Milý nájemníku, to je můj byt a já si budu určovat pravidla

Celý život tvrdě pracuji, abych nás zajistil. Aby děti měly vše, co potřebují, my s manželkou také a abychom nestrádali ani v důchodu, kdy se životní úroveň logicky trochu propadá. Zároveň nechceme být dětem na obtíž a naopak jim chceme do jejich života něco věnovat. Nerozmazlujeme je, chceme, aby znali hodnotu věcí a byly pracovité, a když se to povede, chceme jim přilepšit.

Žijeme v malém domku, který jsme si pořídili na hypotéku. Až ji jednoho dne splatíme, domek bude náš a my tam prožijeme podzim života. A když ne, tak jej můžeme na sklonku života prodat a přestěhovat se do města, kde je lepší sociální zázemí. Člověk přeci jen dopředu nikdy neví, jak na tom bude ve stáří zdravotně. V každém případě ale budeme mít minimálně tyto dvě možnosti.

Současně se nám podařilo vydělat a našetřit na koupi malého bytu v blízkém městě. Částečně jsme jej také museli dofinancovat úvěrem, ale větší část pořizovací ceny jsme dokázali se ženou dát dohromady sami. Úvěr za pár let doplatíme a budeme mít kromě domku i byt. Byt pronajímáme a máme v plánu jej pronajímat tak dlouho, dokud některé z našich dětí nebude chtít vylétnout z hnízda a byt využije ke svému osamostatnění, než se zcela postaví na vlastní nohy. Takhle by byl postupně k dispozici všem našim dětem a nakonec bychom jim ho odkázali. Nebo se tam třeba pak přestěhujeme my a odkážeme jim domek. To ukáže budoucnost.

Byt jsme nechali zrekonstruovat, aby odpovídal potřebám dnešního člověka. Nové rozvody elektřiny, vody, malá změna propozice, vymalovat a vybavit moderním nábytkem a spotřebiči v takovém stylu, který by neměl nikoho urazit, ať už to bude milovník starších stylů, nebo fanda moderny.

Do rekonstrukce jsme dali nemalé peníze, ale nelitovali jsme toho, z původního „retro“ bytečku po staré paní vzniknul pěkný, vzdušný a světlý byt, který splňuje vše potřebné. Měli jsme z toho radost a docela jsme se i těšili, jak se budou tvářit případní zájemci.

Nájem jsme na místní poměry stanovili celkem nízký. Šlo nám hlavně o to, abychom z něj poplatili splátku úvěru a zbylo něco do foroty, z čeho bychom později mohli hradit různé opravy a vylepšení, protože všechno postupně zastarává a časem je potřeba částečně inovovat.

Možná i proto se přihlásilo opravdu nebývalé množství zájemců, a to ze všech sociálních sfér. Dali jsme si práci a s každým zájemcem strávili opravdu dost času, abychom si navzájem sdělili, jaká máme očekávání. Nechtěli jsme se šťourat v jejich osobních záležitostech, ale logicky jsme nechtěli jako nájemníka někoho, u koho by hrozilo, že nebude solidní. Nejenom po platební stránce, ale zejména i ve smyslu toho, jak se bude k bytu chovat.

Po prvním týdnu prohlídek jsme byli poměrně v šoku. Nehrajeme si na žádnou honoraci, ale máme rádi slušné vychování. To, co však předvedli někteří zájemci už ve dveřích, předznamenalo obvykle i výsledek prohlídky - někoho takového rozhodně nechceme. Se svým nájemníkem chceme mít dobré vztahy, nebo aspoň neutrální a korektní. Pokud se ale někdo doslova nacpe do dveří, pomalu ani nepozdraví a hned začne komentovat stav bytu, to za slušnost rozhodně nepovažuji. Nehledě na to, že v některých případech to vypadalo, že hledají chyby úmyslně s tím cílem, aby se mohli pokusit uhádat ještě slevu na nájmu.

Jiní se cítili dotčeně, když jsme si odmítli hned plácnout, protože na nás čekali ještě další zájemci a chtěli jsme si to pak v klidu rozmyslet. Chápu, že někdo shání byt co nejrychleji, ale my tu přeci nejsme od toho, abychom mu nutně vyšli vstříc. Je to náš byt a chceme si vybrat, koho do něj pustíme. Kromě toho, nepřijde mi, že by týdenní lhůta na rozmyšlenou byla kdovíjak dlouhá.

