Článek
Ten nesmyslný a brutální útok ale vlastně odpověděl na mou již výše položenou otázku, o možnosti míru mezi Izraelci a Palestinci. A je to odpověď bohužel krutá: mír není v tuto chvíli možný. Palestinci jsou vychováváni s přílišnou nenávistí a bezbřehou náboženskou vírou v posmrtný život. Je jim od malička vštěpováno, že zemřít ve válce je nejvyšším životním cílem a že Shaheed (ten, kdo zemřel v boji ve jménu Alláha) dostane v nebi, po takzvané „mučednické“ smrti, 72 neposkvrněných panen, všechny jeho hříchy budou vymazány. A navíc, jeho oběť zachrání všechny jeho příbuzné, které tak dokonce po jejich smrti přivede hromadně rovnou do nebe. Tento fanatický způsob myšlení je mezi Palestinci velice rozšířen a umožňuje jim ve jménu Alláha vraždit a znásilňovat.
Protože jsem realista, moc dobře vím, že tohle se v blízké budoucnosti ne změní. Pochopitelně psát o radikální změně, která započala v roce 1987, je nutné a dobré. A i když doufám, že se z toho vy, čtenáři, můžete poučit, mně to nestačí. Vidět ta nepochopitelná zvěrstva, jako je upalování lidí, masakrování celých rodin, únosy nemluvňat i starých žen, znásilňování a stínání hlav, stejně jako to dělala ISIS, mi nedal jinou možnost, než se vrátit do Izraele a bránit ho. Ano, připojil jsem se k izraelské policii a bez váhání vystavil svůj život riziku. Udělal jsem to pro svou rodinu a zemi. Tohle jsem já, to je to, co Izrael vytvořil v srdcích milionů Izraelců, a já se díky tomu cítím kompletní.
Zavolali mi z armády a nabídli mi nábor do rezerv. Byl jsem pochopitelně poctěn, ale odmítl jsem. Jak jsem řekl, šel jsem k policii. Důvodů, proč půjdu k policii místo k armádě, je několik. Jsem už trochu starší, a i když trochu kondičně běhám, nejsem v takové formě, jako jsem býval. Jsem pomalejší a rychleji se unavím. Stále ale umím velmi dobře bojovat, a to jak se zbraněmi, tak bez nich, takže jsem pro policii určitě užitečný.
Izraelská policie odvedla skvělou práci při záchraně životů civilistů při útoku 7. října 2023. Její příslušníci bojovali statečně a byli na napadených místech mnohem dříve, než konečně dorazila armáda. Bylo mi ctí se k nim přidat. Dalším důvodem, proč jít k policii, a ne k armádě, je to, že služba u policie byla pro mě, jako veterána, jednodušší. Byl jsem na izraelském území a každý, kdo zaútočí na civilisty se zbraní v ruce, je a byl legitimní cíl. Tak je nutné na tuto skutečnost pohlížet. A i když byla tohle obrovská zodpovědnost, nemusel jsem stát se zbraní v ruce proti palestinským civilistům.
Izraelští vojáci, kteří bojují přímo v pásmu Gazy, se ocitávají v mnohem složitější situaci. Tvrdě bojují s teroristy, obklopeni civilisty, dětmi, ženami i starými lidmi. A já nechtěl být v situaci, kdy bych mohl, i když jakkoliv neúmyslně, ublížit nevinným dětem nebo ženám. Je to boj, který musíme podstoupit a není z něj úniku, protože teroristé z hnutí Hamás útočí z obydlených oblastí záměrně. Nestarají se o životy civilistů, naopak z jejich kruté a zbytečné smrti těží a vědí, jaký mají tito mrtví palestinští civilisté, díky médiím, vliv na světové veřejné mínění. Pokud však chce Izrael změnit situaci a za jistit ochranu svých občanů, pokud chce, aby znovu nezahynuli při tak brutálním nelidském útoku, musí Izrael bojovat v pásmu Gazy i samotném městě Gaza, tedy ve velmi hustě obydlených oblastech. Izrael vyzval všechny civilisty, kteří žili na severu pásma Gazy, aby odešli, ale Hamás to většině z nich nedovolil.
Naproti tomu členové vedení Hamásu už před vražedným útokem ze 7. října poslali své rodiny pryč a jejich nejvyšší vedení není v Gaze, ale žijí jako miliardáři v Kataru a v Turecku. Hamás rád obětuje třeba všechny Palestince, protože pro něj lidské životy nic neznamenají. A to, jak jsem řekl a napsal, se v dohledné době určitě nezlepší. Spíše naopak.
