Vygeneroval jsem manželce „menší“ prsa, aby zjistila, že jí nesluší

Svoji pubertu mám ještě dnes po tolika letech v živé paměti. Uhry posetá tvář, ničím neopodstatněná všudypřítomná neposlušnost, pozdní příchody a odchody, ale i první hříšné myšlenky a uvědomění si, že existuje něco jako opačné pohlaví. Někdy během tohoto aktivního antirodičovského partyzánského odporu se poprvé objevily také myšlenky typu: Co to má dneska ta „Dorotka“ pěkného na sobě? A zanedlouho poté (na střední 15+): A co by tak mohla mít pod tím?

Možnost existence nástroje, který by dokázal z jakékoli fotografie vycucnout oblečení, byla tehdy pouze v rovině science fiction. Ono na té slavné „třicettřidesítce“ jste toho stejně moc nevyfotili (matně si vzpomínám, že spíše nic) a školní fotografie z ročenky byla okamžitě zkonfiskována rodiči, než se s ní stihlo něco nekalého vymyslet.

Zbývala tedy nepravděpodobná pravděpodobnost, že jsem byl obdařen Supermanovou superschopností a že vidím skrze zdi a textilie, která se u mě za ta léta bohužel, přes veškerou snahu, neprojevila.

S postupem času a s příchodem vyspělejších technologií veškeré moje pokusy o úpravu fotografií nejen za účelem nemravného svléknutí příliš oblečených žen, ale i jiných bezelstnějších snímků typu koláží a fotoalb ze svatby, ztroskotaly na nekompromisním poměru: čas strávený tvorbou nepovedené koláže vs smysluplnost celé akce. V roce 2022 v tomto směru nepomohl ani izraelský přelomový vynález The Xaver 1000, který dokáže vidět skrze zdi, ale u něhož se mi doposud nepodařilo zjistit, zda funguje i na oblečení.

Pak přišel životní zlom - manželství - a jakékoli další podobné „nesmysly“ byly z mé nízkokapacitní mozkovny vytlačeny potřebnějšími věcmi jako jsou:

Více se tam už prostě nevešlo.

Světe div se, máme tu aplikaci Stable Diffusion, díky které se umělá inteligence dostává naplno do širšího povědomí lidstva. Všimne si jí možná i ten nejosamělejší Sentinelec na nejpustším ostrově kdesi u Barmy. I ten nejslušnější bohulibý mužíček na světě, který celý život seká latinu a má ten nejčistší trestní rejstřík, má totiž v hloubi duše skryté místečko se zakázanou otázkou: Co já bych dal za to, vidět alespoň na pár vteřin nahé poprsí Máří Magdalény?

Proč ale to podivné šimrání v podbříšku, které naznačuje, že nám tu něco nehraje? Svléknout někoho jedním kliknutím? Podívat se na svůj výtvor a následně smazat všechny stopy jako by se nic nestalo? Jak nezneužít něčeho, tak snadno zneužitelného? V tomto případě je i GDPR krátká, protože jakákoli fotografie, která unikne do pléna internetu se stává potencionálním terčem zneužití (včetně žákovských ročenek!). Zároveň kdokoli, kdo vlastní mobilní telefon (včetně uhrovitých puberťáků a v současné době i batolat) i s tím nejzákladnějším fotoaparátem a pořídí fotografii např. své spolužačky při vyučování, ji následně jedním kliknutím může zbavit veškerého oblečení a důstojnosti - viz kauza ve Španělsku. A takových kauz bude přibývat. I u nás.

Řešením se nabízí jedině důsledná úprava legislativy, která by „svlékací aplikace“ řádně regulovala a případné hříšníky důsledně trestala. Mohli bychom také sebrat všem puberťákům telefon nebo zavést povinné „třicettřidesítky“ do 18 let.

Kupodivu mě ale napadla eventualita, kdy by tato „hříšná“ aplikace mohla sloužit ku prospěchu věci: Chystaná změna velikosti poprsí. Plánujete si zvětšit poprsí a nedokážete si představit, zda za to ty investované desetitisíce stojí? Děkuju ti, stabilní difuze! Teď už vím, že to budou čtyřky! Fungovalo by to ale i směrem dolů. Chce si vaše manželka zmenšit ňadra např. kvůli chronické bolesti zad? Existuje řešení, jak jí to rozmluvit. Podívej se, jak ti to s těmi malými ňadry nesluší miláčku! Místo řezničiny a drahé plastiky, objednáme raději nějaké rehabilitace a masáže, co říkáš?

A protože jsem byl kdysi uhrovitým puberťákem a kdesi ve svém nitru se chci na pár vteřin podívat na nahá ňadra Máří Magdalény, ale zároveň jsem ženatý šetřílek, vyfotím manželku s vařečkou u plotny a začnu hledat variantu „stabilní difuze“, která je zdarma. Po několika hodinách konečně nacházím, co hledám nicméně čekací doba na svlečení fotografie a vytvoření ošklivého malého poprsí se zastavuje na cifře 8 hodin. Nechám tedy svlékat fotografii přes noc, abych na to ráno následně zapomněl a odjel do práce.

Dopoledne mi pak volá manželka, kde se zapíná tiskárna, že potřebuje něco vytisknout. Mezitím si uvědomuji, že kdybych byl Superman a měl přece jen nějakou tu skrytou superschopnost, rozhodně by to nebylo X-Ray vidění skrze zdi a látky, ale spíše schopnost vyhodit na dálku pojistky či způsobit lokální blackout. O trochu později přichází od manželky fotografie, na které je zobrazená manželka, vařečka, ňadra Věstonické venuše a zádumčivý smajlík s otazníkem.

Dneska si jdu vyzvednout svou „třicettřidesítku“.