Článek
Opravdu je velmi zvláštní, když se z dlouholetého podporovatele Demokratické strany stane prakticky „ze dne na den“ neméně přesvědčený republikán. A ještě ke všemu ne jen tak obyčejný republikán. Ta partička kolem Trumpa (a především Vanceho, proti jehož názorům jsou liberály málem i masochisté libující si v sebetrýznění, kteří se sdružují v Opus Dei, případně lefébvristé) vážně nejsou Republikáni reaganovského střihu.
Tudíž veletoč od přesvědčeného liberála k ultrakonzervativci a podporovateli těch největších náboženských fanatiků, jací se jen v USA dají najít, nějak nedává logický smysl. A dokonce ani ketamin nemůže být tou hlavní, natož pak jedinou odpovědí. Takže je třeba uvažovat nad tím, co tím vším asi tak nejbohatší člověk světa může sledovat. Ještě když v tom „nadšení pro Trumpa“ není úplně sám - do „jednoho šiku“ s ním totiž pospíchali i další významní superboháči jako Jeff Bezos nebo Mark Zuckerberg.
(Jistě, jsou zde pořád výjimky, např. Bill Gates stále zůstává příznivcem Demokratů, ale ten je v žebříčku superboháčů nyní až ve druhé desítce. Také George Soros se zatím rozhodně nechystá Trumpa podporovat, což je možná trochu škoda, protože kdyby to náhodou udělal, všem hltačům řetězových mailů, kteří v něm vidí hotového arcisatanáše, by tím řádně zamotal šišku.)
Co ale všechny Trumpovy příznivce z řad multimiliardářů spojuje? Nejen jejich obří majetky, ale také fakt, že se jedná se o vysloveně „typické“ geeky a nerdy. Vzhledem k tomu, že jako scifistka se mezi geeky a nerdy pohybuji už pěknou řádku let, dovoluji si tvrdit, že s touto kategorií osob mám poměrně bohaté zkušenosti, a tudíž můžu tvrdit, že vím i něco o tom, jak tato kategorie „divnolidí“ uvažuje.
Proto jsem si od počátku myslela, že Muskovým hlavním nebo dokonce jediným cílem je kolonizace Marsu „za jakoukoliv cenu“, tedy klidně i „přes mrtvoly“. Že svému snu zemřít na Marsu - a před tím na této planetě založit lidskou kolonii nebo alespoň základnu - je ochotný obětovat nejen svůj vlastní život, ale klidně i životy libovolného množství cizích lidí. Protože pokud jednou miliardy Pozemšťanů kolonizují naši hvězdnou soustavu - nebo se dokonce vydají i k Proximě Kentaura či ještě dál, tak co v tomto grandiózním plánu znamená neštěstí pár tisíc nebo třeba i několika miliónů?
Jestliže má někdo jako hlavní cíl vidinu budoucího lidstva jako ze Star Treku, a současně k prosazení této své vize má i prostředky, tak co jej může zastavit? Není nic divného, pokud pro naplnění oné „úžasné“ sci-fi budoucnosti klidně obětuje nejen stovky ubožaček nucených ve třinácti letech rodit děti svým znásilňovatelům, ale dost možná je schopný i mávnout rukou a říct něco jako „čert vem Ukrajinu“, případně je mu ukradené o půlnoci, pokud diktátor Putin ovládne celou Evropu.
Ti chudáci z Evropy nakonec mohou utéct do té skvělé Ameriky - jako tomu ostatně bylo po celá staletí. Navíc pak v té Americe mohou přece pracovat ve vesmírném programu a veškerém průmyslu s ním spojeném, případně se i přihlásit jako dobrovolní kolonizátoři Marsu. Možná dokonce může Musk přímo kalkulovat s tím, že pro čím více lidí bude nesnesitelný život zde na Zemi, tím více bude zájemců o přesídlení na Mars.
Navíc když zjistil, že Demokraté už dávno nejsou ta strana, kterou byla za JFK, tedy jinými slovy že let na Mars, natož pak budování nějaké základny na rudé planetě (nebo aspoň na tom daleko bližším Měsíci) pro současné prezidenty z Demokratické strany není prioritou ani v nejbujnějším snu, tak považoval za logické přidat se k Republikánům - jelikož více možností holt v USA není. A je-li aktuálně v jejich čele egoistický ješita, tím lépe. Egomaniakovi toužícímu zapsat se nesmazatelně do dějin lze přece snadno podsunout myšlenku, že se mu to povede právě a jen „dobytím Marsu“. Tím by přece jednoznačně trumfl Kennedyho.
Jenže, co když je to všechno ještě jinak? Co když Muskovi jde nejen o Mars, ba ani jeho zisky nejsou jedinou prioritou, ale záleží mu také na životním prostředí na této planetě? Dokud byl liberálem a podporovatelem Demokratů, všichni konzervativci by se jeho elektroauta nedotkli ani tyčí na čištění latrín - ovšem nyní mu sám Trump málem dělá dealera a je jenom otázkou času než i všichni ti Klausové, Macinkové, Turkové a jim podobní začnou hlásat, že jedině Tesla je tou „skutečnou pravicovou a konzervativní hodnotou“.
Ano, lze tvrdit, že na tom přece jenom dost tratí, protože naopak liberálové se nyní Tesly štítí. Jenže, co když tímto způsobem jen hraje ty „pětidimenzionální šachy“? Teď chytrou taktikou „vnutí“ své elektromobily všem konzervativcům - a až je budou vlastnit, provede politický veletoč o 180° a sdělí veřejnosti, že to všechno byl jenom chytrý trik, jak ty hloupé konzervy oklamat. Tím pádem mu liberálové zase začnou tleskat a jeho auta znovu ve velkém kupovat.
Nebo ty jeho geniální 5D šachy mohou být ještě daleko složitější. Představme si, že Musk nikdy nepřestal být „zarytým demokratem“. A v jeho hlavě se tím pádem zrodil zcela grandiózní plán na „historické znemožnění“ Republikánů, a zejména pak jejich nábožensky fanatického křídla, na několik dekád. Vzhledem k tomu, co v současné americké administrativě buď on sám vyvádí, nebo přinejmenším podporuje, nezdá se to být zas až taková fantazie, protože to opravdu vypadá, jako by chtěl tu bandu kolem Trumpa totálně zdiskeditovat.
Případně je mu úplně jedno, jak to nakonec ve finále dopadne, protože on sám na tom všem vydělá úplně vždycky, ať příští volby vyhrají Republikáni, Demokraté nebo třeba vznikne nějaká nová strana, která z Republikánů i Demokratů ve volebním klání nadělá fašírku.
Třeba je životním vzorem Elona Muska senátor (později kancléř, a ještě později císař) Sheev Palpatine ze Star Wars, který pro splnění svých cílů pomalu pracoval desítky let - a občas dokonce zdánlivě jednal proti svým zájmům. Je tedy otázkou, pokud by tomu opravdu tak bylo, zda by to pro svět bylo dobrou, nebo naopak špatnou zprávou.
Nebo je nejbohatší člověk této planety pouze a jen totální magor s už vyfetovaným mozkem. Ani tuto možnost pochopitelně nemůžeme vyloučit. Ovšem i zde je pak nutné se ptát, zda to náhodou není ještě horší zprávou než předešlá možnost.
Jestliže si se supervelmocí - a tím pádem i s celým světem - dle svých momentálních choutek pohrává pohrává jeden multimiliardář, co je větším průšvihem? Možnost, že jeho chování je geniálním předem promyšleným plánem na desítky či přímo stovky let dopředu, nebo že vůbec žádný plán nemá?
Na to si už odpovězte každý sám!
