Článek
Je pátek večer. Telefon v ruce, dvě stě kontaktů v seznamu, a přesto nikdo, komu by stálo za to napsat „jak se máš“. Tenhle scénář se dnes odehrává v tisících domácnostech po celé zemi – a nejčastěji patří mužům mezi čtyřiceti a padesáti lety.
Čísla, která nesedí s obrazem spokojeného Čecha
Podle mezinárodního průzkumu patří obyvatelé Česka mezi nejméně osamělé v Evropské unii – trvalou nebo převažující osamělost tu uvádí zhruba 9 až 10 procent lidí, zatímco unijní průměr činí 13 procent. Za tímhle příjemným číslem se ale skrývá jiný trend: podíl jednočlenných domácností v Česku roste dlouhodobě a nezadržitelně. Zatímco při sčítání lidu v roce 2011 žilo samo 32,5 procenta domácností, o deset let později to bylo už 39 procent. Čím dál víc lidí tráví večery samo – ne proto, že by to chtěli, ale protože se tak nějak postupně vytratili ze života svého okolí.
Proč jsou na tom muži hůř, i když to nepřiznají
Výzkum brněnské Fakulty sociálních studií z období nouzového stavu ukázal jeden nepříjemný detail: muži uváděli pocit silné osamělosti o něco častěji než ženy a jejich osamělost byla zřetelněji propojená s mírou využívání sociálních sítí. Jinými slovy – čím víc scrollování, tím hůř, a týká se to mužů výrazněji. Dá se to čekat: přátelství mužů bývá často postavené kolem společné aktivity, nebo kolem partnerky, která drží kontakt se širším okolím za oba. Když vztah skončí nebo partneři zestárnou, tahle vrstva se rozpadne jako první – a nezbyde nic, co by ji nahradilo.
Co se s tím dá reálně dělat
Řešení nejsou složitá, jen vyžadují první krok, který bývá pro spoustu chlapů ten nejtěžší. Pravidelná aktivita s jinými lidmi – sport, spolek, dobrovolnictví – funguje spolehlivěji než snaha „obnovit“ staré přátelství, které už dávno vyprchalo. Platí to i naopak: není třeba čekat na velké gesto. Prosté napsání zprávy člověku, se kterým jsme se dlouho neviděli, funguje překvapivě často.
Nejde o slabost ani o selhání. Jde o důsledek toho, jak si dnes stavíme životy – kolem práce, rodiny a algoritmů, které nám nahrazují opravdový kontakt. Všimnout si toho je první krok k tomu, aby se z pátečního večera s telefonem v ruce nestala trvalá rutina. A pokud vás téma osamělosti trápí osobně, nemusí to zůstat jen na vás – promluvit si o tom s někým blízkým nebo s odborníkem je stejně tak legitimní krok jako zavolat kamarádovi po letech mlčení.
