Hlavní obsah
Lidé a společnost

Otíkem navždy. Herce Jánose Bána si zamilovalo celé Československo. Malá role se stala legendární

Foto: Bán János (készítő: Dömölky Dániel), CC BY-SA 3.0, Wikimedia Commons

Hrál prostého vesnického chlapíka, ale jeho výkon obletěl svět. Nepotřeboval slova ani hvězdné manýry. Stačil mu pohled, úsměv a ticho. János Bán, herec, který z obyčejnosti udělal umění.

Článek

Když se v roce 1985 na plátně objevila drobná postava s klapkami na uších, trochu nešikovná, ale s dobrosrdečným pohledem, málokdo tušil, že tenhle muž si získá srdce celého Československa. János Bán, tehdy třicetiletý maďarský herec, se stal přes noc symbolem lidskosti a laskavosti. Jeho Otík Rákosník z filmu Vesničko má středisková byl obyčejný člověk – a právě v tom spočívala jeho síla.

Foto: Bán János (készítő: Dömölky Dániel), CC BY-SA 3.0, Wikimedia Commons

János Bán

Kluk z Győru

János Bán se narodil 4. října 1955 v maďarském městě Győr, nedaleko slovenských hranic. Vyrůstal v době, kdy Maďarsko procházelo těžkými časy – po potlačení revoluce v roce 1956 nastal útlum, země se uzavřela do sebe a umění bylo pečlivě kontrolováno. Ale i přesto se Bán brzy rozhodl, že chce být hercem.

Po maturitě studoval na Divadelní a filmové akademii v Budapešti, kde se vyznačoval klidem a soustředěností. Nebyl typ, který by si získával pozornost hlasitostí – spíš naopak. Jeho síla spočívala ve výrazu, tichu a drobných gestech, která působila opravdověji než velká herecká gesta.

Cesta k filmu

Po studiích nastoupil do Csokonaiho divadla v Debrecínu, kde získával první zkušenosti. Kritici si ho všimli pro jeho přesnost, přirozenost a schopnost vyjádřit silné emoce beze slov. V 80. letech se začal objevovat i ve filmech, ale spíš v menších rolích.

Všechno se změnilo, když ho režisér Jiří Menzel obsadil do jedné z hlavních rolí ve filmu Vesničko má středisková. Menzel potřeboval herce, který by dokázal hrát člověka s duševním handicapem, ale bez karikatury a bez laciného sentimentu. Chtěl někoho, komu by divák věřil. A právě v Bánovi to našel.

Otík, který se stal symbolem

Vesničko má středisková měla premiéru v roce 1985 a okamžitě se stala fenoménem. Zpočátku to měl být „malý“ film o venkově, ale brzy se proměnil ve výpověď o lidskosti, která překročila hranice žánru i zemí.

Postava Otíka Rákosníka byla pro Bána zásadní. Měl v sobě prostotu, ale i hluboký cit. Bán dokázal z obyčejného venkovského mladíka udělat bytost, ve které se každý divák viděl. V jeho pohledu bylo něco čistého a pravdivého – kombinace smutku, nevinnosti a nepochopení.

Zajímavé je, že Bán tehdy česky vůbec neuměl. Naučil se své repliky foneticky, věděl přesně, jak znějí, ale nerozuměl jejich významu. Přesto působil naprosto přirozeně. Jiří Menzel později říkal, že to byla právě ta neznalost, která dodala Otíkovi zvláštní autenticitu – jakousi uzavřenost do vlastního světa.

„Vesničko“ a světový úspěch

Film se stal největším českým filmovým úspěchem 80. let. Získal nominaci na Oscara za nejlepší cizojazyčný film a dodnes patří mezi nejvíc citované české komedie všech dob. Scény mezi Otíkem a jeho kolegou Pávkem (v podání Mariána Labudy) se staly legendárními – a i díky jejich chemii film působí živě i po desítkách let.

V Maďarsku byl Bán známý už dřív, ale právě díky Vesničce se stal oblíbeným i v Československu, Polsku a NDR. Diváci ho milovali pro jeho přirozenost. Na rozdíl od většiny herců té doby nepůsobil jako „filmová hvězda“ – spíš jako někdo, koho byste mohli potkat na ulici.

Herec, který se nikdy nepřetvařoval

Po úspěchu Vesničky měl Bán nabídky i z jiných zemí, ale nikdy se nestal komerční hvězdou. Nechtěl hrát cokoli – raději zůstal věrný divadlu a projektům, které dávaly smysl. Zůstal v Maďarsku, kde působil hlavně v Národním divadle v Budapešti a v Katona József Színház.

