Článek
Ale jak jsem se vlastně dostal ke své profesi? Bylo to v Americe, kde jsem začal působit v bezpečnostním oboru, kterému říkám „speciální operace“.
Jednoho dne za mnou přišel otec s tím, že ho oslovili „přátelé“ a nabídli mi přes něj možnost pracovat pro „agentury“ sídlící v Izraeli. A ty se právě zabývaly speciálními službami a speciálními operacemi po celém světě.
Byl jsem chudý, nebojácný, vycvičený a byl jsem si sám sebou velmi jistý, takže jsem okamžitě řekl ano. Na této práci bylo zvláštní to, že jsem se nikdy nesetkal s žádným ze svých zaměstnavatelů, mluvili jsme spolu vždy pouze po telefonu. Dostal jsem jasné a podrobné zadání, cenovou nabídku, a to bylo vše. Vždy jsem pak dostal zaplaceno, jak bylo dohodnuto, nikdy ani o dolar méně, a nové objednávky stále přicházely. Vypracoval jsem si dobrou pověst, obvykle jsem pracoval sám a ano, peníze to byly velmi dobré. Když jsem musel s někým spolupracovat, vždy to byli lidé, které jsem znal a vybíral já osobně a rozkazy dostávali pouze ode mne. A zásadně jsem pracoval pouze s Izraelci.
Pochopitelně, že jsem vždy pečlivě dbal na svou pověst. To se projevovalo tak, že jsem nikdy nebyl požádán, abych pracoval pro zločince nebo nelegální organizace, a vždy jsem si byl jist, že pomáhám Izraelcům v nesnázích, řeším problémy nebo zabezpečuji různé delegace. Nikdy jsem nestál na špatné straně a vždy jsem se snažil chránit svěřené osoby před potenciálním nebezpečím.
Aby byl člověk dobrým ochráncem a uspěl, potřebuje několik věcí. Být obdarován rychlostí, silou, rychlým myšlením a koordinací. Zároveň ale musí dbát i na svůj styl. To znamená hezky se oblékat, být zdvořilý, klidný a neprojevovat své emoce, pokud to není potřeba. Ale tou vůbec nejdůležitější věcí je každodenní trénink, naučit se zacházet s každou věcí, kterou lze použít jako zbraň, to znamená se všemi druhy nožů, výbušnin, tyčí a pochopitelně špičkově ovládat všechny typy krátkých i dlouhých palných zbraní. Myslím, že jsem dost fyzicky nadaný, ale zároveň jsem věděl, že je nutné na sobě stále tvrdě pracovat. Skutečnost, že jsem od šesti let trénoval bojová umění, mi pomohl, ale nestačilo to, musel jsem přidat další hodiny tréninku. Absolvoval jsem nové speciální kurzy střelby a boje včetně „speciálních izraelských kurzů“. Opravdu jsem hodně tvrdě „dřel“ a stal se ze mě velmi dobrý bojovník, rozumějte ochránce. Získal jsem dobré bojové schopnosti, a to mi mnohokrát pomohlo později i v Čechách.
Svého času jsem v Praze vlastnil restauraci a dvakrát se mě pokusili vydírat zločinci s takzvanou ochranou. Jeden byl Čech, druhý byl Ukrajinec. Oba případy jsem si vyřešil sám, tomu Čechovi jsem „domluvil“ jen lehce a nechal ho jít, ale toho Ukrajince jsem potrestal velmi tvrdě a věřím, že už nikdy nebude po nikom chtít peníze za onu zločineckou „ochranu“. Jindy jsem využil své schopnosti, když jsem dobrovolně pomáhal čistit pražské centrum od podvodníků, kteří podváděli turisty při výměně peněz. Dávali totiž turistům bulharské, nebo dokonce falešné peníze místo českých korun. Odhaloval jsem podvodné směnárníky, jež jsem vydal spravedlnosti a tím je pomohl vyhnat z centra. Měli opravdu smůlu. Vždy jsem nenáviděl zločince.
Nemohu vám, milí čtenáři, říci moc podrobností o speciálních operacích, ale mohu s klidem a čistým svědomím říci, že jsem nikdy neudělal nic špatného a že velmi dobře poznám rozdíl mezi dobrým a zlým člověkem. A nikdy bych nedělal věci, které nejsou správné, bez ohledu na to, kolik peněz by mi bylo nabídnuto. Pro určitější představu předkládám alespoň několik případů, které považuji za důležité a při tom o nich můžu mluvit.
