Článek
Je ovšem velmi pravděpodobné, že na Blízkém východě v oblasti tzv. „úrodného půlměsíce“ to tehdy rozhodně nevypadalo tak, že by tam stálo jedno jediné město, Jericho, tak nějak „uprostřed ničeho“ - a zbytek lidí v této oblasti by kočoval a bydlel ve stanech. To opravdu nevypadá moc logicky. Lze tedy dosti důvodně předpokládat, že tam tehdy těch měst stálo více - jenom jsme pozůstatky těch dalších zatím ještě nenašli.
Konec konců, v archeologickém nalezišti Göbekli Tepe jsou doložené kamenné stavby ještě o tisíc let starší - přičemž není podle archeologů úplně vyloučeno, že by se zde mohly najít i stavby starší. Sice se v případě Göbekli Tepe dosti pravděpodobně jednalo spíše o nějaké významné centrum kultu než o klasické město, ve kterém by trvale bydleli lidé. Ovšem schopnost postavit něco takového dost jasně mluví o tom, že lidé na Blízkém východě byli zcela nepochybně schopní stavět kamenné stavby už v 10. tisíciletí před naším letopočtem, ne-li ještě o něco dříve.
Není tedy jediného logického důvodu, proč by už v devátém nebo desátém tisíciletí před naším letopočtem v oblasti „úrodného půlměsíce“ nemohlo stát více měst než pouze Jericho. Navíc se nejedná pouze o oblast východního Středomoří. Stejně tak jsou sídliště městského typu doložena už v době zhruba 7. tisíciletí před naším letopočtem na území dnešní severní Indie a Pákistánu - např. města jako Mehrgarh nebo Bhirrana.
Toto jsou ovšem zcela nepochybně ruiny trvale obývaného města, a to z přelomu 7. a 6. tisíciletí před n. l. (zde na obrázku je konkrétně Mehrgarh).
Nic takového v té době v Evropě ještě nebylo opravdu ani omylem. A stejně tak v této době obyvatelstvo Evropy - a to pochopitelně včetně našeho území - neznalo používání kovů. Nejstraší používání kovu - a to mědi - se v Evropě objevuje nejdříve na přelomu 6. a 5. tisíciletí před naším letopočtem, ovšem pouze na území dnešního Balkánského poloostrova. Do většiny Evropy se však používání mědi rozšířilo až v průběhu 3. tisíciletí a bronzu nejdříve až o dalších tisíc let později.
Ovšem v té stejné době - tedy ve 4. tisíciletí před naším letopočtem - už stála vyspělá kamenná města nejen v již zmíněných oblastech východního středomoří (tedy dnešního Turecka, Sýrie a Izraele) či v severní Indii a Pákistánu, ale rovněž v Egyptě, Mezopotámii nebo na Maltě. Ba co více, nejstarší města stála v Mezopotámii už v 6. tisíciletí před naším letopočtem, např. Eridu, a to stejné platí podle všeho i pro Egypt, zatímco na Maltě jsou doložena nejstarší města nejpozději z doby konce 5. tisíciletí před naším letopočtem.
Takže ano, v té stejné době, kdy na většiny území Evropy lidé používali pouze kamenné a kostěné nástroje a buď se živili výhradně lovem a sběračstvím nebo - v tom nejlepším možném případě - i počínajícím primitivním zemědělstvím, jinde na světě už stála vyspělá města.
Přesto ani v Egyptě, ani v Mezopotámii, ani v oblasti dnešní severní Indie a Pákistánu se za ty tisíce let existence svých civilizací nedopracovali k průmyslové revoluci. Což osobně považuji za velmi zajímavé - a vede mě to k přesvědčení, že technologická civilizace toho typu, jako je naše současná, není žádná samozřejmost. Tedy i v případě, že je velmi běžné, nebo dokonce přímo zákonité, aby se také na jiných planetách život postupně vyvinul k inteligenci a určitému typu civilizace - tedy ke stavění měst, tvorbě uměleckých děl a k vynálezu písma či jiného obdobného způsobu provádění záznamů - rozhodně nemusí být žádnou universální zákonitostí také vývoj civilizace k průmyslové revoluci a tedy i k technologiím umožňujícím vysílání mimo domovskou planetu a lety do vesmíru.
Dost možná, že my, lidé, jsme buď jedinými nebo alespoň prvními přinejmenším v naší galaxii, kterým se to povedlo.
Bylo by tedy dost blbé, kdyby nám v dalším pronikání do vesmíru zabránil nějaký šílenec, co by zmáčkl to „červené tlačítko“.
Zdroje (mimo odkazů přímo v textu):
Metallurgy during the Copper Age in Europe (anglická wikipedie)
Chalcolithic (anglická wikipedie)
