Článek
I na dovolené jsem takhle schopná trávit čas. Ostatní jdou na procházku, túru, výlet… já si sednu na lavičku někde v parku, ulici, na náměstí a pozoruju lidi. Vydržím tak sedět dlouho, klidně celé odpoledne.
Je pravda, že někdy fotím, skicuju, ale hlavně se dívám, pozoruju.
Dívám se na lidi, jak pospíchají, procházejí se, chodí sem tam, zastavují se, ohlížejí, vláčí tašky s nákupy, vodí se za ruce, vodí psy, honí děti, dohadují se, zdraví, bloumají, vyhýbají se, narážejí do sebe, volají, čekají, mávají, telefonují, jedí, upustí něco, zvedají něco, předávají si něco… hledají něco …
To náměstí v malebném českém městě v Českém ráji bylo ten den v podvečer skoro prázdné. Uprostřed morový sloup, kolem záhonky růží a malé lavičky. Včele majestátní radnice s vysokou věží, na druhé straně krásný kostel. Domy opravené, chodníky lemované nově osázeným stromořadím, na jedné straně podloubí.
Sedla jsem si na lavičku, odněkud znělo rádio. Taková ta muzika, co vypadá, že hraje pořád dokolečka a nikdy neskončí. Poprchávalo a kavárník naproti stahoval slunečníky na zahrádce a židle opíral opěradlem o stůl. Zavřel zahrádku a utíkal do kavárny, kde u velkého okna seděla dvojice, mladý muž a dívka s dlouhými vlasy barvy meruňky. Vypadali, jak zarámovaný obraz. Byli patrně hodně zamilovaní. Drželi se za ruce, dívali se zblízka do očí, občas se políbili, usmívali se na sebe. On jí hladil po krásných vlasech.
Roztáhla jsem deštník a nechtělo se mi zvedat a jít zpátky do hotelu. Večeře byla až v sedm a hotel byl dvě minuty od náměstí. I když k pozorování toho vlastně už moc nebylo. Občas někdo spěchal pod deštníkem přes náměstí.
Pořád mě to táhlo k té dvojici za oknem kavárny s romantickým názvem Kouzelná chvíle. Vytáhla jsem skicák a kreslila tu podvečerní lásku za oknem kavárny.
Byli tam pořád.
Až po chvilce jsem si všimla, že za morovým sloupem stojí muž.
Hrál si nervózně s mobilním telefonem a díval se stejným směrem jako já, něco psal. Občas vztekle vyťukával číslo a telefon přikládal k uchu.
V jednu chvíli se prudce rozběhl směrem ke kavárně a něco zavolal, křičel, řval… Najednou proskočil oknem, sklo se rozstříklo na všechny strany.
Dívku vynášeli ven dva muži, meruňkové vlasy byly plné krve. Její přítel ležel s hlavou na stole a v zátylku měl zabodnutý střep.
Mladík od morového sloupu seděl na židli na zahrádce kavárny a držel si ruku, ve které držel kladivo. Vedle něj stál číšník, volal záchranku a policii.
Na stole na bílém ubruse zůstala krvavá mapa, na ní převrácené skleničky a hrnky od kafe…váza s bílou růží.
Číšník zametal sklo, policista měřil vzdálenost mezi morovým sloupem a kavárnou.
Byl 1. květen, čtvrt na šest…
Vytrhla jsem papír ze skicáku a vyhodila do koše.