Současně s prohlídkami jsme nechali u advokáta vypracovat nájemní smlouvu. Velké bylo naše překvapení, když nás upozornil, že některé naše požadavky nesmí být ve smlouvě uvedeny, neboť by nebyly platné. V první řadě jsme nechtěli, aby se v bytě kouřilo. Měli jsme dost zkušeností s tím, jak to pak v takových bytech vypadá a jak je to tam cítit. Stěny očouzené, všechno načichlé. Na chodbě domu byl v každém patře malý balkonek, tak pokud někdo nutně bude potřebovat, může si zajít na balkonek. Ale v bytě rozhodně nechceme. Paradoxem ovšem je, že balkonky ve společných prostorách už nejsou soukromé, a tak tam zákaz kouření může platit.

Podmínka o nekouření však do smlouvy nesmí. Sice můžeme do inzerátu uvést, že hledáme nekuřáky a při výběru takové lidi preferovat, ale nesmíme to mít ve smlouvě, protože každý člověk má právo kouřit a my bychom tak omezovali jeho svobodu. Že ten člověk svým chováním ovlivní náš majetek, to už nikoho nezajímá. Ano, mohli bychom požadovat úhradu za věci poničené kouřem, ale jak se chcete dohadovat, co je kouřem poškozené a do jaké míry? To je dost subjektivní vnímání a to, co by pro nás bylo už nepřijatelné, by pro kuřáka bylo něco, co je pořád ještě v pořádku.

Když však do inzerátu napíšeme, že chceme nekuřáky a přihlásí se kuřák, který svoji zálibu v tabáku zapře, aby měl větší šanci a pak začne kouřit až ve chvíli, kdy už bude mít platnou nájemní smlouvu, neuděláme s tím vůbec nic.

Druhou podmínkou, kterou jsme měli, byla zvířata. Nechtěli jsme striktně zakázat jejich přítomnost, sami máme zvířata rádi, ale také víme, co některá zvířata dokážou, zvláště pokud nejsou vychovaná.

To nás advokát hned usadil, že zákaz zvířat, ani jakákoliv s tím související podmínka, do nájemní smlouvy také nepatří. Náš záměr byl, aby případný nájemník měl zvíře jen po domluvě s námi - pokud by měl psa, chtěli bychom vidět, jak se v bytě chová. Pokud by měl králíka nebo hlodavce, chtěli bychom se domluvit na jasných pravidlech, která zamezí tomu, aby zvíře překousalo kabely či ohlodalo nábytek. Kočku bychom chtěli kastrovanou, minimálně pokud by šlo o kocoura, protože zápach kočičího značkování je také těžké později odstranit.

Může to zní, že jsme nároční, ale nemyslím si. Byli jsme ochotní k mnoha kompromisům a domluvám, nic jsme nechtěli mít striktně dané. Ale chtěli jsme, aby fungovala oboustranná dohoda, při které bychom byli všichni spokojení.

I když jsme tyto podmínky nemohli zakomponovat do smlouvy, na rovinu jsme je komunikovali během prohlídek. Hodně lidí tím bylo pohoršeno, někteří nám dokonce vyhrožovali, že na nás pošlou nějakou kontrolu. Dost nás to znechutilo, ale na druhou stranu jsme měli poměrně rychle jisto, s kým smlouvu rozhodně neuzavřeme.

Nakonec jsme byt pronajali mamince se dvěma dětmi. Příjemná mladá žena, která byla ráda, že konečně něco našla a nebude se s dětmi muset zase stěhovat někam jinam. Nájem jsme nakonec ještě o trochu slevili, aniž by o to sama žádala, z čehož měla ohromnou radost. Dětem pořídila i králíčka. Ochranu vybavení jsme zajistili společnými silami. Jsme rádi, že nakonec to dopadlo zřejmě dobře, ale určitá pachuť na jazyku zůstala. Jak je možné, že když něco pořídím za své vydělané a zdaněné peníze, zrekonstruuji a vybavím to opět za zdaněné peníze, chci to nabídnout někomu k užitku, ale chci mít jistotu, že na tom nebudu tratit znehodnocením majetku, tak najednou mi stát diktuje, jak to mohu udělat a co nesmím požadovat? Vždyť jde o můj majetek.

Pokud nájemnice jednoho dne skončí a my budeme mít byt zase volný, budeme hodně přemýšlet nad tím, jestli ho vůbec pronajímat, nebo ho radši nenechat prázdný, než ho využijí naše děti.

---------------------

Co musí nájemní smlouva splňovat?

Co ve smlouvě být nesmí?

Do června 2020 nesměly být ve smlouvě ani smluvní pokuty, od 1. července 2020 však ve smlouvě být mohou (původní informace o zákazu pokut upravena, děkuji pozornému čtenáři za upozornění).

Zdroj informací o nájemní smlouvě:

https://www.dtest.cz/clanek-5849/smlouva-o-najmu-bytu