Článek
René Kudla tenhle trik prováděl s naprostou jistotou. Karty mu šustily v rukách jak motýlci a diváci ani nedýchali, když vylétly do výše a tvořily různé obrazce. S úžasem a obdivem všichni sledovali, jak se mu potom vracely do dlaní složené podle barvy a hodnoty.
Veškerý um kouzelníka Reného Kudly byl ještě znásoben tím, že tento trik prováděl v masce, kterou si dovezl z Indie. Před časem ji procestoval téměř celou a ukazoval tam své triky. Dokonce natáčel reklamní šot v Bollyvoodu. Jednou po představení k němu přistoupil muž a beze slov mu podal plátěný pytel stažený šňůrkou, pokýval hlavou a zmizel v davu. Když René pytel rozvázal, vytáhl z něj nádhernou zvláštní dřevěnou masku. Jak se později dozvěděl, byla ilustrací hinduistického kánonu smrti. Epos za jehož autora je považován legendární mudrc Válmíki tvoří důležitou část a společně s Mahábháratou patří k nejvýznamnějším dílům indické epické literatury. Je nejoblíbenějším textem višnuistů.
Maska kouzelníka padla na hlavu Reného, jako kdyby byla vyrobena na míru. Od chvíle kdy si jí oblékl poprvé, vše se mu dařilo a jeho sláva stoupala. Zvaly jej domácí i zahraniční agentury, až musel některá angažmá a produkce odmítat.
Dnes v Kulturním domě v Kaplici byla podivná atmosféra.
Diváků bylo málo, přestože po městě visely plakáty a před vchodem byl umístěn baner v životní velikosti. Program začínal jako obvykle, nějaká komická dvojice se snažila lidi rozehřát, ale očividně se jim to moc nedařilo. Potom vystoupila místní popová hvězdička a nebýt její nadšené rodiny nikdo by si asi ani nevšiml, že je na jevišti.
Potom měl první vstup René. Měl na tyhle chvíle vymyšlený postup, ale dnes to nezabralo. Spoléhal tedy na svůj jistý trumf s kartami, zařazený do druhého vstupu. Hadí žena se rozmotala a odhopkala s úsměvem číslo třináct. Za šálami jí úsměv zhasl. René se na ní usmál a vběhnul na jeviště.
Rovnou předvedl pár osvědčených triků s kartami, nechal diváky vybírat karty. Musel až do třetí řady protože první dvě byly prázdné. Jen v první sedělo samo malé dítě asi tak dvouleté. Dívalo se velkýma hnědýma očima na Reného. Když se vracel na jeviště, zastavil se u něj a z balíčku vytáhl jednu kartu a dal mu jí. Dítě nic, drželo kartu a usínalo.
René se uklonil a odešel do šatny. Poslední vstup měl až téměř na konci pořadu. Hodil do sebe panáka whisky a začal s připravovat. Ozvalo se zaklepání. Vstoupil pořadatel a v tváři měl provinilý výraz: „Já opravdu nevím, pane Kudlo, na tyhle pořady vždycky narváno, to byla i naše jistota… Já fakt nevím. Samozřejmě honorář zůstává.“
René se na něj podíval: „Vytáhněte si!“ Pořadatel Novák si otřel zpocené čelo a sáhl po první kartě. „Ukažte, no vidíte! Kule. To bude dobrý.“ Nalil dva panáky a podal rozklepanému Novákovi.
Novák odešel a za chvíli se vrátil. „Pane Kudlo, je mi to trapný, já vám jdu říct, že jsme to museli ukončit, hlediště je prázdné.“
„No, tak já balím. Na jevišti mám ještě stolek, jdu pro něj.“
Opona byla zatažená. René scvaknul nohy stolku a poodhrnul kus opony. Uprostřed ztemnělého hlediště sedělo se zkříženýma nohama spící mimino a v ruce drželo srdcové eso.
