Článek
Věci válející se doma po zemi. Této tajuplné množině nejrůznějšího materiálu, ať už ji budeme nazývat jakkoli, nemůžeme upřít jednu zásadní vlastnost. Vyvolává bouřlivé emoce a dokáže ovlivnit i samotné dějiny světa.
Tvrdí se, že Isaac Newton rád dováděl svou manželku do stavu nepříčetnosti. Podle svých kolegů vědců nebyl bordelář, jak ho mnohdy neprávem právě jeho manželka nazývala, ale že pouze zasvětil celý svůj život testováním zákonů gravitace, které sám vymyslel. Neustálým odhazováním a odpadáváním věcí všude kolem něj a z něj zjišťoval, zda např. gravitační síla spoďárů vůči podlaze je stejná, jako přitažlivost země a měsíce. Žádné jablko na něj totiž nikdy nespadlo. Jednalo se prachsprostě o obyčejné ponožky, spodní prádlo, létající soply a občas i o tekoucí moč.
Nyní se ale nebudeme zdržovat zbytečnostmi a vrhneme se rovnou na alfu a omegu tohoto zapeklitého problému. Musíme si uvědomit, že každá věc, ať už živá nebo neživá, má na tomto světě svoje místo, ale zároveň, že když se ona věc v dané chvíli nachází například právě na zemi, tak to není v žádném případě její chyba. Nikde totiž není napsáno, že třeba ponožky a slipy musí být ve druhém šuplíku hned pod termo-prádlem, nebo že pyžamo musí být vždy složené pod polštářem. Proč by stejně tak nemohlo krásně ležet na zemi a být ihned po ruce? Nikdy to nikdo neurčil a určitě to nenajdete ani v Ústavě České republiky.
Abychom se lépe vcítili do situace, vezměte si kupříkladu vás. Vy, jako řadový člen rodiny, který sice v rodině nemáte hlavní slovo a váš názor má stejnou váhu jako slovo šimpanze, máte v odkládání věcí na zem svůj systém. Vy víte, na jakém místě se přesně nachází to, či ono. Natáhnete hbitou ručku šmátralku a během vteřiny vždy vylovíte to, co potřebujete. Máte totiž jistotu, že to najdete na svém místě. Ve chvíli, kdy se souhrou nešťastných náhod a okolností stane, že vám někdo vaši hromádku přesune, nebo nedej bože uklidí, může být oheň na střeše. Kde máte svoje oblíbené ponožky s ptáčky? Nevíte. A tričko s traktorem Zetor Made in Czechoslovakia, které bývá vždy na vrcholu hromady a vždy po ruce, je kde? Netušíte. Váš systém naprosto zkolaboval.
A co takhle věc, jejímž smyslem života je být na zemi jménem bota? Ta na podlaze být nemůže? Vy jste nedali svoje boty ihned po příchodu do botníku, do fochu s vycházkovými botami, ale dovolili jste si své kanady nebo kopačky nechat přidrzle na zemi? Neuvěřitelné! Boty nikdy nesmí zůstat na zemi po vašem příchodu delší dobu, než po dobu nezbytně nutnou, pro opuštění vašich nohou a umístění na příslušné místo. Může to dokonce dojít i do takové krajní situace, že svoje boty ze strachu, začnete nechávat raději před vchodovými dveřmi, kde vám je pak rozkouše váš pes. V horším případě je někdo prostě odnese.
Další proměnná, která zde hraje velmi významnou roli, když necháme stranou zrudlou a vyloženě naštvanou manželku, se nazývá děti. Děti, v různém stádiu růstu generují nejrůznější sortiment věcí umístěných na nejrůznějších místech, včetně podlahy. Nyní nebudeme hovořit o věcech ve vašich hlavách, vzpomínkách. O věcech, co najdete v jejich „tajných“ skrýších, včetně zakázaných látek a zbraní, nebo třeba věcech nalezených v toaletní míse během jejich bujarých narozeninových oslav. Ale budeme probírat jen věci, které zanechali vaši miláčkové na vaší překrásné, naleštěné podlaze.
Zpočátku, ještě když se vaše dítko učí první krůčky, sem tam z něj odpadne nějaký ten chloupek nebo drobek. Vy jste z toho ale naopak nadšení, jak je vaše děťátko šikovné. Že úplně samo rozdrobí rohlíček? Taková šikulka! Vykydne na zem polovinu přesnídávky? Ale to vůbec nevadí, druhá polovina skončila tam, kde měla!
Časem, ovšem začne dítě satanovo na zem odhazovat kromě dětských hraček cokoli, co se mu dostane pod ruku. Letáky, časopisy, mobily, dálkové ovladače, talíře, sklenice, svatební sklenice, svatební talíře… Nedej bože pokud těch dětí přibyde. Dejme tomu třeba na číslovku 3. Vše je poté umocněno a znásobeno. Vy se dostáváte z fáze zamilovanosti, do fáze agresivity a nadměrné zuřivosti.
Vše pak vrcholí tím, že množství věcí nashromážděných na zemi dosáhne takových rozměrů, že se už přes ně nemůžete dostat. Ve chvíli, kdy vám už na prohrnutí chodby přestane stačit smeták, tak vstoupíte do poslední fáze. Fáze apatie. Uvědomíte si, že je život krátký, a že byste měli trochu zpomalit a snížit nároky. Na vše.
Dáte si nohy nahoru, případně na nějakou nametenou hromadu a je vám zase dobře.
