Článek
Rozumím tedy velmi dobře jak steskům majitelů bytů na nájemníky, kteří jim ničí jejich majetek, tak také stížnostem nájemníků na majitele, kteří se k nim chovají jako k naprosto nesvéprávným dětem, nebo dokonce k otrokům - a pochopitelně také vím, jaká pravidla mi vyhovují, pokud jedu někam na dovolenou, a jaké požadavky ze strany majitelů jsou pro mě naopak nepřípustné. Asi se shodneme na tom, že majitelé i nájemníci by se měli chovat jako rozumní a civilizovaní lidé a že žádný extrém není správný.
Majitel bytu samozřejmě chce, aby mu nájemník byt a jeho vybavení neničil. To je požadavek logický a snadno pochopitelný. Zásadními otázkami, od kterých se odvíjí vše ostatní, ovšem pak je, co všechno vlastně za byt a jeho vybavení majitel považuje - a také co má nadále v úmyslu s tímto bytem a jeho vybavením dělat. Je velmi zásadní, zda majitel zamýšlí mít celoživotně pronajímání bytu/bytů jako svůj hlavní příjem nebo alespoň jako přivýdělek, a nebo naopak jestli s tímto bytem počítá časem jako s bydlením buď pro sebe samotného, nebo výhledově pro své děti či vnoučata. Ve druhém případě pak je třeba si jako první uvědomit, jak dlouhý má být vlastně ten „dočasný stav“, kdy jej chce „prozatím pronajímat“.
Pokud je na tom podobně jako kdysi já, tedy jedná se řádově o několik měsíců, maximálně o několik málo let, byt zřejmě má už plně zařízený. V tomto případě chápu, že může mít na své nájemníky poměrně dost požadavků - tedy třeba to, aby neměli zvířata, aby neměli děti, aby nekouřili atd.
Když takový člověk nežije desítky nebo dokonce stovky kilometrů od pronajímaného bytu (což tedy můj případ byl pravý opak) a současně se jeho nemovitost nachází v aspoň trochu turisticky atraktivní lokalitě, asi nejlepším řešením je byt nabízet turistům přes Airbnb. Na této platformě se dají nastavit různé podmínky, a to i včetně toho, že odmítá pronajímat svou nemovitost na pobyty kratší než např. jeden týden plus ještě nabízet speciální slevy pro každého, kdo si byt pronajme na 14 dní a déle. Pak s takovým krátkodobým pronajímáním není zas až tak moc práce a starostí. Pochopitelně pokud se někdo chce „běhání“ kolem pronajímání své nemovitosti věnovat více, jeho zisky budou daleko vyšší.
Jestliže nechcete svůj byt pronajímat krátkodobě přes Airbnb, současně ale od něj nežijete příliš daleko a tento byt se navíc nachází ve městě, kde existuje aspoň jedna střední, ideálně i vysoká škola, asi nejlepším řešením je pronajímat byt studentům. Většina studentů totiž aspoň jednou dvakrát do měsíce na víkend odjíždí k rodičům, takže máte možnost si stav vašeho bytu v době jejich nepřítomnosti zkontrolovat. A pokud si ještě před uzavřením smlouvy necháte předložit potvrzení o studiu (tedy víte, kde dotyčný či dotyčná studuje) a současně jako podmínku pro to, abyste s případným zájemcem byli ochotní se o pronájmu vůbec bavit, požadujete také kontakty na jeho rodiče, získáte tím docela dobrou prevenci proti tomu, aby vám z bytu udělal(i) kůlničku na dříví. Málokdo asi chce, aby na něj majitel bytu, ve kterém bydlí, žaloval rodičům, nebo dokonce řediteli školy či studijnímu oddělení fakulty.
Nemáte-li dostatečnou důvěru ve studenty, případně nemáte možnost svůj byt příliš často kontrolovat, vybírejte nájemníka mezi lidmi (lhostejno zda našimi občany nebo cizinci), kteří mají v místě, kde se byt nachází, práci na dobu určitou. Ideální jsou např. ti, kteří mají dočasnou smlouvu jako učitelé cizího jazyka, a zvláště tzv. „digitální nomádi“, tedy IT experti, kteří mají kontrakt pouze na jeden konkrétní projekt v určité firmě - a po jeho dokončení zase míří někam jinam. Zejména ti druzí jsou často introverti až asociální podivíni, zalezlí u svého počítače, takže bujaré veřírky a podobné problémy z jejich strany moc nehrozí. Navíc pokud víte, pro jakou firmu dotyční pracují, v případě problémů s nimi si máte kde stěžovat. Pokud máte nemovitost opravdu velmi hezkou a ve velkém městě, můžete ji pronajmout také zaměstnancům ambasády/konzulátu nebo příslušníkům středního a vyššího managementu, kteří dočasně přijeli „zkontrolovat“ či „reorganizovat“ pobočku své firmy, ale nezdrží se déle než jeden dva roky. A opět, učitel, IT expert, zaměstnanec ambasády ani manager opravdu nestojí o to, aby si na něj někdo stěžoval, že se v pronajatém bytě chová nevhodně nebo dokonce že někomu zničil jeho majetek.
