Článek
Pokud má člověk plně vybavený byt a rozhodne se jej pronajmout studentovi či studentům, opravdu jej musí dost pravidelně kontrolovat - jinak by po půl roce mohl zatraceně „splakat nad výdělkem“. A kontrolovat stav majetku v době, kdy tam jeho nájemník není přítomen, je příjemnější řešení jak pro pronajímatele, tak i pro samotného nájemníka.
Pro majitele je situace pohodlná v tom, že se může ujistit, že v kuchyni nebo koupelně opravdu nikde není několik měsíců stará plíseň, prokopnuté dveře zamaskované plakátem či podobné „veselosti“ - ostatně, asi snad každý si vzpomene, jaké „Potěmkinovy vesnice“ jsme byli schopni ve svém pokoji vytvářet v okamžiku, kdy rodiče pronesli nějakou tu „temnou výhružku“ na téma, že si musíme uklidit a že si to zítra (pozítří, v sobotu…) přijdou zkontrolovat. Pokud je zde někdo, kdo opravdu „poctivě vygruntoval“, nechť se přihlásí v diskusi. Na podobný exemplář lidské bytosti jsem vážně dost zvědavá. Naprostá většina z nás (mou osobu nevyjímaje, což klidně přiznám) využila maximum své kreativity na to, aby se prací moc nepřetrhla, ale pokoj vypadal jako uklizený. Je tedy naivitou domnívat se, že dnešní mládežníci v tomto budou jiní. Ještě navíc pokud budou obývat cizí byt, tedy místo, na kterém jim osobně vlastně nijak nezáleží.
Kontrola majitelem v době nepřítomnosti nájemníka je výhodnou i pro samotného toho nájemníka. Hned vysvětlím proč. Většina studentů žije docela impulsivně, s výjimkou učení se na zkoušky moc neplánují, co budou dělat zítra, pozítří nebo příští týden, takže by pro ně mohlo být docela problémem majiteli sdělit, který den, v kterou hodinu se jim vlastně bude hodit, aby tento přišel na kontrolu bytu. Nemluvě o tom, že se ten „hodící se“ čas může ze dne na den změnit. Protože, pokud se - dejme tomu - dohodnu, že majitel přijde příští středu v sedm večer, musím v tu středu zcela nekompromisně odříct všechna posezení v kavárně/hospodě po přednášce, na které mě spolužáci přemlouvají, i neplánovanou návštěvu kamarádů u sebe doma. Ba dokonce se nemůžu ani příliš dlouho „zakecávat s kámoškou“.
Lze předpokládat, že pokud by někdo majiteli bytu půl hodiny před jeho plánovanou návštěvou napsal smsku, že se omlouvá, ale na tu šestou to „fakt nestíhá“, případně (v tom horším případě) ho nechal půl hodiny čekat před zamčeným bytem, určitě by ho tím nepotěšil. A pokud by něco podobného provedl opakovaně, nejspíš by si mohl velmi rychle hledat nové bydlení. Zato naopak pokud majiteli předem oznámí, že příští víkend je u rodičů, u kamaráda, na brigádě nebo třeba na Marsu, takže ať si to tam teda přijde zkontrolovat, je to pohodlné pro oba. Ani jeden se nemusí vázat na určitou konkrétní hodinu.
Stejně tak pokud byt pronajímáte nějakému tomu „digitálnímu nomádovi“, učiteli jazyků či manažerovi „na inspekční cestě“, může se stát, že mu bude daleko příjemnější to, abyste stav své nemovitosti chodili kontrolovat tehdy, když doma není, než když doma je. Mně osobně tedy vždy mnohem víc vyhovovalo, aby pronajímatel chodil na kontrolu do bytu tehdy, když tam nejsem - pokud tedy v takovém bytě byla možnost si někam uložit a uzamknout své cennosti a další věci, jejichž ztráta či poškození by mi opravdu velmi vadily.
A co se týče „nepříjemného pocitu z vniknutí do soukromí“ - no, asi každý, kdo bydlel někdy v hotelu, se musel smířit s tím, že mu tam přijde pokojská uklidit. Dokonce i když pověsí na dveře cedulku, že úklid nechce, a poté odejde pryč, nikdy si nemůže být jistý, že do toho pokoje opravdu nikdo „nevleze“. Každý slušný hotel proto taky má buď přímo v pokojích nebo aspoň na recepci trezor, kam si hosté mohou uložit své šperky, peníze, doklady a další cennosti, jejichž možného odcizení se bojí. A to, že se nějaká zvědavá pokojská může „prohrabávat“ v mé kosmetice vystavené v koupelně nebo v šatech pověšených ve skříni, s tím se holt musím smířit - pokud tedy chci v hotelu bydlet. Stejně tak pokud pracuji v kanceláři, velmi pravděpodobně tam nějaká uklízečka pravidelně chodí poklízet - takže pokud chce, může se podívat do všech poliček, skříněk a šuplat, která nemám pozamykaná, s čímž taky musím počítat, že se to prostě stát může.
