Článek
Psychosomatika pojmenovává stavy, kdy emoce a duševní pochody ovlivňují tělo a naopak. Pomáhá tak vysvětlit situace, ve kterých se tradiční medicína dostává na hranici svých možností a nenabízí přímou léčbu. Pro řadu pacientů proto představuje klíčový moment na cestě k uzdravení. Naději, že jejich obtíže mají svůj původ a tím i řešení. Ze stejného důvodu ale nese snad od samého začátku punc jistého znevážení. Jako by byla ostuda prožívat psychicky tak silný stav, že se promítl až do fyzična. Nebo jako by svou podstatou byla psychosomatická onemocnění méně vážná, méně skutečná. Přece to máš jen v hlavě! Kdybys nebláznila, nic ti není.
Emoce nejsou abstraktní
Podstata psychosomatiky je ale velmi logická. Každá emoce, kterou jsme schopni prožít, má svůj tělesný projev. Mění napětí svalů, držení těla, produkci patřičných hormonů. Je to přesně to, co cítíš, když zpanikaříš – vnímáš zrychlený dech a tep, cítíš napětí v ramenou a šíji, stahuješ hlavu mezi ramena. Tělo zaujímá obrannou pozici před predátorem. I když je tím predátorem třeba deadline v práci.
Pokud v něčem lidské tělo vyniká, je to schopnost přizpůsobení se. Mozek spolu s nervovou soustavou hledají cestu nejmenšího odporu, tedy nejmenší energetické náročnosti toho, co po něm žádáme. Tím víc, čím častěji požadavek přichází. A jakkoli to může znít překvapivě, i emoce mozek vnímá jako takový požadavek.
Dlouhodobý strach, se kterým nepracujeme, se tak může stát běžným nastavením, kterému se tělo přizpůsobí. Jednoduše v něm zůstane – nebo alespoň někde nablízku, aby návrat nebyl příliš nákladný. Tím se ale postupně vychyluje z rovnováhy a vrství kompenzační mechanismy, které mají své limity. Jakmile se vyčerpají, přichází bolest. Nebo nemoc.
Long story short: psychosomatika dává smysl. Dokud v ní nezačneš hledat zkratky.
Příliš rychlé odpovědi
Pátrání ve vlastní duši není vždycky pohodlné. Vidět psychosomatické souvislosti jako účetnické má dáti – dal je proto lákavé. Až příliš často tak zjednodušujeme obtíže do přehledných tabulek, kde je vše abecedně seřazené, jasné a zdánlivě srozumitelné. Kde bolí záda, protože jsme si toho moc naložili, bolestivou menstruací trpíme proto, že jsme si „nevyčistili“ ženskou rodovou linii, a akné se objevuje kvůli potlačené agresi.
Je to přitažlivé a úderné. Není třeba se ptát, co konkrétně stojí za mými potížemi – tabulka přece nabízí jasnou odpověď.
Tělo jako příběh
Jenže deset lidí má nejen deset chutí, ale také deset způsobů, jak reaguje na stejnou situaci. Každý z nás si nese vlastní historii, zkušenosti i spouštěče. Když hledáš zdroj svého nepohodlí v univerzální tabulce, možná odpověď najdeš. Stejně snadno se ale můžeš vydat cestou, která je v lepším případě slepá ulička, v horším bludný kruh, ve kterém se dá točit donekonečna. S pocitem viny, že sis ještě nepřestala „nakládat“, protože záda bolí dál.
Psychosomatika může být užitečným nástrojem porozumění. Ne tehdy, když rozdává rychlé soudy, ale když klade otázky. Když nehledá viníka, ale souvislosti.
Tělo není šifra k rozluštění podle univerzální tabulky, ale příběh. A ten se nedá číst bez kontextu.
