Článek
Nevím, jak to přesně bylo s koncertem České filharmonie v Carnegie Hall - jak dlouho dopředu bylo stanoveno jeho datum. A jak dlouho dopředu bylo známo přesné datum slavnostního znovuotevření Notre Dame. Co z toho bylo známo dříve a jestli nebyla nějaká možnost ten koncert České filharmonie o jeden dva dny posunout.
Nebo pokud opravdu nebylo možné koncert v New Yorku přesunout na jiné datum a prezient republiky na něm dlouho dopředu svou účast přislíbil a bylo by nevhodné ji zrušit, měla se prezidentská kancelář pokusit tento „konflikt zájmů“ nějak vyřešit.
Např. se měla zdvořile dotázat, zda se místo prezidenta republiky nemůže zúčastnit jiný vysoký český ústavní činitel - např. premiér, předseda Senátu, ministr zahraničí, ministr kultury… Pochybuji o tom, že by nebylo možné se s francouzskou stranou nějak rozumně dohodnout na téma, kdo bude naši republiku v Paříži na takto výjimečné události reprezentovat.
Ještě před nedávnem se nad Notre Dame tyčl jeřáb.
Ano, přítomen byl kardinál Duka. To ovšem není reprezentace České republiky jako státu ani české společnosti jako takové, a to z následujících důvodů:
Kardinál Duka není ústavním činitelem, ale představitelem katolické církve. Vzhledem k tomu, že podle naší ústavy neexistuje žádné oficiální státní náboženství, nemůže být žádný představitel katolické cíkve (a pochopitelně ani žádné jiné církve), a to bez ohledu na to, jak vysoko v její hierarchii stojí, považován za oficiálního zástupce státu.
Ještě navíc je celá situace i z hlediska samotné katolické církve poněkud komplikovaná. Kardinál Dominik Duka již není pražským arcibiskupem, jenž je dle tradice primasem českým, tedy de facto hlavou českých katolíků, ale pouze arcibiskupem emeritním. Aktuálním arcibikupem pražským a primasem českým je mons. Jan Graubner.
S jistou dávkou nadsázky lze tedy kardinála Dominika Duku považovat v Paříži za asi podobného reprezentanta českých katolíků, jako kdyby tam přijeli exprezident Václav Klaus nebo expremiér Jiří Paroubek a my bychom jejich účast považovali za oficiální reprezentaci našeho státu.
Václav Klaus, Jiří Paroubek i Dominik Duka jsou nyní pouze soukromé osoby - lidé, kteří svého času měli významnou funkci, ale dnes ji už nemají.
V případě kardinála Duky je zde ještě ten problém, že poměrně velká část českých katolíků s jeho osobou má -eufemicky řečeno - jisté problémy. Mnozí jej už léta ani omylem nepovažují za člověka, který by je reprezentoval, a od té doby, co je arcibiskupem pouze emeritním, je názory pana kardinála zajímají méně než loňský sníh.
A to ještě v tom lepším případě. V tom horším jsme mohli vidět facebookové statusy jako „stydím se za svého kardinála“. A ne, toto nebyly názory nějakých „potřeštěných progresivních liberalistů“. I vy, kteří hádáte jako autora podobných výroků mons. Tomáše Halíka, jste vedle jak ta jedle. Podobné hlasy totiž zaznívaly od členů jezuitského řádu.
Pokud dokonce i příslušníci katolického řádu pověstného svou železnou disciplínou nejen, že něco podobného veřejně vyjádří, ale za podobné prohlášení ani nejsou svými nadřízenými nijak postiženi, asi to o něčem svědčí. O čem, to již nechám na uvážení laskavého čtenáře.
Mimochodem - vzhledem ktomu, že v Paříži aktuálně dva čeští jezuité studují, byla tam česká katolická církev reprezentována i jejich osobami - které jsou ovšem osobami úplně stejně soukromými jako pan kardinál.
Ovšem ti čeští katoilíci, kteří pana kardinála Duku zrovna „nemusí“, mohou mít alespoň příjemný pocit, že tam za českou katolickou církev nebyl sám.
Interiér Notre Dame je důkazem, že nyní již po ničivém požáru není ani stopy.
Jemže je tu další „drobný detail“, který by mohl být vnímán jako problém. Katolická církev sice v Paříži kdysi vystavěla katedrálu Notre Dame a stále v ní koná své bohoslužby, také se jedná o církev nejpočetnější nejen ve Francii, ale dokonce i v České republice.
Jenže v ČR se k ní aktuálně hlásí pouze necelých 8 % obyvatelstva. Takže i kdyby byl kardinál Dominik Duka stále arcibiskupem pražským a primasem českým (jako že již nějakou dobu není) a i kdyby jej za svého reprezentanta bez debat považovala drtivá většina českých katolíků (jako že tomu tak není), zbylých 92 % občanů ČR nemůže zastupovat oni omylem.
Pro více než 9 z 10 Čechů (Moravanů a Slezanů) je primas český tak zhruba na úrovni předsedy Českého fotblového svazu nebo starosty České obce sokolské. Tedy jinými slovy to není nikdo, koho by sebeméně považovali za svého zástupce.
Pokud opravdu jedinou trochu viditelnou českou osobností, která se účastnila slavnostního znovuotvření Notre Dame, byl zrovna emeritní katolický arcibiskup, kterého ovšem nerespektuje ani velká část českých katolíků, prezidentská kancelář, případně celá naše diplomacie někde udělala opravdu hodně velkou botu.
Asi bude ještě nějakou dobu trvat, než doroste do noblesy běžné na západ od nás.