I v případě ubytování studenta či kohokoliv jiného lze vymyslet rozumné a oboustranně přijatelné způsoby, jak majitel může kontrolovat byt v době jeho nepřítomnosti, aniž by se nájemník musel bát, že mu ukrade nějaké jeho cennosti, případně že se mu bude prohrabovat v jeho osobních věcech, na které je háklivý. Většina skříní, skříněk i psacích stolů je opatřená zámkem. A pokud je někdo tak „cimprlich“, že je na nervové zhroucení z představy, že majitel bytu v době jeho nepřítomnosti může zjistit, jakou používá značku mýdla, zubní pasty, rtěnky a deodorantu, případně jaké časopisy a knihy čte, tak takový člověk holt nemůže bydlet skoro nikde s výjimkou vlastního bytu/domu a nesmí nejspíš ani jezdit nikam na dovolenou (leda snad pod stan). Mimochodem, pokud si např. student myslí, že bude-li bydlet na kolejích, tak mu vrátná, uklízečka, údržbář či jiná osoba v době jeho nepřítomnosti do pokoje přijít nemůže, je neuvěřitelně naivní.
Navíc být tak moc háklivý na svoje „soukromí“ právě v době sociálních sítí, na které každý druhý (a z těch mladých naprostá většina) postuje fotky málem každého kafe, které si někde dal, a kdejaké blbiny, co si zrovna koupil, mi trochu (trochu moc) nedává smysl. Co se jako stane, pokud pan domácí zjistí, že dejme tomu používám šampon značky L'Oréal Paris, mýdla a deodoranty značky Dove, rtěnky a pudry značky Dermacola laky na nehty značky Rimmel London? Přestane se otáčet Země? Začnou žáby pršet z nebe? Stejně tak pokud uvidí, že čtu Reynoldse, Kulhánka nebo Kadlečkovou - to mi jako v mém dalším životě uškodí čím?
Prosím vás, lidi, uvědomte si, že - pokud nejste nějaká celebrita - vaše soukromí (a vlastně i vaše osoba jako taková) nikoho cizího vůbec nezajímá. To mimochodem platí i pro případy, kdy se vám na veřejnosti stane nějaký „trapas“ typu, že si v restauraci vylijete víno do klína či podobná nepříjemnost. Jestli si myslíte, že celá ta hospoda se zrovna nedívá na nic jiného než právě na vás, jste na zatraceném omylu. Pokud nezačnete hlasitě hystericky ječet, s největší pravděpodobností si toho, že se vám něco „trapného“ stalo, nevšimnou ani lidé sedící u vedlejšího stolu, protože je nezajímáte a mají dost svých vlastních starostí (nebo taky „starostí“).
Pokud pan/paní domácí uvidí, co za časopisy čtete nebo jakou kosmetiku používáte, s největší pravděpodobností tuto „vědomost“ jako zcela zbytečnou během hodiny zapomene. Jestli vám na poličce stojí no name produkty z Tesca, nebo kosmetika od Diora, to každého normálního domácího zajímá stokrát méně než to, jestli jsou ta polička i zrcadlo nad ní čisté a jestli na linu pod nimi neroste metrová plíseň, které říkáte Amáta (kulturní lidé narážku pochopí).
A jak už jsem psala, je nesmírný rozdíl - a to pro majitele i nájemníky - v pronájmu bytu, který je plně vybavený, a v pronájmu bytu, kde kromě sporáku, kuchyňské linky a maximálně tak pračky či ledničky není vůbec nic. V tom prvním případě se dá předpokládat, že - zejména pokud se jedná o pronájem plánovaný jenom na pár let - majitel plánuje tento byt časem používat sám nebo předat svým dětem/vnukům. Na nábytek a další vybavení, které se v bytě nachází, může být tím pádem poněkud háklivý. Pokud si tedy pronajmu podobný byt, musím si být vědom toho, že si pronajímám vlastně jenom o něco „lepší“ a „soukromější“ hotelový pokoj, nic víc.
Kdo chce opravdový domov, tedy byt, kde není pouze dočasně „na skok“ jeden dva roky, ale má v úmyslu tam setrvávat deset a více let, ten si zásadně bude vybírat byt nezařízený nebo maximálně částečně zařízený - kdy tím částečným zařízením bude linka, vestavěné skříně v předsíni a ložnici, možná nějaký spotřebič a maximálně tak poličky v koupelně. Každý majitel, který není úplný blázen, u podobného bytu taky nebude mít požadavky typu „ne děti“, „ne zvířata“, „ne pokojové kytky“ atd., protože to bere tak, že je to právě nájemník, kdo si do toho bytu přiveze vlastní nábytek, koberce a další vybavení. Takže pokud mu je jeho dětičky či jiné domácí zvířectvo zničí, je to pouze jeho soukromý problém, nikoliv škoda spáchaná na majetku jeho jako majitele.
Ovšem jestli majitel pronajímá byt, ve kterém nechal jako součást vybavení starožitný klavír, intarziovaný příborník po prababičce nebo křišťálové lustry, osobně jej považuji za cvoka.
