Článek
Vzpomínáte na film Dým bramborové natě s Rudolfem Hrušínským? Ta vlekoucí se, lehce pochmurná atmosféra mi učarovala. Ne tím, že popisuje ne úplně snadné období české historie, ale tou svou stojatostí a nádherně „lenivým“ průběhem. Krásný příklad atmosféry, která z televizní obrazovky doslova teče do obývacího pokoje, aniž by k tomu byla nutná přehršel akčních scén. Nebo někdejší lyrický film Zahrada nacpaný metaformami. To byla taková krása!
Kam se poděly klasické detektivky?
Stejně tak postrádám nové detektivky typu Slečna Marplová. Tu mám totiž, stejně jako Otce Browna a další starší kousky tohoto druhu, „očtenou“ a „okoukanou“ dokola už stokrát. V mé knihovně zabírají tyto skvostné kousky privilegované místo a v televizi je také nikdy nevynechám. Současné kriminálky plné násilí, mafie, drog, šílených masových vrahů a úchylů mi totiž nedělají dobře na nervy. I z chudáka Sherlocka Holmese ve snaze o stále nová zpracování udělali něco, co se původnímu tématu ani nepodobá.
Ve všem je spousta násilí a šílenství. To bohužel platí i pro knihy, zejména severské detektivky, jichž jsem pár přečetla, ale tím to skončilo. Další už číst nemusím, jsou tak temné, že je mi z nich špatně od žaludku. Toužím po poklidných detektivních příbězích, které staví na atmosféře, logickém uvažování a zajímavé zápletce.
Nechci rodinná dramata
Chybí mi i knihy a filmy typu „červená knihovna“. A tím vůbec nemyslím slavnou Rosamundu, která seká své příběhy jako Baťa cvičky a vytvořila jakýsi osobní pažánr. A nemyslím tím ani klasickou červenou knihovnu, která je založená na hloupoučkém příběhu nešťastné lásky, která se změní ve šťastnou. Spíše mám na mysli romány typu Pýcha a předsudek od Jane Austenové – dílo okouzlující dokonalým vykreslením postav a jemným humorem.
I dnes se snad takové knihy píší a filmy točí. A budu moc ráda, když mi nějaké z nich doporučíte. Protože mi chybí.
