Článek
Důležité je hlavně odhodlání a chuť vytrvat, protože všechny tyto sporty jsou skvělé pro tělesnou a duševní kondici, ale zároveň i velmi náročné na čas a vytrvalost. Výběr a trénink jakéhokoli takto tvrdého sportu je však pozitivní a žádné z bojových umění není vysloveně špatné. Jsou sice odlišné, ale všechny pomohou zvýšit sebevědomí a zlepšit obranné dovednosti toho, kdo je provozuje.
Já jsem začal už v šesti letech trénovat bojové umění Shorin-ryu Karate ve škole Jodo. Můj trenér se jmenoval Avihai a byl pro mne obrovským vzorem. Vypadal jako Bruce Lee, obratný, silný a rychlý jako vítr. Zkrátka obdivuhodný muž. A navíc, skutečnost, že byl i členem bojového oddílu v armádě, pomáhala vytvořit kolem něho jakousi tajemnou auru. My všichni jeho žáci jsme jej bezmezně obdivovali. Byli jsme velmi mladí a Avihai byl pro nás obrovská autorita, a tak trochu superman. Vlastně jsme si ho nedokázali představit jinde než v dójo, jak nás trénuje.
Jenže to byla opravdu jen naše naivní dětská představa. Velmi rychle jsme zjistili, že je „jen“ člověk a není nesmrtelný. Jak se dokázal rychle pohybovat na žíněnce, tak rychle i žil, a ještě rychleji jezdil na motorce. A to se mu stalo osudným. Havaroval a na místě zemřel. Nezachránilo ho ani jeho dobře vytrénované tělo, ani rychlé reakce a velká odolnost vůči úderům. Náraz hlavou do sloupu byl pro něj smrtelný, zemřel v pouhých 34 letech. Všichni Avichaiovi studenti byli převedeni do jiné školy UDI, kterou vedl obrovský a silný trenér kung-fu, u něhož jsem už zůstal a cvičil až do svých osmnácti let. Trénink tohoto bojového sportu se pro mě stal, na rozdíl od jiných aktivit, které jsem absolvoval, jako byl fotbal, plavání, tenis a basketbal, tím nejdůležitějším. Kung-fu jsem miloval víc než cokoli jiného a věnoval jsem mu každý den hodiny a hodiny. Měl jsem v sobě obrovské odhodlání stát se nejlepším bojovníkem, silnějším než kdokoli jiný, a byl jsem ochoten věnovat tomu svůj veškerý volný čas. Intenzivně jsem trénoval, učil se ovládat nože, nunčaky a později i palné zbraně. Důvodem mého odhodlání byla kombinace dvou věcí. Tou první je moje povaha, vždy totiž toužím být nejlepším v tom, co dělám, a tou druhou byl můj spolužák z kung-fu Danny Katz.
Jeho pozdější tragický osud mě naučil být opatrnější, ale také mě přiměl k tomu, abych si vytvořil dostatečný potenciál chránit nejen sebe, ale i lidi kolem. Ano, byl to Dany, kdo mě změnil, i když už nedostal šanci to poznat. Ale o tom příště.
