Článek
Nejsou to ani místa plná předmětů „se špatnou karmou“, kde ustavičně straší duchové rozlícených mrtvých.
Historky o mumiích, které kletbami stíhají vykradače svých hrobů, o prokletých diamantech či jiných vzácných předmětech, zanechávajících za sebou celá staletí krvavou stopu, stejně jako o starých obrazech, ze kterých vystupují přízraky, jsou dobré jen jako náměty na hororové povídky nebo hollywoodské kasovní trháky. Případně se jimi mohou vzájemně strašit děti na táborech úplně stejně jako legendami o „krvavé Mary“ vystupující ze zrcadla v koupelně a o bílých rukavičkách, které přijdou v noci zahrát na klavír, a druhý den ráno je někdo v domě mrtvý.
Potkala jsem v životě spoustu lidí zaměstnaných v muzeích, a to včetně těch, kteří pracují v Hrdličkově muzeu člověka (které je plné lidských kostí a mumií, ba i nějaké to embryo ve formaldehydu se tam najde) - a kupodivu ani jeden z nich mi podobné strašidelné příběhy nevykládal. Ano, občas nějaký průvodce v muzeu nebo na hradě turistům přihodí pikantní historku o místním duchovi, protože má pocit, že se to od něj očekává, případně chce být zajímavý. Ovšem všichni muzejníci a muzejnice, se kterými jsem kdy mluvila já, se shodují na tom, že jediná muzea na světě, kde se něco divného děje, jsou ta filmová ze série „Noc v muzeu“.
To samé ostatně platí také pro hřbitovy a jiná „profkláknutá strašidelná místa“. Co tak vím, všechny ty děsivé historky jsou buď moderní mýty z rodu černých sanitek a duchů mrtvých stopařek, nebo dokonce záměrně vymyšlené drby, které mají za cíl pouze na příslušné místo nalákat co možná nejvíce senzacechtivých turistů - toto jsem z několika různých zdrojů slyšela např. o „proslulém“ Branišovském lese. A co se týče hradu Houska, kde se má údajně nacházet „brána do pekla“, případně „trhlina v časoprostoru“, kterou se prý do naší doby dostal sám Karel Hynek Mácha, tak to první je věrohodné asi podobně, jako že svatý Prokop u Sázavy oral s čertem, a to druhé je novodobá fantasy povídka.
Ano, stejně jako se všechna „záhadologická“ tvrzení o tom, že se něco divného děje v Bermudském trojúhelníku (který ovšem všechny pojišťovací společnosti nepovažují za nikterak výjimečné místo co do počtu lodních a leteckých katastrof) dají jako k prvotnímu „zdroji“ vystopovat k povídce otištěné v jednom z amerických pulp magazínů, také údajný Máchův dopis o tom, jak se dostal do Prahy počátku 21. století, je literární fikce, která dokonce jako literární fikce záměrně vznikla - pro knihu „Čas hradů v Čechách“. Osobně znám autorku, dr. Františku Vrbenskou, která mnohokrát vysvětlovala, že onen „Máchův dopis“ nikdy neexistoval a napsala jej ona sama, ovšem slovy klasika „je to marný, je to marný, je to marný“. Senzibilové a psychotronici pobíhající na Housce s virgulemi tomu odmítají uvěřit a naopak občas Františku i osočují, že lže.
Jistě, záhady a strašidelné povídačky jsou daleko zajímavější a zábavnější než suchopárná pravda. Stejně tak si nenechají své přesvědčení vzít ti, co věří v jakési „duchovní energie“ - aniž by dokázali pořádně vysvětlit, co tím vlastně myslí, a hlavně aniž by přinesli sebemenší důkaz, že něco takového vůbec existuje. Od konce 19. století, kdy se začalo se spiritistickými seancemi, se ani v jednom případě nepodařilo prokázat, že dotyční opravdu komunikovali s duchy mrtvých nebo něčím jiným, co „není z tohoto světa“. Zato za těch zhruba 150 let byly odhaleny stovky šarlatánů a podvodníků, úplně první podfukáři už slavným kouzelníkem Harry Houdinim, v jehož stopách donedáva pokračoval James Randi. Všechny paranormální výzvy, ve kterých byly nabízeny až miliony komukoliv, kdo je schopný prokázat něco „nadpřirozeného“ (mimochodem, u nás se jedné z prvních účastnil i slavný „televěštec“ Stanley Bradley), končily naprostým fiaskem a ony miliony stále čekají v trezoru. Osobně se domnívám, že tam budou čekat navždy.