Na straně druhé ať už pronajímáte byt krátkodobě přes Airbnb, nebo studentům, managerům, učitelům či digitálním nomádům, je asi zcela nesmyslné po nájemnících požadovat, aby si do bytu nevodili návštěvy. Pochopitelně, dodržování nočního klidu a neobtěžování ostatních nájemníků v domě je naprosto samozřejmým požadavkem, o kterém se nediskutuje - a navíc je plně v souladu se zákonem - ovšem snažit se z titulu toho, že jste majitelem bytu, kontrolovat sexuální život svých nájemníků, to je zatraceně chucpe. Jestliže jste sám/sama asexuální, je to samozřejmě vaše osobní věc, ale snažte se laskavě pochopit, že pro 90 % populace je sex naprosto normální součástí života a minimálně 50 % lidí si bez pravidelného pohlavního styku svůj život vůbec neumí představit - přičemž ale ne každý se svým sexuálním partnerem chce žít ve společné domácnosti. A pokud jste ultrakonzervativní náboženský fanatik, pro kterého je každý sex mezi nesezdanými smrtelnými hříchem, a toužíte své případné nájemníky „uchránit před plameny pekelnými“, pak jste zkrátka debil, pro kterého dobrou radu nemám. Asi vám nezbude nic jiného, než pronajímat svůj byt stoletým starým pannám, v jejichž hledání přeji hodně štěstí.
Je-li ovšem vaše situace taková, že byt buď vůbec nikdy nemáte v úmyslu využívat k bydlení svého či svých blízkých, nebo jeho předání dětem či vnoučatům plánujete za 10 a více let, pak je naprostý nesmysl, abyste jej pronajímali jako zařízený. Kromě kuchyňské linky, základních spotřebičů (pračka, lednička) a možná nějakých vestavěných skříní v předsíni a/nebo ložnici je zcela zbytečné pořizovat cokoliv dalšího. Stejně tak je hloupost do takového bytu pořizovat novou a drahou podlahu. A když v bytě nic takového drahého mít nebudete, může vám pak být úplně jedno, jestli nájemníci mají děti, zvířata, rostliny - a nejspíš i jestli kouří či jsou nekuřáci.
V případě, že plánujete svůj byt pronajímat následujících 10 a více let, asi vám také bude docela záležet na tom, aby váš nájemník či nájemníci si byt chtěli pronajmout na delší dobu nebo dokonce (pokud byt neplánujete časem předat nikomu z blízkých) „na trvalo“. Pak je asi vhodné hledat si potenciální nájemníky prostřednictvím realitních kanceláří či nějakých jiných leč obdobných zprostředkovatelů.
Ano, můžete se také ocitnout v situaci, kdy byt nečekaně zdědíte, ale současně se do něj vy sami nechcete nebo nemůžete nastěhovat, ba ani není komu z dětí či vnoučat jej k bydlení poskytnout. Takovýto byt bude zřejmě plně zařízený - a pokud jste jej zdědili po rodičích, prarodičích nebo po nějaké jiné vám velmi blízké osobě, dost možná přinejmenším k části jeho vybavení budete mít nějaký osobní až nostalgický vztah. V tomto případě doporučuji všechno to, co lze, přemístit do bytu či domu, ve kterém nyní žijete. A pro věci, co se vám do vašeho současného bydliště nevejdou, ale přesto k nim máte nostalgický vztah a nechcete je vyhodit nebo nechat zničit, si pronajměte sklad, ve kterém je umístíte do doby, než s nimi naložíte jinak. No a ten zbytek, na kterém vám nezáleží, prostě prodejte, darujte, vyhoďte - nebo v bytě nechejte jako jeho částečné zařízení. S takto úplně či částečně vyklizeným bytem poté naložte úplně stejně, jako je popsáno v předchozích odstavcích. Tedy krátkodobě, dlouhodobě či trvale jej pronajímejte.
Ať už budete mít v bytě sebeslušnějšího a sebepořádnějšího nájemníka, musíte vždy počítat s tím, že jenom samotným užíváním se věci zkrátka opotřebovávají. Nemůžete tedy očekávat, že po 10 nebo 15 letech budou dveře, okna a podlahy vypadat „jako nové“. Pokud nemáte v úmyslu byt jednou sami používat, může vám to být úplně jedno - ať se o případné zvelebování bytu stará jeho nájemník, ať již stávající, nebo nějaký budoucí. Ovšem jestli plánujete, že se do bytu jednou sami nastěhujete, počítejte s tím, že si jej předtím budete muset zrekonstruovat. A máte-li v úmyslu byt jednou přenechat svým dětem či vnukům, dopředu je upozorněte, že tato rekonstrukce jednou bude na nich.
Pokud byt máte v úmyslu pronajímat dlouhodobě, či dokonce trvale, rozhodně nebraňte svým nájemníkům v tom, aby jej sami na své vlastní náklady vylepšovali. Vždyť tím přece jenom zhodnocují váš majetek. Takže pokud si chtějí do pokoje pořídit nové parkety, do ložnice do zdi zabudované skříně, do kuchyně novou plovoucí podlahu, do koupelny velkou rohovou vanu a/nebo do předsíně novou dlažbu, byli byste blázni, pokud byste jim to zakazovali. V případě, že plánujete jednou se do tohoto bytu nastěhovat, mějte ve smlouvě ustanovení, podle kterého se nájemník na podobných úpravách bytu musí s vámi předem dohodnout. A pokud pak za vámi přijde s tím, že chce podobné vylepšení provést, můžete mu tak „kecat“ do barvy nebo dekoru. Předpokládám ovšem, že kompromis, se kterým budou nakonec spokojené obě strany, se v takovém případě vždycky dá najít - on málokdo má tak extravagantní vkus, že je pro naprostý zbytek lidí nepřijatelný.
Autorka v tomto článku vycházela z vlastních zkušeností pronajímatelky i nájemnice.