Bylo to v době, kdy jsem žil v USA. Ve své práci jsem byl velmi úspěšný a nikdy jsem se nedostal do problémů, takže jsem byl po žádán, abych přijel do Izraele na určitou operaci, která pak trvala asi dva měsíce. Po jejím dokončení jsem se už natrvalo přestěhoval do České republiky a dál realizoval různé bezpečnostní zakázky. To mi pomohlo získat počáteční kapitál, se kterým jsem zde začal podnikat. Nejprve v oblasti cestovního ruchu, do něhož spadala i zmíněná restaurace, poté jsem postupně přešel k realitám, nákupu, renovaci a prodeji. Pořád jsem ale sem tam dostával i objednávky ke speciálním operacím. Pochopitelně jsem tyto informace s nikým nesdílel, důležité bylo odvést práci dobře a diskrétně. Postupně jsem se dostal i k zapojení do bezpečnosti oficiálních vládních delegací a úředníků. Dvakrát jsem byl zapojen do zajištění bezpečnosti premiéra Netanjahua a několikrát jsem pomáhal chránit izraelské ministry.
V té době jsem ale také některé práce odmítl. Vybral jsem pro vás, milí čtenáři, dva případy. Jeden, u kterého jsem později litoval, že jsem smlouvu nepodepsal, a další, kde mi odmítnutí pravděpodobně zachránilo život.
V roce 1995 jsem absolvoval speciální kurz bodyguardingu na izraelské bezpečnostní akademii. O Izraelcích je totiž známo, že jsou v tomto oboru na vysoké úrovni. A díky tomu jsem pak dostal nabídku být osobním bodyguardem americké herečky. Kontaktovala mě jistá agentura a nabídla mi skvělé podmínky, jako jsou velmi vysoký plat i dobré ubytování včetně kompletního servisu. Ta herečka byla drobnější postavy, a tak požádala o někoho ne příliš vysokého, aby nebyl příliš nápadný, ale který bude velmi dobrý v zacházení se zbraněmi a v bojových dovednostech. Odmítl jsem, protože jsem nechtěl dlouho trčet více méně na jednom místě a bez osobní volnosti, tohle nebylo nic pro mne. Vždy se mi líbilo být mobilní a svobodný.
Pak jsem ale viděl film s herečkou, kterou jsem mohl hlídat a… jmenovala se Sharon Stone! Ten film se jmenoval Casino a Sharon Stone v něm vypadala jako anděl. Byl jsem doslova v šoku z její krásy a musím přiznat, že jsem velmi litoval svého rozhodnutí. Taková příležitost být v blízkosti této nádherné dámy, a já ji odmítl! Bylo mi 26 let, myslím, že jí bylo kolem 36, ale na tom nezáleželo, byla úžasná. Po letech jsem se dozvěděl, že muž, který nakonec tu práci vzal, se stal i jejím milencem. A po několika letech, kdy od ní odcházel, mu to navíc kompenzovala pěknou sumou peněz.
Samozřejmě nevím, jestli je to pravda, a také nevím, jak to do padlo, kdybych řekl, že tu zakázku beru. Co ale vím, je, že když ji vidím ve filmech, musím se usmát při pomyšlení, že jsem se téměř stal jejím bodyguardem a možná i milencem… Rozhodnutí jedné sekundy může změnit celý váš život.
Důkazem, že některá rozhodnutí vám mohou ve vteřině změnit život, je i mé další odmítnutí velmi lukrativní zakázky. Ta práce neměla trvat dlouho. Odmítl jsem ji, protože se mi to prostě nějak nezdálo. Nepamatuji si už všechny detaily, ale vím, že jsem nechtěl být součástí té akce. A asi o týden později jsem se dozvěděl, že ten, který onu zakázku vzal, byl přepaden a zabit. Něco, co se téměř nikdy nestává, ale tentokrát k tomu došlo. A mohl jsem to být já.
Snažím se vyhýbat přemýšlení o tom, co kdyby. Několikrát v životě jsem byl v život ohrožujících situacích a přežil jsem je. V živo tě totiž neexistuje žádná záruka. I když věřím v Boha, nemyslím si, že to byl důvod, proč jsem to či ono odmítl a byl proto spasen. Nemyslím si, že Bůh rozhoduje o počasí, nebo o tom, zda někam půjdete nebo ne. Jsme zodpovědní za své činy a rozhodnutí, tak je to jednoduché. lidé, kteří si myslí, že za ně může nebo by měl rozhodnout někdo jiný, se v mých očích mýlí a jsou slabí. Svá rozhodnutí dělám já sám, někdy volím správně, někdy špatně, ale vždy si za svými volbami stojím.
