Článek
Ve kterém aby se prase vyznalo. V tento státní svátek mohou být otevřené všechny obchody, v tento zase nějaké být nemůžou - a které ty „zakázané“ to vlastně jsou. Navíc stanovení, které obchody musejí o některých státních svátcích povinně zavřít, dává asi takový „smysl“ jako vládní opatření za pandemie Covid-19. Tedy vůbec žádný.
I pokud chceme argumentovat údajným (dosti iluzorním - viz dále) „blahem“ zaměstnanců, dávají možná nějaký malý smysl povinně uzavřené hypermarkety. Ovšem proč musejí být povinně uzavřené bazary a second handy - ve kterých velmi často prodává pouze majitel(ka) či jeho/její rodinní příslušníci, to mi vážně „hlava nebere“. A podobných nesmyslů v onom zákoně najdeme více.
Podle mého osobního názoru by bylo úplně nejlepší tento zákon jako celek bez náhrady zrušit. Kdo chce mít otevřeno i ve svátek, ať má - a kdo nechce, ať nemá.
Co se týče argumentů, že „pokladní taky mají právo být na svátky s rodinou“, tak jsou zde dvě velmi výrazná „ALE“:
Za prvé existuje spousta profesí, kde se musí pracovat svátek nesvátek 365 dní v roce a 24 hodin denně. Přesto se nad osudem těchto zaměstnanců nikdo nijak extra nedojímá. Napadají mě třeba lékaři, zdravotní sestry, hasiči, policisté, strojvedoucí, řidiči MHD, recepční v hotelích nebo dokonce i pracovníci rozhlasu a televize, ba vlastně taky herci a další divadelní personál. Ti posledně jmenovaní sice zpravidla mají v létě „divadelní prázdniny“, ale zase většinu víkendů, stejně jako na Vánoce, na Silvestra, na Nový rok nebo třeba také teď v době květnových svátků jsou naopak v práci.
Podle mého má snad každý člověk možnost zcela svobodně se rozhodnout, co je pro něj v životě prioritou. Pokud je to trávení všech víkendů a svátků s rodinou či přáteli, nemůže holt takový či taková pracovat ani jako lékař či zdravotní personál v nemocnici, ani jako policista, ani jako řidič metra, ani jako recepční, nejspíš nemůže být ani hercem či herečkou, ba dokonce ani jenom obyčejnou šatnářkou v divadle. Samozřejmě takový jedinec si pak nemůže zvolit jako zaměstnání nebo brigádu ani pozici na pokladně v supermarketu.
Další velmi podstatnou věcí je pak ta skutečnost, že ne každý člověk stojí zrovna o to trávit veškeré své volno s rodinou - některý ochotně a rád dá sem tam přednost příplatkům za práci o víkendu nebo ve svátek.
Nemluvě už vůbec o tom, že někteří lidé ani žádnou blízkou rodinu nemají. Ono totiž lidí, kteří žijí sami, není zas až tak málo - a zdá se, že do budoucna jich bude spíše přibývat. Někteří z nich jsou sami nebo téměř sami zcela dobrovolně a vyhovuje jim to tak (více o tom zde), zatímco jiným jejich samota sice moc nevyhovuje, ale prostě se to v jejich životě „tak nějak vyvrbilo“. Jedni i druzí ovšem zpravidla nemají vůbec žádný problém s tím, aby pracovali v sobotu, v neděli nebo ve svátek, mnozí „singlové“ té práci zrovna ve svátek dokonce dávají zásadní přednost.
Pokud je někdo dobrovolně sám a ještě je třeba povahově i poněkud introvert, takže ani přátele nepotřebuje vídat až tak často, práce v neděli nebo o státním svátku mu může naopak velmi vyhovovat - ještě navíc když je lépe placená než ve všední den. A pokud někdo zůstal sám proto, že mu jeho partner zemřel nebo vztah skončil rozchodem či rozvodem, může pro něj být práce o vánočních svátcích, na Nový rok nebo třeba právě na toho Prvního máje i jistou formou psychohygieny. Než by dotyčný či dotyčná brečel(a) doma do skleničky, že nemá s kým zasednout ke štědrovečerní večeři nebo že ho/ji nemá kdo políbit pod třešní, pípá zboží na kase a na sebelítost tak nemá čas.
A samozřejmě totální zhůvěřilostí je zakazovat mít otevřeno v dnešní době, kdy existují samoobslužné pokladny - které já osobně výrazně vítám, protože vážně šetří čas, nebo dokonce někde už prodejny plně robotické. V takových obchodech ve svátek buď nepracuje vůbec žádný živý člověk, nebo tam těchto lidí pracuje tak minimální množství, že lze bez přehánění tvrdit, že se jedná pouze a jen o ty, kteří v ten den pracovat vysloveně chtějí.
Jenže to by to nemohli existovat různí sociální inženýři, kteří vědí „lépe“ než všichni ostatní, co je vlastně „pro lidi dobré“. A tito „dobráci“ rozhodli, že lidi prostě povinně „vyženou do přírody“, i kdyby trakaře padaly. Pravda, letos to na ty trakaře moc nevypadá. Spíše přesně naopak, předpověď počasí říká, že by v květnových dnech mělo být krásně. Ovšem ne každý rok tomu tak je, nemluvě o tom drobném detailu, že jiné státní svátky, na které je povinně zavřeno, jsou v částech roku, kdy hezké počasí rozhodně moc často nebývá.
A hlavně, i kdyby bylo sebekrásněji, tak je snad každého soukromá věc, jak se rozhodne trávit své volno. Pokud netouží po ničem jiném, než v krásném májovém dni courat po nákupním centru, můžu ho považovat za podivína nebo třeba klidně i za cvoka, ale nemám sebemenší právo mu to zakazovat - přímo ani nepřímo.
A už vůbec jsou trapné rádoby „argumenty“ náboženských fanatiků, že neděle a přinejmenším některé svátky by měli lidé trávit v kostele a ne „konzumem“. Argumentovat pro zavírání obchodů návštěvou kostela mi přijde dosti trapné i v Rakousku nebo Bavorsku, protože dnes už také tam mezi pravidelné návštěvníky nedělních bohoslužeb patří výrazná menšina lidí. Dvojnásob trapné je to pak v ČR, kde se k příslušnosti k nějaké církvi hlásí zhruba 15 % obyvatelstva - a lze důvodně předpokládat, že většina z těchto katolíků, husitů, českých bratří nebo luteránů nechodí do kostela každou neděli, spíš zajdou párkrát na Vánoce a na Velikonoce, na zádušní mši za rodinu plus ještě tak maximálně na nějaký další svátek - suma sumárum 10-15 návštěv kostela do roka, a to kdo ví jestli.
Navíc i pokud někdo jde v neděli či ve svátek na mši, tak pokud je mi známo, i hodně dlouhé mše trvají do dvou hodin - takže dotyčnému či dotyčné zbývá ještě dalších nejméně 10-12 hodin času, které může trávit jinými činnostmi. Takže není jediného rozumného důvodu, proč by i věřící křesťan nemohl po mši jít nakupovat, případně i na oběd/večeři do restaurace či do kina - kterážto místa se v těch nákupních centrech rovněž vyskytují.
Zkrátka a dobře, státu je kulové po tom, jak si zaměstnavatelé a zaměstnanci dohodnou, kdo bude který den v práci, a už vůbec nemá co strkat nos do toho, jak jeho obyvatelé tráví své volno.
