, hnůj vysýpací výpravu před Strakovu akademii nebo do Řeporyjí. Proruský dezolát si se státním symbolem chce vyleštit svůj svatojiřskými stuhami ověnčený americký Harley-Davidson a vše pak zakončit jejím máváním na koncertě skupiny Ortel během protivládní demonstrace na Václavském náměstí. Hokejový Fanda chce prostě jen fandit.
Vyhrocená situace dospěje naštěstí ke smířlivému rozuzlení. Všichni tři se po bouřlivé argumentaci nakonec obejmou a najdou společný konsensus a tím jest, že ten hokej je, přese všechno, pro původní účel české vlajky nejlepší, nejdůstojnější volba. Hned poté, co traktorista prodá svůj traktor a Noční vlk svoji motorku, aby měli na lístky, vyrazí spolu s Fandou do O2 arény na finálový zápas hokejového MS 2024 mezi Českem a Švýcarskem a zažijí nejlepší večer, když nepočítáme romantické chvilky s prutem na Sázavě, svého života.
„Řeknu vám chlapi, takhle dobře jsem si ještě nikdy nezafandil, ještě, že jsme tu vlajku měli sebou,“ praví Fanoušek po vyhraném mistrovství pozdě v noci svým kunčaftům usrkávajíc přitom opatrně své jedno celovečerní pivo londýnského stylu v nejbližší otevřené hospodě.
„Slibte mi, že odteďka ji nepoužijete na nic jiného než na fandění!“ pokračuje Fanoušek, načež objedná ještě jedno pivo pro všechny.
„To slibujeme!“ zahřmí hospodou hlas dezoláta a traktoristy, kteří slastně usrkávají s Fanouškem.
Česká vlajka překonala nástrahy protektorátu a České socialistické republiky a od roku 1920 do současnosti je, až na drobné výjimky, naším státním symbolem, na který by měl být hrdý každý Čech. Je nezaměnitelnou připomínkou boje za naši svobodu. Znázorňuje naši jednotu a příslušnost k samostatnému demokratickému státu, pro jehož vznik jsme se tak tvrdě nadřeli, a který jsme si zasloužili.
Česká vlajka nás identifikuje jako jeden národ se společnou historií a vším, co to obnáší. Její ničím nezaměnitelné, líbezné červeno-bílo-modré křivky nás důstojně reprezentují v zahraničí a připomínají nám, jak obezřetně bychom si naši vlajku a stát jako takový měli chránit, neboť co je nyní modrým trojúhelníkem, mohlo a stále může být shodou nešťastných okolností obdélníkem modrým vmezeřeným, poruštěným.
Samotné autorství české vlajky je připisováno nejčastěji Jaroslavu Kursovi, jehož návrh byl na popud profesora G. Friedricha po drobných úpravách schválen státní komisí a 30. března 1920 se tak stal oficiální vlajkou Československa. Nemyslím si, že by dnes byl Jaroslav Kursa příliš nadšen z toho, kde všude a za jakým účelem jeho vlajka vlaje.
Původní návrh československé vlajky – klín sahal do třetiny délky vlajky, později byl klín upraven na polovinu. 1919, Lidové noviny, Jaroslav Kursa
Proč mám ten pocit, že poslední dobou slouží česká vlajka všemu, jen ne důstojné reprezentaci našeho národa? Když někde spatřím auto s vlaječkami, naskakují mi místo pocitu hrdosti osypky ze strachu, na jakou pseudovlasteneckou demonstraci má onen řidič namířeno. Podobný dojem mám z takto nazdobených traktorů.
Zákon o užívání státních symbolů České republiky jasně říká, že naši státní vlajku může užívat prakticky kdokoli a kdykoli, avšak pouze vhodným a důstojným způsobem. Co je důstojného na tom, když s ní poskakuji na protivládní demonstraci vyžadující mír na Ukrajině (zastavení pomoci napadené Ukrajině) a na níž má proslov člen SPD Jaroslav Foldyna, vrchní fanoušek proruských Nočních vlků? Ať si jeho spřízněnci demonstrují, proč ne, ale ne jménem Česka, ne jménem našich státních symbolů, které za jejich ignoranci nemůžou.
Hokejové mistrovství světa, kromě mimořádného úspěchu českých hokejistů, vrátilo naší vlajce zpátky důstojnost a znovu nám ukázalo, k čemu náš státní symbol skutečně slouží. K důstojné reprezentaci našeho národa. Poprvé za dlouhou dobu jsem na řidiče s vlaječkami na autech mával, protože jsem věděl, že s nimi sdílím stejný, vlastenecký pocit hrdosti. Vylepte si ji na auto, vyvěste na traktor, fanděte s ní, uctěte ji tak, jak si to zaslouží, ale neponižujte ji na pseudovlastenecké demonstraci nebo jiným nedůstojným způsobem.
