Článek
Sláva, poslední mítink. Tak tenhle předvolební cirkus, to je fakt hustý!
Dveře se otevřely a do kanceláře vjel na svém posledním modelu starosta, fanatický cyklista. Tohle kolo má i na billboardu pod heslem „šlapu za vás“. Slíbil, že když bude znovu zvolen, věnuje ho vylosovanému voliči. To samozřejmě vyvolalo hysterii a všichni tvrdili, že je jejich lídr. Jak to chce vybrat, nevím.
Každé ráno vyjíždí ze svého baráku, typu podnikatelské baroko, zanechá tam tu svou zelenou vdovu a jede co nejdelší cestou. Projede téměř všemi uličkami našeho vzkvétajícího městečka, aby ho každý viděl. Mává do všech oken, pozdraví všechny psy… hlavně se zastaví na náměstí před krámem, kde už od sedmi stojí místní výkvět 65+ a u lahváčů probírá novinky, kdo, s kým a za co.
„Tak co vám ta vaše dneska navařila pane starosto?“
„Dneska si vezu kolínka, od včera tam mám ještě rajskou. Ta byla! I sekretářka Anička si pochutnala. To víte v tomhle čase je to frmol, nestačíme si ani dojít někam na oběd.“
„No vono?“ zahulákal muž s dopitým pivem. „Vono jako tady, pane starosto, už není vlastně kam, že jo? Starej Smotlacha zavřel, že jo! Kulichová s těmi svými spálenými smaženinami moc slávy nenadělá, to už nikdo ani nechce. Taky pude brzo do kopru. No a ten novej v kulturáku, jak von se to menuje?… Jo Pivoda, tak ten je předraženej, no řekněte rajská s knedlíkem za 199,-! No řekněte!!! Copak si to může normální člověk dovolit. Ani důchod by mi nestačil… Co s tím uděláte starosto? Vy máte štěstí, že paní starostová je taková dobrá hospodyňka a že vám navaří.“
Starosta naskočil na kolo a zamával.
„Jojo navařeno mám. Už musím, přijede asistent hejtmana, kvůli tomu sběrnému dvoru a cyklostezce.“
… … …
Mám spousty různých povinností, které tu dělaly generace sekretářek přede mnou. Sice mám v pracovní smlouvě asistentka starosty, ale povinnosti sekretářky mi zůstaly a nabobtnaly. Od ranního kafe s mlékem, bez cukru až po úsměv číslo třináct na všechny příchozí ohlášené i neohlášené návštěvy… Nejdůležitější je vědět přesně kdy tu starosta je, ale pro koho není, vědět že tu není, ale jistě přijde, vědět, že nepřijde… V poledne ohřát starostovi jeho oběd, o kterém tvrdí, že ho vařila jeho žena. Všichni víme, že se pravidelně zastavuje u nového nájemce hospody v kulturáku a nechá si naložit řádnou porci.
Otevřela jsem kastrůlek a zvedl se mi žaludek. Přesně, podivně šedooranžová barva, po okraji žlutý tuk, sražené mastné oko. Uprostřed ostrov nabobtnalého zbylého knedlíku a vedle okoralý ostrov suchého hovězího. Rychle jsem to přiklopila pokličkou a nadechla se zhluboka.
… … …
Včerejší starostova rajská ve mně vyvolala krutou vzpomínku z dětství. Přede mnou se rozsvítila zaprášená žárovka. Sedím na posledním studeném schodu za dveřmi, které vedou do sklepa kdysi krásné vily chmelařského magnáta a ve které je nyní naše mateřská škola. Zpocená záda strachy, ududlaný nos a oči plné slz. Na kolenou bílý talíř s obědem. Rajská omáčka s nasáklým nabobtnalým knedlíkem a suchým rozžvýkaným hovězím. Kolem mastný žlutý oko. Toho masa mám ještě plnou pusu, tak ho postupně plivu zpět do talíře. Za dveřmi se ozývá hlas soudružky učitelky… „a dokud to nesníš, tak tě nepustím ven“. Byla padesátá léta.
Probudil mě až hlas mojí zlaté maminky.
„No to nemyslíte vážně! Paní učitelko, to je na žalobu, vy dítě zavřete do sklepa, já si pro ni přijdu a vy ani nevíte, kde je, protože jste na ni zapomněla! Ona tam sedí čtyři hodiny s talířem hnusný rajský na kolenou?“
Osvobozena! Nikdy už nikdy… ani do školky ani rajskou!
… … …
Aničko, dáte si se mnou? Ne děkuju, pane starosto! Vážně. Já vím, že vaše paní vaří skvěle, ale děkuju – rajskou fakt ne! Otočím se k počítači a odpovídám na emaily s pozvánkami na setkání s hasiči, důchodci, myslivci, rodiči prvňáčků, sportovci všeho druhu… spokojenými, a hlavně nespokojenými občany všeho druhu. Už aby to skončilo. Bauer – jako starosta, už nemá šanci, i kdyby objížděl na tom svém zázračném kole celý okres.
Tahle práce na radnici mi zničila všechny iluze a naivní představy o správné komunální politice. Jak to, že lidi volí tyhle populisty, co jim naslibují nejen modré z nebe. Sice plat tady mám o hodně vyšší, než jsem měla jako učitelka, ale denně sevřený žaludek, který kostlivec zase vypadne ze skříně. Myslím, že až to skončí, půjdu raději zase učit i když ve školní jídelně bude určitě rajská jednou do měsíce.
