Článek
Není ničí povinností pracovat „v montovně u pásu“, vstávat v pět ráno, chodit pracovat na směny nebo sloužit dvanáctky. A než zde začnete vykřikovat, že „to se mi to kecá“, když jsem to nezažila, tak ve fabrice jsem sice nepracovala, ale o tom ostatním tedy něco vím. Když jsem chtěla studovat další fakultu v denním studiu, tak mi nezbylo nic jiného než nejdříve zhruba dva roky sloužit dvanáctky jako hotelová recepční - a většinou jsem sloužila noční, abych mohla přes den chodit na přednášky a semináře. A pak jsem další zhruba rok pracovala na směny na poště (tam tedy byly pouze ranní a odpolední), kde jsem zažila i první vlnu Covidu.
Ano, poté, co jsem měla zkoušky a zápočty z naprosté většiny předmětů, které jsem měla buď povinné nebo jsem je absolvovat chtěla, jsem si našla jiné (z mého hlediska „normální“) zaměstnání, kde už jsem nemusela sloužit ani noční ani dvanáctky ani vstávat v pět ráno, ale chodit do práce mezi půl desátou a desátou a pokud jsem si jednou dvakrát do týdne potřebovala odskočit na nějakou přednášku či seminář, můj šéf s tím neměl sebemenší problém - ostatně přišel mi pak i na promoci a fotil tam jak blázen.
Takže ano, jakmile to bylo možné, na práci na směny i na sloužení dvanáctek jsem se vybodla. A to samé bych radila úplně každému, kdo má pocit, že práce ve fabrice, jakákoliv práce na směny nebo sloužení dvanáctek či ještě delších služeb zrovna neprospívá jeho zdraví. Případně že tuto práci opravdu nebude fyzicky či psychicky schopný dělat do 65 let či ještě déle.
Na straně druhé, pokud si někdo myslí, že v kanceláři u počítače, „mezi zkumavkami“ v nějakém výzkumáku nebo třeba práce učitele není namáhavá, tak se dost mýlí. Každý lékař vám řekne, jak je stres škodlivý (a že by takoví učitelé neměli stres si snad nemůže myslet ani úplný naivka), a že sedavé zaměstnání - tedy právě u toho počítače v kanceláři nebo v laboratoři (i v tom výzkumu se toho už 90 % dělá sezením u počítače) - vede k celé řadě civilizačních chorob. Takže on ani ten ajťák, grafik, youtuber, vědec či „kancelářská krysa“, o učitelích nemluvě, pokud se o své zdraví nebude pořádně starat a dodržovat aspoň trochu rozumnou životosprávu, nemá žádnou jistotu, že svou práci bude schopný dělat v 50, 60 či ještě později.
Když se bude někdo živit jako programátor nebo dokonce jako youtuber (což podle názoru většiny z vás není žádná práce), ale bude u toho chlastat první ligu, hulit jako tepelná elektrárna a cpát se hamburgery zapíjenými litry coly, tak si můžete být jistí, že podobný člověk bude v padesáti větší troska než zdravě žijící a přiměřeně se v době svého volna hýbající pracovník „od pásu z montovny“ nebo co já vím dojička či lesní dělník.
Kromě toho přece nikdo ani u toho „pásu“ ani toho lesního dělníka, zedníka, horníka, slévače či jiné fyzicky či psychicky náročné profese - a to včetně povolání jako sestřička v nemocnici, prodavačka, poštovní doručovatel či řidič kamiónu - nemusí dělat. Nebo tuto práci rozhodně nemusí dělat celý život.
Ano, už to slyším, jak jsou tyto profese důležité a že „někdo je dělat musí“. Ano, někdo. Ale proč byste ten „někdo“ měli být právě vy? Chcete si zničit zdraví, abyste „zachraňovali“ naše národní hospodářství nebo naše zdravotnictví a sociální služby? A to jako proč? Je to snad vaší povinností, nebo co?
A i v případě, že vás nějaká profese - a je jedno, zda je to ta zdravotní sestřička, svářeč nebo třeba zedník - opravdu baví, tak není rozhodně nutné, abyste ji vykonávali celý život, případně abyste ji vykonávali takovým způsobem, že to vašemu zdraví zrovna neprospívá. Sestřička přece nemusí jenom „sloužit dvanáctky ve špitále“, ale může být sestřička v ordinaci nějakého soukromého lékaře, kde se večer a v noci rozhodně nepracuje a přes den je to normálních 8 hodin. Případně může jít časem „malinko mimo obor“. Mám třeba kamarádku, která je vystudovaná dětská sestra - nějakou dobu pracovala v porodnici, potom jako sestra u dětské lékařky a v současné době se živí hlídáním dětí.
To stejné platí i pro naprostou většinu dělnických profesí - není nutné, abyste si až do důchodu ničili zdraví. Pokud jste aspoň trochu manuálně šikovní - což byste jako dělníci asi být měli, udělejte si rekvalifikaci na nějakého toho instalatéra, elektrikáře či jiného řemeslníka, kterých je zoufalý nedostatek a lidé je málem „zlatem platí“. Jestliže nejste příliš podnikatelský typ nebo vás nebaví „dělat papíry“, zkuste se domluvit s nějakým už zavedeným řemeslníkem, že mu budete dělat společníka. Většina řemeslníků zoufale nestíhá a tudíž by skoro každý dost uvítal pomocníka, který by za něj vzal část zakázek - ze začátku byste asi chodili (jako „učedník“) ke klientovi s ním a až by se přesvědčil, že vážně umíte, posílal by vás samostatně. A pokud se vám už nechce „na starý kolena“ příliš zatěžovat hlavu nějakým „studiem“ při rekvalifikaci, i jako hodinoví manželé, řidiči Uberu nebo třeba rozvážeči balíků pro PPL se velmi dobře uživíte -a bude to určitě daleko méně fyzicky náročné než to, co děláte doposud.
A kdo bude dělat v těch montovnách, pokud se na to zrovna vy vykašlete? Je to snad vaše starost? Není. „Nechte to koňovi, ten má větší hlavu.“
Neboli jinými slovy - ať se laskavě starají jejich majitelé a manageři. Jestli zjistí, že je pro ně výhodnější dovézt Mongoly, Filipínce nebo třeba Mexičany, jestli si spočítají, že je vyjdou levněji roboti nebo třeba že se jim více vyplatí zkrátit pracovní dobu o dvě hodiny denně (což se také někde v zahraničí děje), jestli… teď mě zrovna nenapadá, co ještě jiného mohou vymyslet, je to pouze jejich problém a vaše zbytečná starost.
Oni jsou přece za to placení - a ne zrovna špatně. Mají své statisíce měsíčně nebo tučné dividendy, tak proč byste zrovna vy měli zadarmo dělat jejich práci? Vy žijte - a snažte se neničit si zbytečně zdraví. Všechno ostatní vám může být ukradené o půlnoci.