Lidské ostatky nejsou nikomu nijak nebezpečné ani na hřbitově ani v muzeu - tedy samozřejmě s výjimkou případů, kdy se o starou kost člověk zraní, pak samozřejmě může krvácet, rána se mu může zanítit nebo dokonce se mu do těla může dostat nebezpečná bakterie Clostridium tetani. Toto riziko ovšem hrozí stejně dobře u rezavé podkovy, aniž by proto bylo potřeba věřit na „karmické zatížení“ rezavých podkov, případně na duchy, kteří jsou na rezavé podkovy nějak „energeticky navázaní“. Na hřbitově jsem byla mnohokrát v životě po setmění, dokonce párkrát i o půlnoci - a nic děsivého jsem tam nikdy neviděla. Ostatně moje prababička - mimochodem hluboce věřící katolička - vždycky říkala: „Mrtvých se neboj, ti ti ublížit nemůžou, boj se živých.“
Navíc zcela logicky, za ty statisíce let existence našeho druhu - či dokonce za miliony, budeme-li tedy počítat i naše přímé předchůdce, případně vyhynulé bratrance jako neandrtálci a denisované, se kterými jsme se občas křížili - na této planetě asi těžko najít místo, kde nikdy nikdo nezahynul násilnou smrtí. Proč by tedy na statku „Pohádka“ mělo být více „negativních energií“ než na místě, kde se před tisíci lety odehrála bitva? Navíc o spoustě míst dnes ani nevíme, že na nich kdysi dávno bitvy proběhly - kdo dnes ví, kde byl Vogastisburk? Třeba tam dnes stojí nádraží, akvapark, divadlo nebo jen obyčejný činžák. Vsadím ovšem boty, že pokud bych nějakému senzibilovi navykládala, že zrovna na tomto fleku se odehrála krutá bitva, ve které padly stovky lidí, určitě by hned začal „cítit“ všechno možné a virgule by se mu točila jako temelínský generátor.
A to samé platí i pro ta muzea. Proč by nás měl v muzeu chodit strašit duch nějakého egyptského velekněze či lovce z doby bronzové, když stovkám mrtvých, co zemřeli na mor, je zcela zjevně jedno, že jejich kosti, nadto vyskládané do neuvěřitelných dekorací, chodí do Sedlece u Kutné Hory každoročně očumovat tisíce turistů? Úplně stejně je to jedno také kapucínským mnichům, jejichž mumifikované mrtvoly rovněž chodí turisté v Brně očumovat (byť je jich méně než v Sedleci), ba je to fuk i slavnému baronu Trenckovi, jehož mumii nejen, že lidi očumují, ale ještě ke všemu jí někdo ukradl hlavu. A dá se předpokládat, že mnohý ten egyptský faraon či velekněz, často i lovec z doby bronzové, pokojně dodýchal oklopen milující rodinou a přáteli, zatímco umírající na mor v posledních hodinách svého života nejspíš docela trpěli, báli se a často umírali sami, protože jejich příbuzní a přátelé (žili-li ještě jací) měli strach z nákazy. Pokud bych náhodou nějakým omylem věřila na „negativní duchovní energie“ a „karmické zatížení“, určitě bych se daleko více bála sedlecké kostnice než libovolného muzea. Mimochodem, i v tom Sedleci jsem několikrát byla, poprvé už jako dítě, a taky mi tam nikdy nic nepřipadalo nějak strašidelné.
Věřit ve „špatnou energii“ kdejaké kosti či šperku by se dalo považovat za vcelku neškodnou zálibu či slabůstku, kdyby… Kdyby víra v podobné nesmysly nevedla občas k naprosto nepochopitelnému fanatismu - viz příklad kurdějovského faráře, který dětem rozšlapal dýně, protože je považoval za „satanistické“. Kdo vidí za každým rohem čerta a na hřbitově se bojí i svého vlastního stínu, s tím je dost těžká domluva. A pokud pod záminkou „ochrany před negativními duchovními vlivy“ začne někdo takový požadovat omezování vědeckého výzkumu, je to opravdu už „velký špatný“.
Bojíte se starých kostí, vystavených v muzeu? Nemusíte tam přece chodit. Máte strach z „negativního karmického zatížení“ určitých exponátů? Nikdo vás nenutí, abyste dělali kurátory sbírek. Máte pocit, že „staré dávno mrtvé věci“ se mají nechat na pokoji? Tak je na pokoji nechejte.
Ale buďte tak laskaví, vy všichni, kdo kvůli špatné karmě nevoláte opraváře, ale šamana, přestaňte řešit, o co se jak dospělí vědci, tak laická veřejnost včetně dětí mají zajímat. Ať se každý zajímá, o co chce - a zvědavost opravdu není nic „chorobného“. Pokud dotyčný či dotyčná na svůj výzkum dostane peníze, nechť si zkoumá třeba nesmrtelnost chrousta (a pokud peníze nedostane a dělá to zdarma ve svém volném čase, tak vám po tom už tuplem nic není). Ostatně díky mnohému kdysi „zcela bláznivému a neužitečnému“ výzkumu, kterému se kdekdo smál, dnes topíme, svítíme, cestujeme vlaky a auty, létáme letadly, máme GPS navigaci, teflonové pánve nebo suché zipy. Takže kdo ví, v co užitečného se může jednou v budoucnu proměnit „zkoumání starých kostí“.
A pokud jde o děti, tak stokrát lepší, když „mají plnou hlavu dinosaurů“, než aby ji měly plnou tiktokerů tančících směšné tanečky nebo dělajících si selfíčka těsně nad propastí, případně ještě stokrát hůř plnou kreacionismu, fanatismu a strachu z pekla.
https://www.databazeknih.cz/knihy/cas-hradu-v-cechach-1-222636
https://www.cbdb.cz/kniha-239575-cas-hradu-v-cechach-1
https://cs.wikipedia.org/wiki/Harry_Houdini
https://www.youtube.com/watch?v=l45zXtYbNSo
https://cs.wikipedia.org/wiki/James_Randi
https://www.novinky.cz/clanek/krimi-farar-znicil-detem-na-breclavsku-dyne-kvuli-satanismu-40447804
https://katyd.cirkev.cz/clanky/v-usa-maji-muzeum-stvoreni.html
https://www.csfd.cz/film/225445-jesus-camp
