Článek
A nejen to. V mnoha evropských zemích - a především v těch, kde mají státních svátků více než u nás - je zákonem stanoveno, že pokud státní svátek připadne na sobotu nebo neděli, dnem pracovního volna je v tomto roce buď nejbližší pracovní den, který tomuto svátku předchází, nebo nejbližší pracovní den, které po něm následuje. V případě, že jsou státní svátky více dnů po sobě, může být náhradou jak nejbližší přecházející tak i nejbližší následující pracovní den.
Toto se např. týká Vánoc - ve všech evropských zemích jsou státními svátky minimálně 25. a 26. prosinec, ale v mnoha zemích - stejně jako je tomu u nás - i 24. prosinec. Tedy dejme tomu v roce, kdy 24. 12. je v pátek, 25. 12. v sobotu a 26. 12. v neděli, budou mít lidé volno buď od středy 22. 12. do neděle 26. 12., od pátku 24. 12. do úterý 28. 12., případně od čtvrtka 23. 12. do pondělí 27. 12.
To stejné platí též pro 8. a 9. května - ve většině zemí EU se totiž slaví jak 8. 5. jako konec druhé světové války, tak také 9. 5. jako den vzniku EU (někde mu říkají „Den Evropy“, někde zase trochu jinak), takže pokud 8. 5. připadne na sobotu a 9. 5. na neděli, lidé v těchto zemích mají volno buď od 6. 5. do 9. 5 nebo 7. 5. do 10. 5 nebo od 8. 5. do 11. 5.
Kupodivu v žádné z těchto zemí jak vyšší počet státních svátků, než je obvyklý u nás, tak ani nahrazování všech svátků připadajících na soboty a neděle dalšími volnými dny nepůsobí absolutně žádné ekonomické problémy, ba spíše naopak, v naprosté většině těchto zemí mají mnohem vyšší jak HDP na hlavu, tak i životní úroveň.
Nemluvě o tom „drobném detailu“, že v mnoha evropských zemích je i standardní (plná) pracovní doba už zákonem stanovená jako kratší než u nás - osciluje mezi 35-38 hodinami týdně, navíc podstatná část pracujících (někde i více než 50 %) pracuje pouze na zkrácené úvazky. A nejen to, na mnoha místech se experimentuje (a to překvapivě zejména ze strany soukromých firem) i se zavedením čtyřdenního pracovního týdne.
Nepřijde mi na tom nic až tak divného. Osmihodinová pracovní doba byla zavedena ve většině civilizovaných zemí zhruba před 100 lety, volné soboty existují v civilizované Evropě minimálně 50 let - a mám dojem, že stupeň robotizace a automatizace je dnes někde úplně jinde než v 70. letech 20. století (o 20. letech 20. století ani nemluvě).
Podle mého názoru by tedy rozhodně nikomu a ničemu nezaškodilo nejen zavést zásadu náhrady státních svátků připadajících na víkend dalšími volnými dny v nebližším vhodném termínu, ale klidně ještě jeden až dva státní svátky do kalendáře přidat. Nabízí se např. již zmíněný Den Evropy 9. 5., případně datum atentátu na Heydricha 27. 5.
To druhé datum je dnem, na které bychom jako Češi (či Čechoslováci) měli být zatraceně pyšní proto, že žádnému jinému odboji - a to ani v těch státech, kde do odporu proti nacistům bylo zapojeno daleko vyšší procento obyvatelstva než u nás, jako např. ve Francii, Řecku, Polsku nebo tehdejší Jugoslávii - se nepodařilo sejmout tak vysoké „zvíře“ v nacistické hierarchii.
A nejen to, 27. květen je téměř tak významným dnem pro naši státnost jako 28. říjen, protože jenom díky tomuto aktu našich odbojářů Velká Británie s Francií anulovaly platnost Mnichovské dohody, díky čemuž mohlo být Československo obnoveno ve svých předmnichovských hranicích. Tedy s výjimkou Podkarpatské Rusi, kterou si pro sebe zabral Stalin se „zdůvodněním“, že zdejší obyvatelstvo „se tak rozhodlo zcela dobrovolně v referendu“. Kruci, co mi to jenom připomíná? Že by Krym?
Z hlediska současné České republiky (jestli Slovensko stojí o Podkarpatskou Rus, ať si o tom jedná s Ukrajinou, naše starost to není) je ovšem zásadní to, že i naše současné hranice skoro přesně kopírují prastaré hranice Českého království včetně Markrabství moravského, tedy že nejsme pokráceni o Sudety. (Pravda, zlí jazykové tvrdí, že pokud jde o Ašsko, Mostecko nebo Chebsko, naprostá většina Němců se už minimálně 50 let velmi vroucně modlí za to, aby se tyto oblasti již nikdy nestaly součástí Německa.)
Ale žerty stranou - 27. květen jako nový státní svátek by smysl rozhodně dával.
Ale i pokud by nebyla vůle přidat do kalendáře, byť jen jeden jediný den volna navíc, absolutně mi není jasné, proč už dávno u nás není zavedena „automatická náhrada“ státních svátků, které připadají na soboty a neděle.
