Článek
Za tři hodiny jsem schopná uvařit jídlo na půl týdne pro čtyři osoby v případě, že nebudu mít „k ruce“ ani jednoho pomocníka. Pokud alespoň jednoho pomocníka mít budu, zvládnu to za dvě hodiny. A zvládnu za tu dobu navařit jídlo pouze na půl týdne jenom proto, že můj sporák má pouhé čtyři plotýnky a jednu troubu.
Pokud jde o nákup základních potravin typu mouka, olej, ocet, rýže, těstoviny, fazole, čočka, hrách, cukr, sůl, pepř, kmín, majoránka, bazalka, mletá paprika, curry, chilli atd., tak nějaká „vyhlášená“ (a tedy patřičně dražší) značka rozhodně není kvalitnější než „no name“ produkt , složení je stejné. Něco velice podobného platí i pro základní mlékárenské výrobky (mléko, smetanu na vaření, zakysanou smetanu, tvaroh, bílý jogurt, podmáslí apod.) a také mražené nebo konzervované ovoce a zeleninu - přečtěte si složení u drahé značky a u „značky“ Albert nebo Tesco, většinou to složení bude téměř totožné, někdy se dokonce může stát i to, že u levné značky bude lepší než u té drahé.
Zkrátka není zlato vše, co se třpytí. Dobrou čočku na kyselo uvařím bez ohledu na to, jestli mě půl kila čočky stálo 27 Kč nebo 87 Kč. Stejně tak pochybuji o tom, že by kdokoliv byl schopný poznat, zda jsem hráškový krém vařila z 500g pytlíku mraženého hrášku za 22 Kč nebo z 500g pytlíku za 72 Kč. Podstatné je pouze jedno, jestli umím vařit, a tedy jestli uvařím tu čočku (hráškový krém, fazolku na smetaně, dušenou mrkev, či cokoli jiného) chutnou, nebo hnusnou. Pokud někdo vařit neumí, vytvoří nepoživatelný blaf i ze surovin za několik tisíc - a pokud vařit umí, vyrobí dobrotu, po které se všichni olizují, i z velmi levných surovin.
Stejně tak nevěřím tomu, že z hlediska obsahu vitamínů, minerálů, stopových prvků či vlákniny je drahá čočka (fazole, hrách, nudle…) lepší než levná. Jestli tomu někdo věří, tak si leda lže do kapsy.
Samozřejmě, že u pomazánek, polotovarů nebo dokonce hotových jídel je nejen ve výživových hodnotách, ale i v chuti „zatracený rozdíl“ v závislosti na tom, kdo je výrobce. Ovšem pokud se někdo živí převážně konzervami a polotovary, protože je líný vařit, nemůže si pak stěžovat, že buď je to „moc drahé“, nebo sice dokáže na jídle něco ušetřit, ale kvalita není nic moc, takže buď mu to nechutná, nebo se po takovém jídle po zdravotní stránce „moc necítí“, jak píše autor(ka) článku, na který reaguji.
A co se týká levného ovoce a zeleniny, tak koupit toho „kila“ a pak se „divit“, že se mi toho půlka zkazila, může jenom duševně jednodušší jedinec. Ovoce a zelenina v akci (a zejména pokud se jedná o výprodej na konci dne nebo s uvedením "druhá jakost") se se zkrátka musí ještě v den nákupu spotřebovat - tedy buď sníst syrové nebo z toho uvařit nějaké jídlo nebo zavařit/sterilizovat či omýt, oškrábat, oloupat, nakrájet/vypeckovat a dát zamrazit. Je to úplně to stejné, jako když člověk přinese z lesa košík malin nebo hub, taky je nemůže postavit do spíže či na balkon s tím, že je zpracuje až zítra nebo pozítří, protože teď se mu do toho nechce.
Pokud vím, že nemám čas a chuť sedět v neděli večer tři hodiny u čistění a krájení hub, nemůžu si jich z lesa přinést dva koše, ale musím sebrat pouze dva tři hříbky do polívky nebo pár bedel na vysmažení a zbytek v tom lese nechat - a stejně tak pokud se mi nechce několik hodin krájet papriky a rajčata na budoucí lečo, tak si jich ve výprodeji před koncem farmářského trhu zkrátka nekoupím tři kila, i kdyby byly sebelevnější, ale vyberu si jich jen pár k večeři na salát, který mi zabere ani ne dvacet minut práce.
„Zlakomit“ se na to, že je něco velmi levné nebo dokonce zadarmo, takže si toho naberu nejen daleko víc, než potřebuji, ale dokonce i daleko víc, než jsem schopný a ochotný zpracovat dříve, než se mi to zkazí, je nejen velmi hloupé, ale v případě nakupování se jedná také o další zbytečné vyhazování peněz. Ony ty levné papriky, rajčata, jahody, melouny, dýně či cokoliv jiného v příslušné sezóně určitě budou i zítra, pozítří nebo příští týden, takže si to můžu koupit až tehdy, když na jejich zpracovávání budu mít čas (a chuť). Stejně tak pokud houby zrovna rostou, určitě zase příště nějaké najdu.
U nakupování i sbírání je zkrátka nutné taky trochu myslet a nechovat se jako křeček.
