Článek
Paní v článku, na který reaguji, tvrdí, že spát s dcerkou v posteli je asi to nejlepší v životě, co se jí mohlo stát - a že dokud dcera bude chtít, tak ji z této postele rozhodně nevyhodí (přičemž jemně naznačuje, že by se tak mohlo dít snad až do její puberty či dokonce zletilosti). Jako fajn, každému v životě vyhovuje něco jiného, neboli proti gustu žádný dišputát.
Jen mi v té adoraci toho, jak je naprosto úžasné mít dítě u sebe v posteli, nějak chybí dva dosti podstatné detaily, o kterých se paní ve svém oslavném článku - nevím, z jakého důvodu - ani náznakem nezmiňuje. Ačkoliv asi hlavní otázky přátel, známých a dalších lidí z jejich okolí se týkaly právě jich. Jedná se o tyto:
1) Jak to vnímá manžel či partner dotyčné. Je z toho taky tak nadšený? Nebo jde o „podpantofláka“, který by byl nejšťastnější, kdyby dcerka měla vlastní postýlku, ovšem „pro klid v domě“ raději mlčí? Možná se z manželské postele dokonce „dobrovolně“ přestěhoval na gauč v obýváku, aby se konečně trochu vyspal. Případně sice společnou manželkou ložnici (zatím) neopustil, ovšem se zaťatými zuby doufá, že se „malá trapička“ co nejdříve sama odstěhuje, případně že sdílení postele s dítětem jeho ženu přece jen časem přestane bavit.
Či je snad situace taková, že pisatelka momentálně žádného manžela ani stálého partnera nemá? Pokud od ní otec jejího dítěte utekl, nemohl být jedním důvodů i fakt, že jemu - na rozdíl od paní pisatelky - dítě v posteli naopak zatraceně nevyhovovalo?
2) Pokud paní pisatelka manžela/partnera má, jak to mají se svým sexuálním životem? Není v článku nikde přesně řečeno, jak stará je ona dcerka sdílící s nimi společnou postel - zda se jedná o několikaměsíční miminko, o roční batole nebo třeba o dítě věku školkového. Ovšem ani v jednom případě si nějak nedovedu představit provozování intimních radovánek v té stejné posteli, ve které se spolu s nimi nachází i jejich dítě.
Jestliže se jedná o opravdu malé miminko, tak asi každá normální matka a otec se musí obávat, že by mu při těchto aktivitách mohli nějak nechtěně ublížit - např. zalehnout jej, přidusit jej odhozenou peřinou apod. Navíc pochybuji o tom, že je jakákoliv matka schopná soustředit se na sexuální rozkoš v okamžiku, kdy její nemluvně začne pokňourávat nebo dokonce plakat. Podobné zvukové projevy malého dítěte dost možná při intimních chvílích nepříjemně vyruší i naprostou většinu otců - zejména pokud se ozývají ze vzdálenosti pár desítek centimetrů.
V případě dítěte ve věku, kdy je už schopné velmi rychle lézt nebo dokonce i chodit, kromě všech již popsaných nepříjemností a rizik navíc hrozí i to, že se velmi blízko k souložící dvojici „přimotá“ v ten opravdu nejméně vhodný moment.
No a v případě dítěte, které nejen, že chodí, ale také mluví? Určitě musí být „nesmírně příjemné“ odpovídat na jeho otázky typu: „Tati/mami, co to děláte?“ „Mami, proč tatínek tak moc funí?“ „Tati, proč maminka křičí, ono ji něco bolí?“ A zejména pokud některou z nich dětský hlásek pronese v ten „správný“ moment, to musí být už vůbec „naprosto super“.
Opravdu by mě zajímalo, jak to rodiče dětí, které s nimi spí v posteli, mají se sexem. Využívají pro intimní chvilky jiná místa? A jaká? Koupelnu? Kuchyň? Obývák? Terasu? Zahradu? To jako nejdříve počkají, až jejich potomek v jejich manželské posteli tvrdě usne, a poté se vyplíží jako zloději někam jinam? A co pokud se mezitím dcerka vzbudí, vyděsí ji nepřitomnost rodičů (na kterou asi vůbec není zvyklá) a začne plakat nebo dokonce (pokud už umí chodit) své rodiče hledat?
Nebo několik let svého života (než dítě začne chtít mít svou vlastní postýlku, případně i svůj vlastní pokoj) takoví rodiče žijí v celibátu? Či snad jednou za čas své dítě někomu svěří na dvě tři hodinky na hlídání, aby mohli využít prázdnou ložnici? A jak často je možné si podobné „hlídače“ objednávat? Pochybuji, že dvakrát až třikrát týdně.
Pokud jsou oba dva tito rodiče asexuálové nebo „alespoň“ osoby s natolik sníženou sexuální potřebou, že jim „to“ stačí párkrát do roka, může to velmi dobře fungovat. Je-li však asexuální či nepříliš vášnivá pouze ona nadšená maminka, ale naopak její partner má sexuální potřeby zcela průměrné - nebo dokonce (v tom nejhorším možném případě) nadprůměrné, nedopadne to dobře.
I toho největšího dobráka pod sluncem nucený celibát dříve nebo později přestane bavit. A pokud se jedná o muže aspoň trochu šikovného, schopného a inteligentního, který zrovna nevypadá jako hlavní exponát v obludáriu, lze vsadit vlastní hlavu na to, že nějaká jiná žena, která mu ochotně pomůže od této vynucené sexuální abstinence, se určitě najde.
Takže je otázkou, zda je zrovna rozumné riskovat rozpad manželství pro příjemný pocit mít svou dcerku u sebe v posteli.
