Článek
Začnu tím, že opravdu nechci být politikem proto, abych se mohl zúčastňovat oficiálních večírků, opíjet se, kouřit tlusté doutníky a předvádět se na recepcích. Jde mi o zvýšení bezpečnosti a ochrany občanů, o vytváření prostředí, kde lidé, a mezi nimi i moje děti, mohou dál chodit na pivo a užívat si procházky po Karlově mostě nebo po šumavských horách.
Už před mnoha lety se Česká republika stala mým jediným domovem, jako nejlepší místo poklidný život a výchovu dětí. A jedním z důvodů byl i pocit bezpečí a jistoty. Nicméně už osm let po mém definitivním rozhodnutí jsem začal pociťovat nepříjemnou změnu. Postupně jsem pochopil, že je mojí povinností prosazovat kroky, směřující k zajištění bezpečnosti našeho společného domova.
Trvalo mi čtyři roky, než jsem vytvořil bezpečnostní plán, jehož cílem je reformovat a zlepšit naši bezpečnost, aniž bychom museli investovat nesmyslně velké peníze nebo zásadně měnit životní styl. Abych ho ale mohl prosadit a začít pracovat, musím se stát politikem.
Česká republika je skvělá země, ale její politický systém často nepracuje pro její občany. Často slouží spíše osobním zájmům politiků a jde na ruku vnějším silám, Evropské unii a Spojeným státům americkým. Necvičíme speciální jednotky naší policie a armády v gerilovém boji, což vyžaduje minimální finanční investice. Místo toho naše současná vláda chce za stovky miliard nakoupit pro náš stát nepotřebné a zbytečné letouny F-35 nebo ještě nepotřebnější vrtulníky Bell UH-1Y Venom. A to chci změnit.
Politická mapa Evropy a světa je v současné době velmi dynamická. A my jako bychom to neviděli. Pokud by došlo k rozpadu EU a NATO, mohlo by to způsobit velký chaos. Být osamělý znamená být zranitelný. Musíme se na podobné eventuality připravit a začít připravovat blok spojenců, nejlépe na půdorysu V4. Musíme rovněž udržovat dobré vztahy s našimi dalšími sousedy, Rakouskem a Německem. Nemusíme mít hodně partnerů, ale musíme být připraveni chránit se před kýmkoli, i kdybychom byli sami. Pokud by došlo k jakékoliv válce nebo jiné katastrofě, dnes nejsme při praveni! Protože jsem pracoval pro izraelské zpravodajské služby, měl jsem přístup k znepokojujícím informacím o vývoji v evropských zemích. Rostoucí počet imigrantů a radikalizace celých muslimských komunit i v mém novém domově ve mně vyvolávaly pocit nervozity. Začal jsem lidem říkat, že naše země, kterou jsme stále viděli jako bezpečnou, už zdaleka tak bezpečná není. A že s tím musíme něco dělat, pokud chceme, aby naše děti vyrůstaly ve stejných podmínkách, jako máme dnes. Nikdo mě však neposlouchal.
V roce 2004 jsem měl první přednášku o islámu. Byl to těžké, více než polovina lidí odešla ve chvíli, když jsem řekl, že se islám stane v Evropě vážným problémem. Odešli, protože jsem jim říkal věci, které nechtěli slyšet. A přitom jedna věta, kterou jsem tehdy vyslovil, se naplnila doslova jako proroctví, které se naplnilo přesně tak, jak jsem je vyslovil. Řekl jsem tenkrát, že jednoho dne bude muslimům stačit k tomu, aby se vzbouřili, pálili a ničili majetek ostatních jen obyčejná demonstrace, kvůli finanční situaci nebo dokonce prohra či vítězství ve fotbalovému zápasu… Okamžitě jsem byl označen za islamofoba a štváče. Přitom já ani vůči muslimům, křesťanům nebo třeba hinduistům necítím nenávist. Všichni jsme lidé. Nejsem ani rasista. Jsem jen člověk, který má mnoho zkušeností s muslimy, terorismem a hodně let studoval problémy islámského světa.
Islám může s ostatními náboženstvími vycházet jen za podmínky, že se muslimové nedají dohromady. Velké muslimské komunity v evropských zemích znamenají vždy problémy. Arabská, íránská ani africká mentalita a kultura do Evropy nepatří. Jsem přesvědčen, že nikdo nemá právo měnit naši mentalitu nebo kulturu. Stejně jako USA nemají právo snažit se vnutit svoji kulturu nebo své pojetí demokracie jiným státům. Pokud jsou Arabové nebo třeba Vietnamci spokojeni s tím, jak se věci v jejich zemi dějí, je to jejich svrchované právo. A stejně tak by mimoevropští přistěhovalci neměli ani pomyslet na to, že změní Evropu a její kulturu, mentalitu nebo pojetí svobody. Proto by měl počet přistěhovalců z jakékoliv mimoevropské skupiny zůstat nízký, aby nenarušoval náš způsob života. Je třeba důsledně regulovat imigraci do Evropy. Všechna tato základní bezpečnostní opatření vyžadují zapojení politiků a pouze dobrá vláda může zamezit katastrofě, ke které směřujeme. Chci být jedním z hlavních článků této tolik potřebné změny, počínaje vzděláváním našich dětí a konče zapojením všech občanů. Je toho hodně, co je třeba udělat, a máme na to stále méně času.
