Článek
Já se trápila sedmnácti kily, která mi zůstala po druhém porodu, on se trápil tím, že jsem jej odmítala. Nevadilo mu, že jsem vdaná, ani že mám děti. Když jsem mu navrhovala, aby svou pozornost zaměřil na některé jiné – rozuměj svobodné – děvče z pěveckého sboru, kde jsme se seznámili, objasnil mi, že u nich v Africe musí být ženská pořádně tlustá, aby když vyleze na dvorek, měla autoritu a slepice se jí bály.
Pořiďte si kurník
Pokud se tedy trápíte kily navíc, nemusíte. Když už si nepřipadáte dostatečně krásná pro Evropany, můžete mít jistotu, že v Africe by vás uctívali jako bohyni. A když si nejste jistá, jestli dosahujete afrického ideálu krásy, pořiďte si slepice a zjistěte, zda u nich máte potřebnou autoritu. Ale teď vážně. Čím to je? Jak je možné, že pro africké muže platí „čím oplácanější, tím lepší“, zatímco v evropských končinách ještě stále převládá jako ideál krásy „kost a kůže“?
Africká krása má velké boky
V online magazínu Clutch, který vede Tami Winfrey Harrisová, se k tématu africké krásy říká: „Zatímco většinová kultura má přísné standardy krásy, černoši na to prostě kašlou. V našich komunitách jsou těla černých žen – ať už vypadají jakkoli – v pořádku. Nesdílet standardy krásy většinové kultury není totéž jako nemít žádné. Černošská komunita má své vlastní standardy a představy, jak by ženy měly vypadat. Sice je to standard, který se liší od eurocentrického mainstreamu, ale je to standard: malý pas, kulatý zadek, šťavnatá stehna, prsa volitelná.“ V Africe se věří, že krása spočívá v křivkách. Tradiční africká krása prostě znamená smyslnou, krásně zaoblenou postavu. Je to dáno tím, že schopnost dívky porodit a počít zdravé dítě se do značné míry pojí s šířkou jejích boků. Zaoblené tělo ženy naznačuje její žádoucnost, její hodnotu v tom, že je vhodnou volbou jako manželka a budoucí matka, a navíc odráží bohatství její rodiny.
Evropanky jsou pod tlakem
My, evropské ženy, to máme těžší. Jsme neustále ve stresu, abychom byly tak krásné, jak si společnost okolo nás představuje. A média ještě stále chrlí obrázky štíhlých až silně hubených „krásek“. Ještě stále se pod fotografiemi baculatějších dívek a žen na sociálních sítích objevují nenávistné komentáře a doporučení k držení hladovky. Člověk si může stokrát říkat, že hodnocení na základě postavy není určující, ale přiznejme si, že nás ženy taková kritika sráží do kolen, i když jsme se svým tělem samy pro sebe jakžtakž vyrovnané. A zatím na tom nic nemění to, že některé firmy začínají propagovat i výraznější křivky a že se koná soutěž krásy i pro ženy obdařené více kily. Většinou totiž bohužel sklízí spíše posměch.
Co s tím?
My, které nejsme spokojené se svou oblejší postavou, máme několik možností: můžeme zhubnout, což není vůbec snadné. Můžeme klofnout Jana Saudka, který naše krásné křivky zvěční na fotografiích, můžeme se odstěhovat do Afriky, nebo se můžeme se svou postavou smířit, protože ideál krásy je velmi subjektivní věc. Tami Winfrey Harrisová z magazínu Clutch tvrdí, že pravá africká krása spočívá v hrdosti na vlastní tělo. Něco na tom bude.
Zdroje: adannanwosu.medium.com, rehemachachage.co.tz
