Článek
Universitní profesor v penzi Karel Klokočník si i ve svém požehnaném věku uchoval některé rituály a dodržoval přísně dané životní termíny.
Každé ráno vstal v 6,00.
Sedl si dle rady svého lékaře na postel, teprve potom dal nohy z postele. Ruce položil na kolena a 20× se pomalu dokonale zhluboka nadechl. Měl zavřené oči a velmi pomalu vydechoval.
6,05 otevřel oči a s posledním výdechem vstal. Zůstal chvilku v rovném postoji a potom se rozešel směrem k oknu.
6,07 okno otevřel dokořán. Znovu se 10× nadechl a vydechl, založil ruce za hlavu a narovnal záda. Kývavé pohyby ze strany na stranu mu dělaly dobře, dokonce vždy dva přidal. Zatáhl břicho a podíval se na palce u nohou. Potěšilo ho, že si na ně vidí.
6,09 obul pantofle a odkráčel do koupelny, když míjel dveře WC, zastavil se, a zamyslel. Ne, půjde nejdříve do koupelny.
6,10 vytlačil na zelený zubní kartáček pastu, přesně 1cm. 10× vlevo, 10× vpravo, 10× vpředu horní řadu, 10× vpředu dolní řadu. Vyplivl a napil se vody. Kloktal. Celý život ho bavilo válet vodu v puse nafouknout levou a potom pravou tvář. Celý život na sebe vyplazoval jazyk, ale nenáviděl ten pocit, když si přejížděl jazyk kartáčkem. Znovu vyplivl a napil se vody. Vlažné, po douškách 1 dcl.
6,17 si universitní profesor Karel Klokočník svlékl pyžamový kabátek, po té i spodní díl pyžama a vlezl pod sprchu. Vždycky ignoroval zaručené rady o tom, jak se má člověk otužovat. Krásně teplou vodou se omýval a nechal ji proudit po svém těle, které měl a neměl rád. Nikdy ho ještě nezradilo, nebyl nemocný, nikdy neměl nic zlomeného i vnitřní orgány fungovaly těch téměř 90 let skvěle. Jen si to tělo stárlo samo, jak chtělo, bez jeho vůle. S tím se nehodlal smířit. Kůže sem tam visela a měla divnou barvu. Na rukách měl stařecké skvrny a některé části těla vypadaly, že už nechtějí dělat nic a že už mají svou slávu za sebou.
6,30 vzal profesor velkou bílou osušku a bílý froté župan. Neměl rád barevné ručníky ani ložní prádlo. V tom se s Miluškou shodovali, ale v čem se neshodli, byl čas na ranní kávu.
6,33 si profesor vzal holicí strojek a přejel si bradu i tváře. Ani vousy mu velmi nerostly. Když byl mladý, nechával si narůst pod nosem knír, ale byl nekvalitní, trochu se za něj styděl. Někteří kolegové měli už plnovous a tím si dodávali autoritu. Karel Klokočník si nechával malý knírek a okouzloval především studentky, hlavně galantností a vědomostmi. Naštěstí vlasy byly také to, co mu téměř plešatí kolegové záviděli. Věděl, že má přezdívku Einstein.
6,38 si profesor pročísl kštici a usmál se na sebe do zrcadla.
6,39 opláchl vanu a umyvadlo, vymyl kartáček, uklidil hřeben a strojek.
6,40 svlékl župan a osušku a šel je pověsit na balkon. Tuhle chvíli Miluška nenáviděla. Karle! Vždyť tě někdo uvidí, proč tu lítáš takhle? Tělo také potřebuje vzduch, odvětil Klokočník.
Jsi hroznej! Kroutila 50 let jejich společného života hlavou Miluška.
6,41 se dnes vracel z balkonu kolem fotky své ženy Milušky, podíval se na ni a řekl: „Já vím, jsem hroznej! Dáš si taky kafe. Ano, já vím, ty nikdy na lačný žaludek kafe nepiješ. Já jen jestli jsi nezměnila názor, Miluško.“
6,42 rozhodil deku na posteli, aby větrala, oblékl si domácí vínový kabátek ze saténu, k tomu natáhl bílé spodní prádlo, připravené od večera, bílé ponožky a pohodlné plátěné kalhoty barvy bílé kávy.
6,45 vzal zápisník a tužku a šel do kuchyně.
6,46 zapnul konvici, připravil si lžičku a svůj hrneček se znakem univerzity.
6,48 vzal plechovku a otevřel…
Když ho našli s hlavou opřenou o loket, měl v ruce tužku a v notýsku bylo napsáno: Dnes v 6,48 došlo kafe.