Hrál Shakespeara, Molièra i současné maďarské autory. Kritici oceňovali, že dokáže stejnou silou zahrát komediální postavu i tragickou figuru. Bán nebyl typ charismatického idolu, ale spíš herec, který mizí v roli – a tím ji dělá silnější.

Pokračující spolupráce, přesto navždy Otíkem

Po letech se János Bán několikrát vrátil i do českých projektů. Hrál například ve filmu Víkend za milión nebo hostoval v divadle či na festivalech. Žádná jeho role se však do srdcí Čechoslováků nezapsala tak jako Otík. Kromě domácí tvorby se objevil i v některých zahraničních produkcích a zahrál si např. s Arnoldem Schwarzeneggerem ve filmu Rudé horko.

Jeho jméno ale zůstalo pro české diváky spojené s obrazem laskavého, bezelstného člověka, který neví, že se stal symbolem dobra. A právě proto se na něj nezapomnělo – jeho Otík byl něco víc než filmová postava. Byl to člověk, jaké všichni známe: trochu pomalejší, trochu jiný, ale srdcem čistý.

Foto: Kispados, CC BY-SA 3.0, Wikimedia Commons

János Bán se hodně věnoval divadlu.

Život mimo kamery

Bán nikdy netoužil po slávě. Žije klidně, stranou médií, dodnes působí v divadle a příležitostně ve filmu. Je ženatý, má děti, a podle kolegů patří mezi lidi, kteří se nikdy nezměnili – sláva ho nepoznamenala.

V rozhovorech působí skromně a klidně. Často mluví o tom, že herectví není o tom být vidět, ale o tom rozumět lidem. A právě to je jeho dar – vidí do lidí, a proto dokáže zahrát každého, aniž by ho soudil.

V srdcích diváků

V Československu se stal Bán doslova kultovní postavou. Není mnoho zahraničních herců, které by si diváci z jiné země tak zamilovali. Když se v televizi objeví Vesničko má středisková, stále zůstává v žebříčcích nejsledovanějších pořadů. A Bánův Otík pořád dojímá stejně jako před čtyřiceti lety.

Je to zvláštní – v době digitálních efektů a přehrávaného herectví působí jeho výkon možná ještě silněji než tehdy. Protože připomíná něco, co se z filmů často vytrácí: pravdivost.

Odkaz tichého hrdiny

János Bán nikdy neměl potřebu být slavný. A právě tím se stal legendou. Jeho síla spočívá v nenápadnosti – v tom, že dokázal být obyčejný, a tím výjimečný.

Vesničko má středisková by bez něj nebyla tím, čím je. Ne kvůli velkým emocím, ale kvůli drobným pohledům, nesmělým úsměvům a tichu, které říká víc než tisíc slov.

Pro mnoho lidí v Československu i Maďarsku zůstal Bán symbolem dobra. A i když dnes o něm slyšíme méně, jeho jméno přežilo všechny módní vlny. Protože Otík není jen filmová postava. Je to připomínka, že i v tom nejmenším člověku může být největší lidskost.

Závěrem

János Bán nikdy nepotřeboval být hvězdou. Stačilo, že byl sám sebou. Je to zvláštní druh herectví – beze slov, bez efektů, ale s obrovským srdcem. A takových lidí dnes moc není.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://www.kvety.cz/lide/janos-ban-herec-madarsko-otik-vesnicko-ma-strediskova-divadlo-rodina-balaton/

https://www.super.cz/clanek/televize-zivot-se-s-nim-nemazli-momentalne-zaostaly-otik-zil-nekolik-mesicu-na-ulici-a-nemel-ani-na-svuj-povestny-rohlik-1503606

https://www.lidovky.cz/kultura/poznat-jiriho-menzela-jedna-z-nejvetsich-vyher-meho-zivota-rika-otik-janos-ban.A200908_102114_ln_kultura_jto

https://magazin.aktualne.cz/kultura/film/janos-ban-vzpomina-na-film-vesnicko-ma-strediskova/r~7ccdf684a02511f0bf960cc47ab5f122/

https://zlinsky.denik.cz/volny-cas/janos-ban-a-nejdulezitejsi-film-jeho-kariery.html

https://www.kinobox.cz/osobnosti/28383-janos-ban

https://zivotopis.osobnosti.cz/janos-ban.php

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz