Článek
Peníze ležící, upadající
To, že existuje nějaká inflace, jsem se dozvěděl až po vysoké škole. Když totiž studujete, máte většinou akorát tak na oběd a inflace je to poslední, co vás trápí. Vím, neznalost neomlouvá. Nějaký ten seminář nebo hodina na téma ekonomické soběstačnosti ke konci základní školy by se mi ale více než hodila. A pevně věřím, že nejenom mě.
Pokud jdete na gymnázium, protože nevíte, co v životě chcete, tak se tam naučíte od všeho trochu, ale z těch praktických věcí do života téměř nic. Na hodinách občanské výchovy se člověk dozví spoustu zajímavých informací, jako třeba kolik máme poslanců nebo proč je vůbec máme. Kolik ale berou (jinak by to chtěl dělat každý) nebo zásadní věci pro vlastní finanční přežití, se nedozvíte. Derivace a integrály našprtané během hodin matematiky, vám v tom jak ušetřit a správně investovat také příliš nepomůžou.
Dlouhou dobu jsem si příliš naivně myslel, že to, co si v životě vyděláte a co vám přistane na vašem účtu, je stejně nezlomné a trvalé jako názory mistra Jana Husa. Krize posledních let mě ale utvrdily v opaku a namotivovaly k tomu, abych konečně něco provedl se svými směšnými úsporami. Nebylo jich mnoho, vzhledem k tomu, že v plném pracovním procesu jsem jen pár let, platím hypotéku a mám více než dvě, ale méně než čtyři hladové děti. Přece ale nebudou hnít (peníze, ne děti) někde na spotřebitelském účtu. Snažil jsem se to málo, co se mi povedlo nahromadit, rozprostřít (diverzifikovat), kde se dalo.
Rozprostírat, rozprostírat, rozprostírat
Začal jsem s dolary a eury. Pokračoval jsem s akciemi a ETF fondy. Především na ETF fondy jsem hodně sázel. Nakupoval jsem průběžně, z každé výplaty něco málo bokem, co bych jinak utratil za nesmyslné věci, jako třeba papriky nebo uhlí. Velkou část jsem po poradě s někým, kdo tomu, na rozdíl ode mě, rozumí, vsadil na české protiinflační státní dluhopisy. Ukázalo se, že šlo o podobnou investici, jako kdybych si v roce 2009 koupil Bitcoin. No, možná je to trochu nadnesené, ale řekněme, že to byly opravdu dobře uložené peníze, pokud tedy nezkrachuje stát.
Newyorská burza v roce 2022. Kdybych to uměl, tak bych tam i bydlel.
Později mi došlo, vzhledem k tomu, že jsem ekonomický mamlas a neználek, že jsem státu vlastně jen půjčil moje peníze, aby se následně zadlužil ještě víc. Abych svoje děti zadlužil ještě víc. Pak přišla válka na Ukrajině a onen slavný Jednorázový příspěvek 5000 Kč na dítě. Tak fajn, s dluhopisy jsem stát ožebračil, ale tady se to už nestane. Kupodivu mám nízký příjem, že na příspěvek prý dosáhnu. Ale já po něm nesáhnu. Opravdu ne. Opravdu…
Příspěvek všech příspěvků
Až do konce června 2023 si můžete sáhnout pro bonus 5000 Kč za vaše čilé spermie a vajíčka. Podle Českého statistického úřadu bylo ke konci roku 2021 v Česku skoro 2,003 milionu dětí do 18 let. Více než pětina domácností s dětmi do 18 let má zároveň vyšší než milionové příjmy, vyplývá ze statistických šetření a odhadů. Tento příspěvek tedy zvednul (to již víme, viz níže) státní dluh o cca 7,8 mld. Kč, aby pomohl čtyřem pětinám domácností. Opravdu to ale všechny tyto rodiny k přežití během krize potřebovali?
Kupříkladu u nás. Neříkám, že náklady na provoz té obrovské mašinérie, co jsme s manželkou dokázali vytvořit, nejsou malé. Ale když nejste vyloženě v nějakém průšvihu - dluhy, nemoc, rozvod - a svoje peníze nerozhazujete za zbytečnosti, tak se to tak nějak utáhnout na nulu dá. A dá se i našetřit třeba na ty hory. Nechci házet všechny rodiny s dětmi do jednoho pytle, ale najdou se i tací, kteří žijí především z dávek rozhazovačného státu a je to přesně z tohoto důvodu. Je to jednodušší než pracovat. Stát by měl motivovat především ty, co pracují, třeba tou slevou na dani nebo to prostě vymyslet ještě nějak jinak.
Zbankrotujeme?
Od pondělí 3. dubna tohoto roku nemohu spát. Státní deficit ke konci března je -166,2 mld. Kč!
- Nárůst výdajů v sociální oblasti +44,3 mld. Kč! I za ty příspěvky 5000 na dítě
- Nárůst výdajů na pomoc občanům a firmám s vysokými cenami energií +31,5 mld. Kč!
- Investice +20,1 mld. Kč (jediná pozitivní statistika)
- Obsluha státního dluhu navýšená výplatou úrokových výnosů z protiinflačních státních dluhopisů +8,4 mld. Kč! (na tom se bohužel také spolupodílím)
Co se to děje? Stát by měl být vzorem správného hospodáře a přitom se sám řítí do takového průšvihu? Nedivím se, že žádné semináře nebo vyučovací hodiny na školách nejsou, když to pak dopadá takto. Jediné, co mohu sám udělat, je opravdu nesáhnout po těch umělých, nevyžádaných 5 tisících za 1 dítě, tj. možná 15 tisících (víc už opravdu ne), které opravdu, ale opravdu nechci. Opravdu ne… Opravdu?
