Článek
Škola, skauti, vaši rodiče a hlavně média, všichni vám opakovaně připomínají padlé hrdiny a důležitost vstupu do armády. Pro každého občana je prvořadou vlasteneckou povinností chránit tolik potřebný mír země, která je sice malá a neoplývá příliš přírodními zdroji, ale má impozantní historii a tradici. Je to naše země zaslíbená, byť je obklopena nepřáteli.
Izraelská společnost má způsoby, jak vás naučit vnímat vojenskou službu jako zásadní a pozitivní součást života. Každý tak pociťuje nutnost sloužit, dokonce i ženy. Na rozdíl od jiných zemí, kde vstupují lidé do armády z mnoha důvodů, jako jsou peníze, útěk z domova nebo jen z touhy po dobrodružství, v Izraeli je nástup do armády čestným privilegiem a příležitostí pomáhat chránit svoji vlast.
V mé skupině přátel jen jeden muž odmítl službu v armádě a všichni jsme z jeho rozhodnutí byli překvapeni a hlavně zklamáni. Od té doby jsem s ním nikdy nemluvil, a to od této události uplynulo již více než třicet let. Nezlobím se, ani k němu necítím nenávist, jen jsem k němu ztratil veškerý respekt a nikdy jsem už necítil potřebu ho vidět nebo zjistit, co se s ním děje. Nevstoupit do služby, když jste mladý a zdravý, patří v mé zemi za něco neobvyklého a zvláštního, protože většina Izraelců chce do armády a většina z nich chce být dobrými bojovníky – chápejte – obránci své vlasti. V tom jsem nebyl jiný než kdokoli z mých přátel a známých.
Přihlásil jsem se jako dobrovolník k námořnictvu jako kdysi můj otec a absolvoval jsem předvojenský kurz, který z tisíců dobrovolníků vybral ty nejlepší. Podařilo se mi jím projít a jen s několika desítkami uchazečů jsem se kvalifikoval a stal členem námořnictva. Byl jsem velmi hrdý na to, že patřím k elitě Izraelských obranných sil, kterými vojenské námořnictvo a také vojenské letectvo jsou. Ostatně, pouze tyto dvě složky armády mají jinou barvu uniforem, a to jak při aktivní činnosti, tak při oficiálních civilních akcích i rodinných příležitostech. A tak uniforma, kterou jsme měli na sobě, když jsme jeli domů na dovolenou, byla zářivě bílá a jednoznačně nás odlišovala od všech ostatních vojáků v olivově zelené. Byl to skvělý pocit.
Sloužil jsem celé tři roky, a to přesně v době, kdy začala první intifáda – palestinské povstání. Novináři, politici i laici rádi uvádějí mnoho důvodů, proč intifáda začala, ale pravda je jen jedna. Hlavním důvodem byla náboženská radikalizace Palestinců. Byl založen Hamás a ano, Izrael udělal velkou chybu, když věřil, že náboženství pomůže a uklidní situaci. Ale opak byl pravdou. Nové fanatické radikální myšlenky učinily Palestince ještě agresivnějšími a jistějšími tím, že mají na své straně Alláha (Boha) a že s jeho pomocí mohou porazit Izrael a převzít vládu nad izraelskou zemí.
Teror začal několik měsíců poté, co jsem vstoupil do armády, a trval po celou dobu mé služby. Ve třetím, tedy posledním roce, jsem byl převelen na výcvikovou základnu zpět do mého rodného města Haify. Bylo to těžké období a mnoho dobrých a naprosto nevinných lidí přišlo zbytečně o život.
Po absolvování vojenské služby jsem nastoupil do zálohy, tedy vlastně do civilu, ale s povinností zúčastnit se každý rok měsíčního vojenského cvičení. Přestěhoval jsem se do Marylandu ve Spojených státech amerických, abych studoval obchod na místní univerzitě. Jako záložník žijící mimo Izrael jsem už nemohl působit u námořnictva, takže jsem si vybral záložní jednotku parašutistů. Byl jsem umístěn v Gaze a poté na jejích hranicích.
Byla to těžká služba, ale byla to moje volba, takže jsem ji vždy absolvoval rád a s plným nasazením. Za celé ty roky služby v záloze jsem nikdy nebyl svědkem jakéhokoli neuctivého chování k Palestincům a ani jsem se na žádném takovém chování nikterak sám nepodílel. A jsem rád, že s čistým svědomím mohu mluvit o tom, co jsem tam zažil a viděl na vlastní oči. Samozřejmě, mohou se stát chyby, ostatně i v izraelské armádě se najdou ti, kteří nemají respekt k civilistům, ale díky své vlastní zkušenosti vím, že to není ani běžné, ani akceptované chování.
Moje služba v zálohách byla velmi odlišná od námořnictva a získal jsem nové zkušenosti a dovednosti z pěchotní jednotky. Poznal jsem také Gazu a onu temnou atmosféru, která ji obklopuje a která tak fatálně ovlivňuje Izrael. Je to beze sporu to největší dilema, jaké Izraelci a Palestinci mezi sebou mají. Jak lze tento konflikt vyřešit? A může být mezi oběma stranami někdy mír?
